„Já prostě nechápu tu logiku, proč nemůžu mít otevřeno, když mi do provozovny denně přijde v průměru pět až šest lidí. V supermarketech přitom vidíte hlavu na hlavě. Už jsem prostě nevydržel pořád koukat na zavřená vrata,“ říká.

„Až na dvě krátká období přes léto a na podzim mám v kuse už jedenáct měsíců zavřeno. Ta pětistovka denně ve formě kompenzačního bonusu mi je prakticky k ničemu. To máte zhruba patnáct tisíc měsíčně a z toho musím zaplatit odvody. Kde je nájem a elektrika? Z čeho mám platit telefon, nájem doma a jak mám nakrmit děti?“ popisuje svojí finanční situaci.

Když je tedy potřeba, vyráží on za zákazníkem, což má vlastně povolené. Problém ale je, že není v jeho silách s sebou vozit několik set kusů vzorků materiálu. I když je jeho provozovna přes den zamčená, lidé si tam tedy po telefonické dohodě mohou od pondělka přijít materiál prohlédnout a dohodnout se na zakázce. Během návštěv se podle jeho slov striktně dodržují hygienická opatření.

„Jako kdybych měl otevřené okénko, jak to bývá u hospod,“ vysvětluje. „Momentálně dlužím už za dva nájmy a jen díky hodné paní domácí tady ještě můžu být. Snažím se tak na to vydělat a vlastně přežít,“ pokračuje. Na covid nájemné je podle jeho slov kvůli byrokracii prakticky nemožné dosáhnout, což ostatně potvrdili i další podnikatelé z Berouna.

„Mám zákaznici, která se nabídla mi s tím pomoct, protože to umí. Když mi řekla, co všechno k tomu potřebuji, to je prostě pro mě jednodušší začít zase pracovat,“ konstatuje Václav Láznička.

„Mě nejde o nějaké kompenzace. Já chci jenom otevřít a pohlídám si to. Když přijde zákazník, řekneme si co a jak, bude tu nezbytně nutnou dobu a zase půjde,“ říká s tím, že nechápe, proč se vláda zdráhá předat část odpovědnosti na podnikatele.

„Pro ně je jednodušší vše zavřít a hotovo. Ti lidé, co vymýšlí ty zákazy, nemají absolutně pojem o realitě,“ říká. „Já jsem si covidem sám prošel, vím jaké to je. Čili vítám pomoc od vlády lidem, co to potřebují. Nás ale ať nechají podnikat. Tuhle práci mám velmi rád a dělat ji chci. A už vůbec netoužím stát se zaměstnancem u nějaké firmy,“ uzavírá berounský čalouník.