Berounské papírnictví bylo jedno z mnoha dalších podobných obchodů, které si prošly doslova sérií zavřených a otevřených období. Teď je opět otevřeno, což společně s majitelkou Evou Libišovou vítají i zákazníci. „Konečně si sem můžu normálně přijít a koupit si věci do kanceláře,“ vítá znovuotevření Jitka Mušková z Berouna, když si do Elpapu přišla koupit plastové desky na dokumenty.

Nicméně jako velkou křivdu cítí Eva Libišová, že museli zavřít, ale totožný sortiment se dal ještě několik týdnů koupit v supermarketech. Až později na problém konečně zareagovala vláda. „No, co na to mohu říct. Měla jsem pěkný vztek. Snažili jsme se to tedy řešit aspoň tak, že mám registrovaný internetový obchod, lidé si objednali zboží po emailu nebo telefonu, pak si je přišli vyzvednout do výdejního okénka,“ vypráví a dodává, že šlo spíše o službu než o obchod, kterou pro své zákazníky dělala ale velmi ráda.

Online prodej přes výdejové okénko ale pokryl pouze zanedbatelnou část tržeb, které normálně v papírnictví mají. „Ono už to potom bylo spíše i takové, že člověk byl hlavně rád, že může odejít z domova a připravit aspoň těch pár objednávek,“ popisuje Eva Libišová dny, kdy musely být dveře obchodu zamčené.

Při otázce, zda se papírnictví na Husově náměstí udrží, paní Eva vzdychne a říká, že ano, ale že to není vůbec jednoduché. Provoz musela už dotovat i z vlastní penze. „Víte já jsem už důchodkyně a na provoz obchodu jsem používala i můj důchod, abych to tu udržela,“ líčí nelehkou situaci.

Stát sice nějakou pomoc poskytl, jenže se na peníze dlouho čekalo a podmínkou bylo mít všechny poplatky předem uhrazené. „Musela jsem mít zaplacené mzdy a odvody a teprve následně byla možnost požádat o příspěvek v programu Antivirus. Pak mi poslali 11 tisíc korun jako kompenzační bonus, ale z toho jsem zase musela odvést zpátky devět tisíc na DPH. Na peníze jsem čekala někdy i dva měsíce,“ popisuje, jak zafungovala státní pomoc.

Pro Evu Libišovou byl koronavirový rok zatím obrovskou výzvou. „Jaro minulý rok nás překvapilo hodně, to asi každého. A teď už je to takové, že když mi přijedou dodavatelé, musím je radši odmítat, nebo objednávat s rozvahou, protože nevím, kdy nás zase zavřou. Takže nejtěžší asi bylo se v tom naučit chodit a finančně přežít.“

Zmatečná rozhodnutí vlády do jisté míry Eva Libišová chápe, nicméně i po roce je pro ni jistota spíše přepychem. „Ocitli jsme se v situaci, v které nikdo předtím nebyl; možná kdysi španělská chřipka, ale to už jsou dávné zkušenosti a byla jiná doba. To bych chápala. Ale po roce se vláda stále chová dost chaoticky a tím lidem nedává vůbec žádnou jistotu. Všichni se tak více méně musíme postarat sami o sebe,“ říká Eva Libišová.

Přesto všechno pevně věří, že to nejhorší už je pryč a situace se postupně vrátí do nějakého normálu. V berounském papírnictví se tak těší na své zákazníky.