Česká pivní kultura má stovky let dlouhou tradici, někteří historikové dokonce volají po tom, aby byla zapsána do seznamu světového dědictví UNESCO. A jsou to právě setkání u orosené sklenice zlatavého moku, která podporují čilý společenský život, jenž by bez hospod a restaurací mohl jen těžko existovat - a naopak. V minulosti to byly především krčmy, později výčepy a pivnice, kde si místní dohodli například opravu chalupy či plotu, dnes se doptají třeba na firmu známého před výměnou oken v bytě za plastová.

Společenský dům Hvězda

 I když se časy mění, lidské příběhy zůstávají podobné. A stovky, možná i tisíce se jich udály za téměř půlstoletí její existence právě v berounské Hvězdě. Na její první otevření v roce 1976 vzpomíná například dnes už pamětník Alois Jungwirth, který sem od té doby zajde pravidelně na pivo, podle jeho slov pořád stejně výborné.

 „Když se tu tehdy stavěla samoobsluha, byla Hvězda poslední, co dodělali. Dříve byly v okolí jiné hospody – Prchal nebo Družba – ale od té doby, co to tu otevřeli, bylo ve Hvězdě vždycky plno. A lidé sem vlastně hojně chodí dodnes,“ říká letitý štamgast.

Hvězda se po otevření rychle stala jedním ze společenských center v Berouně. Hlavně soboty pravidelně přilákaly spoustu místních i přespolních na rozmanitou hudební produkci. „Co si pamatuji, tak bylo vždy plno. Obzvlášť když ještě fungovalo kulturní středisko. Nahoře byl sál, kde se pořádaly zábavy, koncerty a plesy. Byla pak velká škoda, když to skončilo, protože si to tu kvůli dobré akustice i pěknému prostředí chválili i hudebníci,“ vzpomíná Alois Jungwirth.

Ve sparťanské hospodě

 Dnes je z Hvězdy spíše pivnice, kde si lze ale k pivu dát i klasického utopence či nakládaný hermelín. Na oblíbenosti to podniku neubralo a kromě šipkařů, kteří tu mají silné zázemí, se v podniku u sledování fotbalových zápasů potkávají hlavně sparťané.

Část celé jedné velké zdi dokonce zdobí jedinečná plachta s historickým snímkem letenského fotbalového stánku a s výčtem klubových úspěchů. „Kamarád, který sem chodí na pivo, pracuje na Letné. Před nějakou dobou mi řekl, že na stadionu mají už pět let plachtu, která tam kdysi visela a teď leží ve skladu. Tehdy mi ji darovali za lahev dobré whisky a za slib, že bude viset na exkluzivním místě ‚sparťanské hospody‘,“ vypráví majitel a provozovatel Hvězdy Jiří Míka.

„Ale Slávisti jsou tu také vítáni, alespoň je sranda. Trocha té rivality nikdy neuškodí,“ téměř sborově mu se smíchem sekunduje parta štamgastů popíjejících u stolu hned u vchodu.

 Bez bráchy by to nešlo

 Jiří Míka pivnici provozuje už 26 let. Po revoluci začínal jako hostinský v Berouně s Country klubem, Hvězdu zná přitom už od let, kdy byl ještě teenager. Po revoluci byla restaurace tři roky zavřená, a když zjistil, že jsou prostory k mání, rozhodl se, že ji znovu otevře.

„V patnácti jsem sem chodil na pivo a jako hospodský tu jsem už od roku 1997. Tehdy jsem to risknul a všechny peníze, které jsme jako rodina měli, jsme dali do rekonstrukce. Když jsme otevírali, v kapse jsme měli doslova jen tu symbolickou korunu. Od té doby to ale jede, za což jsem moc rád,“ klepe na dřevo a ihned dodává, že mu s hospodou od začátku pomáhá jeho bratr Pavel. „Bez bráchy bych to neukočíroval. Já se starám o provoz hospody a Pavel o údržbu. Jsme skvělý tým,“ dodává.

 S privatizací pomohl kamarád

 Uplynulé téměř tři dekády existence Hvězdy líčí hlavně prostřednictvím osobních příběhů lidí, kteří do ní chodí. „Tady se prostě nestane, že když přijdete na pivo, nemáte si s kým sednout. Za tu dobu tu znám úplně každého. Máme tu například kluka, něco málo přes čtyřicet let, který nedávno těžce onemocněl. Protože z rodiny už nikoho nemá a všichni to víme, spousta lidí odsud se u něho doma střídala, aby mu pomohli uklidit či uvařit, cokoli – prostě ten kluk je jejich, náš. A takových příběhů tu je nespočet – smutné i veselé,“ líčí Míka.

