„Bylo příjemné setkávat se alespoň takhle s našimi zákazníky, na kterých byla patrná ochota pomoci nám,“ říká majitelka Jakoby Bistra Věra Policarová

Podnik je v provozu třetí rok, což je na restaurační zařízení poměrně krátká doba. „První dva roky bývají zlomové,“ připomíná Policarová. Po letošním lednu a únoru, které jsou sezonně slabšími měsíci, přišla nadějná doba. Pak ale dopadla rána v podobě první vlny pandemie a následného lockdownu. „Tehdy mi psal v sobotu ráno kolega, že je úplný lockdown, o kterém se rozhodlo kolem půlnoci. A dodneška si pamatuji, že mi to celé přišlo jako nějaký divný, těžko uvěřitelný scénář z postapokalyptického filmu,“ vzpomíná.

V bistru, které se nachází na rohu ulic Hornohradební a Slapská, jarní vlnu ustáli. „Cítili jsme tam víc naděje. Bylo tu víc energie, že to musíme zvládnout, protože to přece rychle přejde,“ vypráví majitelka podniku.

Výhodná lokalita, kdy podnik sídlí nedaleko náměstí i parku, přispěla na jaře k tomu, že si k výdejnímu okénku chodili pro jídlo zákazníci nejen z okolních bytovek. Stejně jako příjemné slunečné počasí. Druhý lockdown v chladném podzimu byl pro Jakoby Bistro mnohem těžší, prodeji z okénka už tolik nepřál.

„V obou vlnách jsme ovšem museli přejít na škrty, kdy jsme například zredukovali personál o brigádníky a externí pracovníky a snažili se, a vlastně stále snažíme, co nejvíce práce zajistit sami,“ říká Policarová, podle které je mylná představa, že omezený provoz je pro restaurační zařízení odpočinkovou dobou. „Najednou jsem měla asi čtyři funkce. Ráno zdobení dortů, odpoledne jsem se postavila k nádobí, poté pomáhala s výdejem. A v době obědů jsem navíc zajišťovala náš soukromý rozvoz,“ vysvětluje, jak se jí pracovní den roztáhl od rána až do večera.

Z kapacitních důvodů pak muselo Jakoby Bistro soukromé rozvozy ukončit. „Hned na začátku jsme okamžitě oslovili rozvážkovou službu Dáme jídlo, která je tady v Berouně jedinou. Po měsíci urgování nám ale řekli, že před námi jsou desítky dalších podniků,“ říká o službě, kterou se jim nakonec podařilo získat až týden před prvním rozvolněním.

A právě rozvozy bistru během obou vln dost pomohly. Především podpora od lidí byla a stále je pro oslabený tým Jakoby Bistra velkou vzpruhou, která trojici motivuje to nevzdat a dále se probíjet nelehkou dobou.

Na jaře se nejdříve snažili situaci zvládnout částečně sami, kdy fungovali z rezerv a použili zhruba půlku státního pomocného balíčku. „Tehdy jsme například ani nevyužili kurzarbeit na zaměstnance, které jsme zaplatili sami. Nechali jsme si pomoci akorát s nájmem. Teď už se ale rezervy vyčerpaly, tak se snažíme využít program celý. I když to není spása, je to pomoc,“ vysvětluje.

Do budoucna chybí Jakoby Bistru především jistota. „Jako provozovatele mě nikdy nenapadlo, že něco takového může nastat. Teď už nás bude vždycky strašit, že přestanou chodit lidi nebo jich bude méně a nebude to stačit,“ říká Věra Policarová, která hlavní problém koronavirové doby pro podnikatele v gastro oboru vidí ve zmatečném jednání vlády, měnící rozhodnutí ze dne na den.