Otevřelo vám v něčem natáčení Spícího města oči, nebo jen potvrdilo to, co jste si o dětech myslel?
Vzhledem k názvu filmu jsem měl oči více méně zavřené… Ale potvrdilo se mi, že děti vydrží mnohem víc, než si myslíme.

Jaké máte obecně vzpomínky na dětství a dospívání? Byly to šťastné roky, nebo spíš utrápené?
Šťastné. Lítali jsme po Ústí, jak se nám chtělo, lezli přes ploty a hráli si na policajty a zloděje. Samozřejmě trápení v podobě školy a bdících rodičů bylo, ale to k tomu patří.

Zdroj: Deník

Myslíte si, že byste jako dítě ve světě, kde usnou rodiče, přežil? Díky čemu?
Ano rozhodně. A to kvůli svým skvělým organizačním schopnostem, síle, odvaze a nezměrné skromnosti. (smích)

Dnešním tématem Letního Deníku je, jak nepřetěžovat děti ve sportu. Jsou podle vás dnešní vrcholový sport a vrcholoví sportovci především za hranou lidských fyzických možností? Kdyby bylo vaše dítě ultratalentované, nechal byste jej vrcholový sport dělat?
Vrcholový sport ze své podstaty hranu lidských fyzických možností posunuje. Já jsem vrcholově plaval, takže ano, nechal bych je vrcholově sportovat, pokud by děti projevily vášeň, bez té to nejde. Jinak samozřejmě sportování dětí je důležité i nevrcholové, protože se jejich energie musí vybít někde jinde než doma.

Na jakých dalších projektech po skončení natáčení Spícího města teď pracujete?
V divadle Na Fidlovačce bude mít v polovině září premiéru adaptace legendárního sklepáckého rytmikálu Kouř, kde hraju ředitele Glosnera. Krásná postava. A pak mě čeká tour po Čechách s mým standupem Komplikace a jedna monstr akce, o které nesmím mluvit.