 Asi pět let po otevření Hvězdě hrozil zánik. Objekt, ve kterém sídlí, se privatizoval a bylo potřeba prostory odkoupit. Jenže dát dohromady několik milionů bylo příliš velkou výzvou. „Tehdy bezvadně zafungoval kamarád, jenž je společníkem v jedné významné firmě tady v regionu. Rád by zůstal v pozadí, takže si dovolím ho nejmenovat. Zavolal jsem mu, jestli by to tady nechtěli koupit, že bych to dál provozoval. A dopadlo to dobře, jinak bych tady už asi nebyl,“ vzpomíná Míka.

Provoz hospody by bez zaměstnanců nezvládl. Práci se přitom po celou dobu snaží dávat především známým a kamarádům. Například o výčep se už dvě dekády stará číšník Martin Kolský. „Nejspolehlivější pingl na planetě – nikdy nepřišel pozdě, nikdy se nic neztratilo a lidi ho milují. Neexistuje lepší výčepní, než je Martin,“ neváhá podotknout Jiří Míka.

 Kulturní život ve Hvězdě víceméně ustal, když přestal fungovat sál v prvním patře. Společenská setkání se zde ale odehrávají při jiných příležitostech. Vedle Vánoc, silvestra či Velikonoc to jsou přenosy fotbalových a hokejových utkání. A také šipky. Pivnice je totiž už devět let domovem šipkařského klubu DC Berounská Hvězda. O jeho chod se stará Richard Špaček, který je sám vášnivým šipkařem.

„Hráčská základna je tu něco kolem dvaceti lidí s tím, že za tu dobu se tu vystřídalo dvaašedesát hráčů. Hrajeme první ligu, ale středeční turnaje jsou otevřeny pro všechny, kteří si rádi zaházejí. Noví hráči jsou samozřejmě kdykoli vítáni,“ říká Špaček.

Hvězda přežila covid i krizi

Těžké časy v podobě pandemie a energetické krize neušetřily ani Hvězdu. Hlavně během covidu musel Jiří Míka sáhnout do úspor, aby pivnici udržel nad vodou. Hospoda přežila také následnou, už doznívající energetickou krizi.

„Covid bylo těžké období. Když jsme museli být zavřeni, od státu jsem jako kompenzaci dostal sotva třetinu a hospodu jsem musel dotovat. Nyní jsou slabší hlavně zimní měsíce, leden, únor, březen, které letos byly lehce ztrátové. Dva, tři měsíce se ještě dají, ale pokud by tržby klesaly třeba i půl roku, už bych musel vážně rozmýšlet. Nicméně vím, že s příchodem teplejších měsíců se to zlepší,“ věří.

 Město Beroun se loni pustilo do léta odkládané rekonstrukce prostranství před Hvězdou. Druhé berounské centrum, jak je plocha u modrého berounského věžáku přezdívána, se mění k nepoznání. Původní vzhled z předlistopadové doby mizí a sídliště dostává nový moderní kabát.

„Na to samozřejmě musíme reagovat a například budeme mít novou zahrádku, se kterou nám pomohly pivovary. Stejně tak s novými výlohami, které jsou tu prakticky od začátku. Celá venkovní část podniku bude nová. Teď jsme tam dali velké hodiny a vše bude perfektně připraveno na letošní letní sezonu,“ popisuje hostinský.

Pivo má téct proudem

Hospodu by rád provozoval, jak jen to bude možné. „Doufejme, že navždy,“ usmívá se Míka. „Mám pět dětí a čtyři vnoučata, tak to snad bude komu předat,“ přemítá. Rovněž doufá, že se mu přes dramatický vývoj cen povede udržet cenu půllitru Prazdroje pod padesáti korunami, jak dlouho to jen půjde. „V pivnici má pivo téct proudem za co nejnižší cenu,“ vysvětluje Jiří Míka s poděkováním všem hostům, kteří podnik navštěvují.

 „Neumím si představit, že by tu Hvězda nebyla. Moc rád se sem vracím, protože tu je rodinná atmosféra a geniální pivo. Na něco jiného, než je Plzeň, bych sem vlastně nechodil. Naštěstí víme, že dokud tu bude Jirka, nic se měnit nebude,“ dodává Miloš Kodec, který do Hvězdy chodí už dvaadvacet let.