Lékárna byla poprvé otevřena v roce 1765 v čísle popisném 65 a nesla název U Zlatého orla. Až po 123 letech ji tehdejší majitel Jindřich Tesánek přestěhoval o několik domů dále do čísla popisného 44, kde sídlí dosud. Do znárodnění v roce 1951 stihla vystřídat několik majitelů.
Poté už v době hlubokého komunismu fungovala pod správou okresního ústavu národního zdraví. V roce 1970 tam nastoupila její budoucí majitelka Olga Soukupová a první dva roky zastávala pozici řadové magistry. Její působení v lékárně přerušilo mateřství, aby se o tři roky později zase vrátila a zůstala tam dodnes.

„Po mateřské jsem se vrátila nejdříve na zkrácený úvazek, ale vzápětí mi dali funkci kvalitáře. Mou prací bylo objíždět další lékárny v okrese, chemicky jsme zkoušeli dodávky surovin. Letos jsem tu třiapadesátým rokem a musím říci, že svoji práci mám moc ráda i po tolika letech,“ říká Olga Soukupová.
Uběhlo dalších několik let a v roce 1983 byla v Berouně dokončena poliklinika (dnešní Medicentrum), kde vznikla centrální lékárna. „Z té naší se udělalo takové zvláštní pracoviště, kde jsme několik let vydávali pouze veterinární léky, hlavně pro místní JZD. Byly to různé vápenné přísady do krmiv a také antibiotika,“ vypráví Soukupová.
Lékárnu provozují matka se synem
V 80. letech se berounská lékárna po krátké změně adresy vrátila zpět do čísla popisného 44, kde přečkala samet. Ještě několik let po pádu komunismu ale fungovala stále pod státní lékárenskou službou, protože čekala na zprivatizování. „On se do toho nikdo nehrnul. Pamatuji si, že první zprivatizovaná lékárna byla v Komárově. Nejdříve jsem o tom neuvažovala, až když nám lékárenská služba tuto možnost nabídla. Podmínkou bylo odkoupení poměrně velké zásoby léků,“ vzpomíná lékárnice.
V polovině devadesátých let musela sehnat peníze, se kterými jí nakonec pomohla dodavatelská firma, a privatizace byla úspěšně dotažena do konce. „Privatizační projekt musel projít schválením na ministerstvu zdravotnictví, až pak došlo k tomu, že byla lékárna převedena na mě,“ popisuje. Lékárnu nyní provozuje se svým synem Milanem, jenž tam pracuje jako farmaceutický asistent.

Pod jejím vedením se Lékárna Na náměstí změnila v plnohodnotnou provozovnu, kam si lidé chodí pro léky jak ve volném prodeji, tak na recepty. Olga Soukupová postupně do majetku investuje a prostory vytrvale vylepšuje.
V srpnu roku 2002 přišla jedna z nejhorších povodní v novodobé historii České republiky a zničila i vše v lékárně. Dovnitř vtrhla Berounka a vystoupala takřka do metru a půl.
Po povodni bylo všechno na odpis
„Na to nerada vzpomínám – prakticky všechno bylo na vyhození. Léky na likvidaci naplnily dva náklaďáky. Vše ostatní bylo na odpis. Zůstaly vlastně jen regály, které jsme vysušili u nás na zahradě. I když jsme na tom tratili asi půl milionu korun, tehdy byli všichni moc solidární – úřady i finanční úřad, pomohli z lékárenské komory i distributoři. Povodeň přišla do Berouna v srpnu a už na konci listopadu se nám povedlo otevřít. A to díky velké podpoře rodiny, majitelky domu Zdeny Mužíkové a lidí ve městě. Kdo mohl, přišel pomoci s uklízením a opravami,“ líčí Soukupová.
Čtyři roky nato vstoupil na český trh první lékárenský gigant a otevřel si i v Berouně provozovnu, později následoval další řetězec. Lékárna Na náměstí ale dramatický odliv pacientů nezažila. „První pobočky se otevřely naštěstí v obchodních centrech anebo daleko od nás, takže nás to moc nezasáhlo. Později už trochu ano, protože tyto řetězce mají vlastní, znatelně levnější výrobky,“ vysvětluje magistra.

Uběhly další čtyři roky a Lékárna Na náměstí dokáže nadnárodním obrům stále konkurovat. I díky vlastnímu eshopu, jemuž se právě od roku 2010 věnuje syn Milan. „Je to takové jeho další dítě. Stránky vytvořil sám, a jak to postupně narostlo, už jsme museli najmout specializovanou firmu. Děláme i rozvozy po Berouně a Králově Dvoře a moc nám to pomáhá. Eshop se pro nás stal dalším stabilním příjmem,“ prozrazuje lékárnice.
V dětství pro lízátka, dnes pro léky
Silné konkurenci vzdoruje lékárna v neposlední řadě i díky loajalitě zákazníků, kteří tam chodí už celou generaci. „Mám tu skvělý tým. Takže za těch téměř třicet let k nám pacienti chodí nejen pro léky, ale vlastně i za námi. Jsou mezi nimi třeba maminky či tatínkové, kteří si tu jako děti brali lízátka,“ vypráví Olga Soukupová a dodává, že ještě neplánuje odejít do penze. Ovšem až tak jednou učiní, ráda by, aby Lékárna Na náměstí dále psala svoji historii.
(Historické údaje byly použity z diplomové práce z roku 2007 s názvem Vývoj lékárenství na Berounsku, jejíž autorkou je Klára Tarantová z Farmaceutické fakulty v Hradci Králové)