Objem svezeného kovového odpadu se jen v hlavním městě za poslední čtyři roky zečtyřnásobil. Důvodem je nejen pečlivější třídění, ale také větší dostupnost šedých kontejnerů na drobný kovový odpad, které na stanovištích kontejnerů pro tříděný odpad každý rok přibývají.

Ještě v roce 2016 jich v Praze stálo 53 a dnes je jich téměř 1500, po celé republice je šedých nádob přes 53 000. Kovy ovšem můžeme snadno třídit i v případě, že zrovna v naší obci šedý kontejner nestojí.

Společně i zvlášť

Obecně platí, že jakýkoli kovový odpad – s výjimkou autovraků – je možné zdarma odevzdávat do sběrného dvora podle místa bydliště, případně do jiného za poplatek.

Benefit pro nové předplatitele:
E-kniha Zázračné Česko v PDF podobě
(v případě koupi předplatného na 3 a 12 měsíců)

Pokud nevíme o kontejneru přímo v blízkosti bydliště, je nejsnazší podívat se na stránky obce, případně několika obcí v okolí, kde obvykle bývá také informace o způsobu třídění kovů, včetně stanovišť nejbližších kontejnerů.

V některých obcích se navíc kovy netřídí samostatně, ale společně s plasty a případně nápojovými kartony a házejí se tedy do žlutých, potažmo černočervených kontejnerů. V takovém případě je důležité řídit se nálepkou přímo na kontejneru, která říká, zda je do něj možné kovy vyhazovat nebo ne.

Co do kontejneru patří

Veškerý drobný kovový odpad z domácnosti, který je možné bez problémů prostrčit otvorem v kontejneru. Tedy prázdné konzervy, plechovky od nápojů, plechové tuby, kovová víčka od jogurtů a dalších potravin, pivní zátky, ale také polámané šroubky, kancelářské sponky a další.

Rovněž alobal, ten by ale měl být v ideálním případě zmačkaný do koule, protože to usnadňuje recyklaci – a přidat k němu můžeme i jogurtová víčka.

Do sběrného dvora pak můžeme vozit jakýkoli další, rozměrnější kovový odpad, jako jsou třeba staré roury, trubky, kovové konstrukce, plechy, hrnce, vany, rámy jízdních kol nebo kočárků a podobně. Některé kovy je navíc možné odnést do sběrných surovin, a ještě si za ně nechat zaplatit.

Co je nutné vyhazovat jinam

Do šedých kontejnerů nepatří plechovky od barev a dalších nebezpečných chemikálií. Ty je potřeba třídit zvlášť a odevzdávat ideálně také ve sběrném dvoře, zvlášť pokud je v nich ještě zbytek původního obsahu. Totéž platí pro tlakové nádobky, a do kontejneru nepaří ani těžké kovy, jako jsou olovo nebo rtuť.

Do kontejneru nepatří ani baterie a spotřebiče, ty mají vlastní třídicí místa, i když je možné odevzdávat je také ve sběrných dvorech. Ani tam ovšem nepochodíme s autovraky, ačkoli jsou téměř celé z kovu. Ty totiž patří výlučně na vrakoviště.

Je to kov?

Při třídění si někdy nemusíme být úplně jistí, jestli je obal skutečně kovový, typické je to u kávových kapslí (jen málokteré jsou totiž z hliníku). Některé plasty totiž mohou působit kovovým dojmem, případně může být obal vyrobený z kovu, ale potažený plastem – v obou případech do kontejneru na kov nepatří.

Měli bychom se tedy řídit piktogramem na obalu a případně použít jednoduchou pomůcku. Pokud můžeme obal zmačkat do kuličky, aniž by se opět vyrovnal, a pokud se dá snadno roztrhnout, je to kov a můžeme ho vytřídit.

Jak se odpad dál zpracovává

Kovový odpad se přetřizuje, pokud se vyhazuje společně s plasty anebo kartony, a případně dál sváží na specializované třídicí linky, kde se rozděluje na jednotlivé druhy kovů a jejich slitiny. Třídí se tak nejen různé druhy železa a hliníku, ale také barevné kovy, jako jsou měď nebo mosaz.

Roztříděné druhy se pak svážejí přímo do hutí. Pak se čistí, míchají s dalšími surovinami, pokud je to potřeba, a nakonec opět taví ve vysokých pecích, odvážejí do továren a používají k nové výrobě. Od plechovek a víček po karoserie aut či stavební materiál.

Největší výhoda? Vše se odehraje přímo na našem území, maximálně v rámci Unie, vytříděné kovy tak neputují nikam daleko.

Proč jsou kovy tak důležité

Na kovovém obalu na rozdíl od plastového nejspíš nikdy nenajdeme tolik oblíbenou frázi vyrobenou z tolika a tolika procent recyklátu. Stejně jako sklo je totiž možné kovy recyklovat stále dokola a je velmi pravděpodobné, že naprostá většina kovů, které bychom našli ve vlastní domácnosti, už prošla ne jedním, ale hned několika koly recyklace.

Kovy si přitom zachovávají stejné vlastnosti jako při výrobě z primární suroviny, jejíž těžba je často nejen technicky náročná, ale i velmi ekologicky  nepříznivá.

Například při recyklaci oceli je možné použít až osmdesát procent recyklátu, čímž se výrazně snižuje spotřeba primární suroviny, tedy železa. Recyklace pouhého jednoho kilogramu hliníku zase ušetří 8 kg bauxitu a 4 kg pomocných chemikálií oproti výrobě z primárních surovin, nemluvě o 14 kWh elektřiny. Což je zhruba stejná spotřeba jako měsíc provozu úsporné lednice.

Drahé kovy

Zlato, stříbro, platina, ale také palladium a rhodium patří mezi další snadno recyklovatelné a velmi žádané suroviny. Využívá je elektrotechnický, automobilový i chemický průmysl a potřebné jsou také v lékařství.

Z čeho se získávají? Kromě primární a méně ekologické těžby také z recyklace elektrospotřebičů, včetně vyhozených mobilů a počítačů. Proto je jejich třídění tak důležité.

Časopis Receptář je nejstarší a nejprodávanější český hobby magazín na našem trhu. Pravidelně svým čtenářům nabízí spoustu tipů a nápadů z nejrůznějších oblastí zájmu, které mohou pomoci vyřešit každodenní činnosti.

Časopis můžeme považovat za oblíbené fórum kutilů a zahrádkářů, kde si všichni mohou vyměňovat rady, inspiraci, nápady z oblasti zahrádkářství, kutilství v dílně a v domácnosti, vaření, zdraví nebo chovatelství.

Těšit se můžete na poradenské rubriky renomovaných odborníků ze všech uvedených oblastí, ale i vysoce odborné články. Nezapomíná se ani na novinky v pracovních postupech, materiálech a výrobcích.