Své o prachu vědí třeba lidé ve Voticích a okolních obcích. Poblíž se totiž staví železniční koridor, na který se naváží žula z lomu na Beztahově. Jemný žulový prášek ulétá z náklaďáků, které převážejí kamenný materiál, a často dokonce vytváří ve vzduchu cosi jako mlhu.

Benefit pro nové předplatitele:
E-kniha Zázračné Česko v PDF podobě
(v případě koupi předplatného na 3 a 12 měsíců)

Místní lidé se přitom dohadují se stavaři, jak situaci vyřešit, když – podle vyjádření stavební firmy – „kvůli velké frekvenci nákladních aut“ není schopná trvale zajistit čistou vozovku.

Situaci trochu zmírňují plachty na korbách náklaďáků s kamenivem. U některých to ovšem není možné, proto se v lomu chystá skrápěcí rampa, která bude náklad všech vozidel zvlhčovat.

Prašnost má ve Voticích a okolí snižovat také kropicí vůz, který projíždí ulicemi a zvlhčuje jak silnice pokryté prachem, tak hromady uskladněného kamení. Ideální stav to ovšem není, a tak votickým často nezbývá, než utěsňovat okna i dveře a luxovat mnohem častěji než obvykle.

Ani tak ale jemný prach ze svých příbytků nedostanou, k tomu jsou zapotřebí drahé speciální vysavače, „probublávající“ vzduch přes vodní nádržky. Ty každý nemá – a navíc, jak nám tu řekla paní chvátající z obchodu s nákupem – ani si takový nemíní pořizovat. „Proč bych měla já do vysavače vrážet peníze, když jsem nic nezavinila?“ prohlásila.

Na smutných stupních vítězů

Barcelonský Ústav globálního zdraví (ISG) nedávno provedl studii o výskytu polétavého prachu v Evropě. „Zvítězila“ Itálie, Česko se stalo druhou nejprašnější zemí starého kontinentu a Polsko třetí. Podle aktuálního průzkumu, který si v ČR nechala udělat firma Kärcher, je přitom třetina Čechů vůči výskytu prachů lhostejná! Zbývajícím dvěma třetinám lidí sice vadí, ale nevědí přesně, jak by se s ním mělo bojovat.

Za nejnepříjemnější je přitom považován prach, který zvedá do vzduchu vítr – ten vadí rovným 33 % našinců. Pětina respondentů si stěžuje, že se jim pak špatně dýchá, 11 % spíše žehrá na špínu v bytě a 5 % nejvíc vadí zaprášené auto. Problémy s prachem přitom lidé vidí hlavně na jaře, kdy jsou ještě na silnicích neuklizené posypové materiály ze zimní sezony a mračna prachu se zvedají třeba i za traktory na polích.

Málokdo si však uvědomuje, že prach nepředstavuje jen trochu nepříjemné špíny – je to i nelítostný zabiják. Podle Ústavu globálního zdraví jsme totiž i v úmrtnosti obyvatel způsobené jemným polétavým prachem na druhém místě v Evropě.

Nizozemská Agentura pro hodnocení životního prostředí dokonce v rámci projektu Clean Air For Europe došla k závěru, že Praha je z hlediska znečištění prachem postižená nejhůře ze 30 největších evropských měst!

Český výzkum připravený agenturou Rondo Data pak konstatoval, že lidem nejvíce vadí psí exkrementy (40 % dotázaných) a nepořádek kolem popelnic (37 %). Pouze 23 % lidí nejvíce vadil prach, zbytky posypového materiálu a podobné nečistoty. Jenom pětina našinců tedy vnímá prach v ovzduší jako opravdovou hrozbu.

V Turówě jde o stamiliony

Situaci v informovanosti ohledně jemného polétavého prachu snad trochu vylepší současný boj s uhelným dolem v polském Turówě, je obecně známo, že Karviná, Ostrava a Havířov patří mezi první desítku nejvíce prachem znečištěných měst Evropy. Mnoha lidem jako by to však připadalo jaksi samozřejmé. Kauza Turów je naproti tomu čerstvá a jedná se v ní o slušné životy desítek tisíc Čechů i o stamiliony korun.

Polsko v této chvíli „hraje vabank“. Soudní dvůr EU totiž před pár týdny nařídil zastavení těžby uhlí v Turówě až do vynesení konečného rozsudku – Poláci ale rozsudek odmítli a těží stále dál. Česko navrhlo, aby Polsko platilo penále pět milionů eur (asi 127 milionů korun) denně až do chvíle, kdy těžbu zastaví.

Jenomže naši severní sousedé získávají elektřinu především z uhelných elektráren a uhlí je tedy pro ně životně nutné. Další těžba v Turówě ovšem pro nás není přijatelná: za prvé ohrožuje zdroje vody pro Liberecký kraj – důl je hned u hranice – a za druhé stále zvedá obrovská mračna vražedného prachu.

Jak konstatuje Nikol Krejčová z Greenpeace, Evropská komise se v soudním sporu připojila k Česku jako vedlejší účastník řízení a může tak na Polsko vyvinout rozhodující tlak. „Polsko bude těžko odmítat podmínky, které mu bude Česko za podpory Evropské komise klást,“ doufají ekologové.

Důl Turów přitom má být v provozu až do roku 2044, má pokrýt plochu 30 kilometrů čtverečních a zakutat se až do hloubky 330 metrů! To už je ekologická katastrofa na první pohled.

V prach se obrátíš. Ale kdy?

