„Pracoval jsem jako obchoďák v továrně na laboratorní přístroje, kde jsem strávil osm let,“ začíná vyprávění. Pendloval mezi Srbskem a Prahou, kdy vstával v pět ráno, aby byl včas v kanceláři, kde strávil většinu dne. Pak se zase vydal domů k rodině. „Ta firma byla super. Výborný šéf. To nebyl problém. Prostě mě nebavilo to dojíždění a už vůbec mě nenaplňovalo, co jsem dělal. Byl jsem totálně vyhořelý.“

Celé to přešlo v takové stavy, že už se mu pak nechtělo ani do práce, ani zpátky domů k rodině. Rozhodl se tedy od všeho „uklidit“ a přestěhoval se na samotu na chatu v brdských lesech.

Tam žil tři měsíce. Jenže mu scházela rodina, s kterou se, byť méně, stýkal i nadále. A přiznává, že to samozřejmě vůbec nebylo jednoduché ani pro jeho ženu Kláru. „Cítil jsem totální vakuum. Šel jsem si tedy na několik dnů ‚odpočinout‘ na psychiatrickou léčebnu na Žižkově,“ popisuje vyvrcholení jeho stavu vyhoření. Zároveň dodává, že v jeho tehdejším zaměstnáni byli velmi vstřícní a nabídli, že se může kdykoliv vrátit.

EET. Ilustrační foto.
Živnostníky čekají v roce 2021 zajímavé změny: paušální taxa i rychlejší odpisy

„Hodně jsem si pročistil hlavu. Řekl jsem si, že nemusím celý život dělat, co se ode mě očekává, ale můžu si vlastně dělat, co chci. To byl asi ten hlavní zlom,“ líčí. Podle jeho slov přestal obviňovat okolí a konečně se situaci postavil čelem. Ještě ve stavu jakési mentální transformace začal vyřezávat divadelní loutky nejdříve pro svoje děti, ke kterým se později přidaly první edukativní prvky z dřevěného masivu. Začal se objevovat zájem z okolí. I přesto, že byla jeho žena ze začátku spíše skeptická, rozhodla se do rodícího se projektu také vstoupit a pomohla s administrativou a vlastními nápady z praxe učitelky.

„Těch prvních pár měsíců to bylo velmi osvobozující, že člověk něco vyrobí a ono se to dokáže prodat. A bylo toho víc a víc. To bylo úžasný,“ vzpomíná na mezidobí, které předcházelo vzniku Ježpodů. Tehdy to stále bral jako jakousi psychoterapii a vůbec ho nenapadlo, že by se tomu mohl věnovat naplno.

Jejich výrobky se postupně popularizovaly na sociálních sítích a přicházely další objednávky. Zůstali u dřeva, ale museli změnit technologii, protože Radim trávil celé dny v dílně a ručně se přibývající zakázky nedalo stihnout. Koupili za půlmilionový úvěr laserovou CNC pilu. Tím se povedlo zajistit kontinuálnější výrobu, která nyní i tak nestačí vyhovět všem zakázkám včas.

Ústí nad Labem, finanční úřad, daňové přiznání, úřednice, přepážka, razítkování formulářů
Živnostníci mají poslední šanci. Termín pro přihlášení k paušální dani se blíží

„Momentálně přemýšlíme, že to rozšíříme v rámci chráněných dílen. Výroba by se tak rozrostla a my bychom měli více času na další vývoj,“ vypráví o nadcházejících týdnech a měsících. Vůbec nápad výrobu skrze chráněné dílny Ježkovým přijde jako výborná myšlenka, aby mohli výrobu udržet lokálně. „Ten nápad spolupracovat s těmito dílnami nám přijde vlastně nejschůdnější už jen proto, že ti lidé tu práci chtějí a ocení ji,“ říká.

I přestože během pandemie zaznamenali markantní pokles tržeb, nemělo by to podle něj dalšímu rozšíření bránit. Do soutěže o živnostníka roku Středočeského kraje jej přihlásila manželka. „Já jsem o tom nevěděl. O to víc to bylo milé překvapení,“ uzavírá Radim Ježek z firmy Ježpodi.