Děti postupně vyrostly a začaly také podnikat, i manžel paní Cihlářové tráví celé dny v práci a jezdí po stavbách jako elektrikář. Zkrátka všichni jedou naplno, aby byla rodina ekonomicky zajištěna. To se však bohužel kvůli pandemii covidu-19 letos na jaře zvrtlo…

„Vše jsme v pohodě zvládali a já se těšila na důchod, až si trochu odpočinu, budu pomáhat s vnoučaty a dál lehce vydělávat. Jenže březen 2020 mi sebral práci i další úvazek. Dcera pracující v pohostinství přišla také o práci, syn dojíždějící za zaměstnáním do Německa si aspoň našel novou práci v Čechách, druhý syn – novopečený tatínek a živnostník sádrokartonář – měl najednou méně zakázek, protože lidé nechtěli domů nikoho pouštět,“ přibližuje Romana Cihlářová, jak její rodině koronavirus změnil život.

Jarní podpora ze strany státu byla podle ní dobrá, protože díky bonusům a odpuštění sociálního a zdravotního pojištění mohla zaplatit splátky na důchodové připojištění, úrazovou pojistku, hypotéku i telefon a měla stále nějakou jistotu. Od léta už opět s radostí pracovala a postupně jí opět přibývali zákazníci. Ale radost netrvala dlouho.

„Dcera si na konci září překoupila z našich úspor zavedené kadeřnictví a radovala se z nové práce. Nechtěla už být závislá na předchozím zaměstnavateli. Jenže v říjnu začala platit další vlna omezení a pak i úplné zavření provozoven. Obě bychom si přitom mohly zvát lidi po jednom, bylo by to u nás bezpečné. Přesto jsme musely zavřít a zůstat bez peněz,“ zoufá si masérka z Plzeňska.

Přísnější podmínky než na jaře

V posledních dnech jí začaly chodit upomínky na splátky úvěrů, pojištění či platby za energie. V případě nezaplacení nad ní visí hrozba exekuce. Podala si žádost aspoň o kompenzační bonus, ale překvapilo ji, že tentokrát jsou jeho podmínky přísnější než na jaře.

„S údivem jsem zjistila, že na tento bonus mám nárok až od 22. října. A že tedy za tento měsíc můžu dostat jen 5000 korun, které dám na sociální a zdravotní pojištění, a nemáme tedy z čeho žít. Jsme z toho přístupu hrozně zklamaní,“ říká dále Romana Cihlářová.

Drobní podnikatelé podle ní přináší státu hodnoty, které možná v daních nejsou tak vysoké, ale přesto jsou důležité. „Peníze z velkých firem plynou do ciziny, kdežto my tady vracíme, co nám tato země dala. Chceme pracovat a vydělávat, o ostatní se postaráme sami. Ale když nám stát práci zakázal, tak by nám teď měl umět i pomoci. Ale já mám pocit, že raději dává těm, kteří nic netvoří a smějí se nám. Bez řemeslných živností přitom tato země dlouho fungovat nebude,“ dodává podnikatelka.

Živnostníci to nevzdávají.Zdroj: DeníkDeník se příběhům živnostníků a tomu jak (ne)zvládají současnou situaci pozorně věnuje už od jara na svých stránkách i na webu denik.cz/podnikani.

Pište nám na e-mail zivnostnici@denik.cz své příběhy a zkušenosti, jak jste nakonec zvládli jarní vlnu koronakrize, zda se vám povedlo během léta vaše podnikání zase rozjet a co pro vás znamenají současná omezení?