Globální výzkum vlivu prachu na lidské zdraví zatím neexistuje – experti však opatrně odhadují, že v nejvíce postižených oblastech snižuje dožití v průměru o jeden až tři roky. Nemluvě o tom, že prach rozptýlený v ovzduší mění teplotu povrchu Země a může vyvolávat mohutné dešťové srážky.

Vodní mlha se totiž sráží na pevných částicích a vzniká tak déšť. Na tomto principu jsou založeny třeba i postupy, které tradičně zabraňují vzniku deště nad přehlídkovými areály v Moskvě či Pekingu: letadla prostě posypou mraky speciálním práškem a déšť se vyprší mimo „cílovou oblast“.

Zdrojem takového jemného prachu může být kdeco, od výbuchu sopky po těžbu uhlí. Největší objem prachu ale vzniká při zemědělských pracích. Své si k němu ovšem přidají i motory (hlavně dieselové), za jízdy obrušované pneumatiky a asfalt vozovek, cigaretový kouř a třeba i spreje na vlasy.

Důležitou roli hraje rovněž takzvaná sekundární prašnost – když vítr znovu rozfoukává už jednou usazený prach z ulic, polí apod.

Řada studií prokázala, že vdechování prachových částic poškozuje především kardiovaskulární a plicní systém. Teď paradoxně toto nebezpečí poněkud pokleslo, protože za lockdownu přibrzdil průmysl a roušky navíc nechrání jen proti virům, ale i proti prachu. Průmysl se však znovu rozjel, a tak se vše vrací do starých kolejí.

Přestože o prachu víme kdeco, léčení jeho následků stále nezvládáme. To se týká zvláště rakovinotvorných částic nejmenších velikostí, které vdechneme až do dolních cest dýchacích, plicních sklípků, nebo doputují dokonce až do krve, a odtamtud je nijak nedokážeme dostat. To je zase případ třeba azbestu, také však kouře z cigaret a nejjemnějšího brusného prachu.

Limity výskytu prachových částic se v Česku trvale překračují v oblastech, kde žije 15 až 20 procent obyvatel. To rozhodně není dobrá zpráva, zvláště když si uvědomíme, že se situace lepší jen velmi pomalu. A že dlouhodobé vdechování prachu způsobuje široké spektrum chorob, od rakoviny plic přes chronickou obstrukční plicní nemoc až po astma, nemoci srdce či cukrovku.

Jaro je časem trápení

Letošní podivné jaro zatížilo alergiky nejen obvyklými pyly, ale i zvýšeným množstvím polétavého prachu. Důvodem byla dlouhá zima, která si vyžádala vyšší než obvyklé množství posypového písku, štěrku a soli, spolu s neobvykle větrným počasím.

Podle srovnávací studie přitom Česko neprovádí jarní úklid posypových látek nijak zvlášť pečlivě. Dlouhodobě se tak u nás přispívá ke zvýšenému obsahu jemných polétavých prachů ve vzduchu – a tím pádem i zvýšeného počtu chorob.

Prach působí také jako výrazný alergen. V Evropě už téměř polovina obyvatel trpí nějakým druhem alergie, často právě na prach (u kožních alergií zas může neblaze zaúčinkovat časté dezinfikování rukou kvůli pandemii). Odborníci proto doporučují alergikům, ale nejen jim, používání nanoroušek a speciálních neagresivních dezinfekčních roztoků.

Radí zároveň ještě intenzivnější uklízení v domácnostech – i u prachu totiž platí, že čistota je půl zdraví. Dnes už se dá koupit třeba citlivý senzor kvality ovzduší v bytě, který vás na překročení nastavené hranice prašnosti upozorní akusticky nebo rozsvícením barevné „ledky“ – nejčastěji červené.

Pak přijde na řadu čistička ovzduší anebo moderní vysavač – nejlépe obojí najednou. Starší vysavače nejsou příliš vhodné: zhruba pětinu zachyceného prachu totiž opět vyfukují do prostoru. Ideální jsou moderní vysavače s vodními filtry.

Jak města bojují s prachem

V Ostravě osazují tramvajový pás na Výškovické ulici speciálním vegetačním krytem, který nejen ztiší provoz tramvají, ale také sníží výskyt prachu. Zatravněné pruhy totiž výborně vstřebávají polétavý prach, který se za asistence deště či rosy připojuje k hliněnému „podloží“.

Ve Frýdku-Místku věnují velkou péči trávníkům. Letos se rozhodli zvětšit plochy takzvaných lučních porostů – ty nabízejí potravu včelám, motýlům apod., úkryt všemožným drobným živočichům, a také výborně zachycují polétavý prach i dešťovou vodu. Luční porosty se ve městě kosí jen dvakrát ročně. Všechny jsou opatřeny tabulkou „KVETU, NEKOSIT!“ s omluvou za nezvykle vysoký trávník.

V Praze, Zlíně, Ostravě, Prostějově či Frýdku-Místku zavedli takzvaná mlžítka. Jsou to jemné trysky nasazené na hydranty. Pod tlakem z nich tryská vodní mlha, která zvyšuje vlhkost, ochlazuje vzduch a hlavně snižuje prašnost.

Týdeník Květy
zpravodajsko-společenský týdeník pro celou rodinu

Víme, co se děje kolem vás. Týdeník Květy přináší klíčové informace, podrobné analýzy, rozebírá aktuální témata, objevuje nové fenomény a trendy, analyzuje spotřebitelské problémy, přináší zajímavé události i profily a rozhovory s osobnostmi z domova i ze světa. Součástí časopisu je vložený týdeník TV magazín s TV programem. Titul je určen pro aktivní rodinu – jde vlastně o jakéhosi rodinného zpravodajského průvodce současným světem.