Za Antonínem Lukešem se vypravuji do jeho domovského Nižbora. Je parné červencové pondělí a já mířím do místní mateřské školky, kde jsme si dali schůzku. Před mateřinkou již vidím typické malířské auto a zevnitř se line typická vůně nově vymalovaných stěn.

Důvodem, proč jsem za Antonínem Lukešem přijela, je, že chceme společně s Velkopopovickým Kozlem a čtenáři Deníku najít nejlepšího fachmana berounského regionu, kterého pak Kozel odmění za poctivou práci a řemeslný kumšt.

Nejlepší odměnou po práci je pro něj odpočinek. „Když je velké teplo, tak si člověk na to jedno pivo zajde a relaxuje. Odreagování od práce je pro mě ale hlavně sport, nyní třeba hokejbal,“ říká Antonín Lukeš.

Pana Lukeše jsem se zeptala na tajemství jejich úspěchu. Prozraďte nám, co podle vás děláte lépe než ostatní a kvůli čemu se vaši zákazníci stále vracejí?

„To je velice jednoduché. Vím, že je to otřepaná fráze, ale jednoznačně je to poctivost. Snažíme se, abychom odvedli naši práci co nejlépe a především aby po nás nezůstal nepořádek. Ne vždy se to samozřejmě povede na sto procent, ale snažíme se vše zakrýt,“ uvedl Antonín Lukeš, který má firmu společně se svým bratrem. Oba zkrátka pracují tak, aby po nich jejich zákazníci nemuseli celý půlden uklízet.

Díky jejich dobré pověsti tak nemají malíři o zákazníky nouzi. A na co se těší po dni plném práce? „Pokud si tedy nezajdu na pivo nebo za sportem, tak je mým dalším koníčkem les. Jsem myslivec a do lesa si chodím vyčistit hlavu. v přírodě najdu ten pravý odpočinek,“ dodal Antonín Lukeš.