Kliknutím zvětšíteOznačení tchyně vyjadřuje vztah mezi ženou-matkou a manželem nebo manželkou jejího dítěte. Synova manželka získává titul snachy a dceřin manžel zetě. Podle právní úpravy se matka nestane tchyní v případě, že její dítě žije v registrovaném partnerství, status tchyně se vztahuje pouze na uzavřená manželství.
Mužským protějškem tchyně je tchán. Ovšem o něm se málokdy dozvídáme tolik pikantních a děsivých historek, jako tomu je u „maminek“, zvláště v případě synů. Statistiky na toto téma neexistují, více či méně veselé historky o tchyních spadají pouze do lidové slovesnosti. Možná jsou matky příliš kritické, možná málo pomáhají, nebo naopak příliš zasahují do vaší nové domácnosti. Chcete s nimi vycházet, ale prostě to nejde…
Z drtivé většiny těchto historek vychází matka jako příliš kritická, neustále se vměšující megera, která se snaží partnerům svých dětí zatápět, co to jde. „Snažila jsem se s tchyní vycházet jako kamarádka, ale nešlo to. Ačkoli bydlela v jiném městě, měli jsme ji doma každý týden. Byla to z gruntu hodná ženská, ale její neustálé připomínky k tomu, jak vedu domácnost, mi brzy začaly lézt na nervy. Chtěla jsem si domluvit pravidla návštěv, ale manžel to nebyl schopen s matkou vyjednat a já měla dojem, že to je jeho úkol,“ vzpomíná Renata.
Renata se dlouho snažila tchyni pochopit. Syn byl její jediné dítě a ona na něm velmi lpěla. Jenže potom zemřel tchán a matka začala být u mladých pečená vařená. „Měla jsem pocit, že nežiju ve své domácnosti, ale v její,“ říká Renata.
„Ujmula se vlády, třeba přerovnávala věci ve skříních, aniž by se zeptala, jestli o to někdo stojí. Manžel – místo aby sjednal pořádek – raději odcházel, aby neviděl můj otrávený obličej. Ani malý syn si babičku moc neoblíbil. I zásluhou tchyně naše manželství nakonec ztroskotalo, neboť jsem si uvědomila, že v manželovi nemám žádnou oporu.“
Je to příroda
Vztah matky a dítěte je přirozeně velmi silný, stejně přirozeně se ale v dospělosti dítěte začne rozvolňovat. Jen patologické vztahy zůstávají stále stejně pevné – to když dítě není schopné se od matky odpoutat, nebo ho ona není ochotná nechat žít vlastní život. Nejvíce tím trpí nově vzniklá rodina.
To byl případ Renatina manžela, který nedokázal pochopit, že jeho primární rodinou je teď jeho žena se synem, a nedokázal nastavit své matce zdravé hranice. Psycholožka Ivana Hořicová hovoří o jevu zvaném nedokončená separace, který je poměrně častý a může se v rodinách táhnout i přes několik generací.
Přemýšlíte, kde se vzaly nesnesitelné způsoby vaší tchyně? Záleží na jejím osobnostním typu. Může se jednat o ženu, která přijala životní roli „matky rodu“. Této roli zasvětila celý život, perfektní mateřství jí dodává pocit vlastní hodnoty. Nemá vlastní kariéru, kamarádky ani koníčky. Je to však supermatka, která ví všechno nejlépe. V nové rodině svého syna nachází opět uplatnění, nebo si to aspoň myslí. Vše musí mít pod kontrolou a nebere si servítky – musí přece synovu ženu zaučit.
Skvěle vychovala své vlastní děti a teď stejně skvěle vychová i vnoučata. Běda, když se jí v tom někdo opováží bránit, ona, matka rodu, umí přece nejlépe vařit a starat se o děti. Nezdráhá se, leckdy zákeřně, kritizovat partnerku svého syna a rozdávat nevyžádané rady. Pokud snacha tuto strategii neprokoukne, může dokonce trpět pocitem viny, že není dost dobrá manželka a matka. V některých případech se pak stane, že tchyně snachu z její mateřské role zcela vytlačí.
Nejistota pod maskou
Dominantní a někdy i agresivní žena žije většinou s partnerem, který je takzvaně pod pantoflem. Dělá si všechno po svém a dosáhnout u ní kompromisu je zcela nemožné. Všichni jí ustupují, jen aby byl klid. Taková tchyně všem okolo vysává energii, manipuluje, ponižuje a využívá „ženské“ zbraně k ovládnutí okolí.
„Manželova mamka uměla včas použít slzy, když bylo třeba,“ vzpomíná Renata.
„Vždycky mě to zaskočilo a než jsem ji prokoukla, kolikrát jsem se cítila jako zlá snacha.“
Ovládáním svého dítěte, potažmo jeho partnera, se tchyně utvrzuje v pocitu vlastní důležitosti.
„Může se zdát, že má taková matka silnou osobnost, ale příčinou je ve skutečnosti úzkostný charakter,“ vysvětluje psycholožka Ivana Hořicová.
Vyvolávání pocitu viny
„Manipulací a kontrolou taková žena bojuje proti vlastní nejistotě. Často žije sama a touží po péči a pozornosti. Myslí si, že děti jsou na světě od toho, aby jí neustále dávaly podporu a lásku, pomáhaly jí s problémy jejího života. Dokáže v nich vyvolat pocity viny a klidně si přivodí i zdravotní problém, jen aby se jí dostalo pozornosti rodiny.“ Není třeba zdůrazňovat, že taková tchyně je pro vztah velkým nebezpečím.
Každá tchyně naštěstí není nesnesitelná megera. Existují i ženy, které svou roli přijmou vyrovnaně, stanou se skvělými babičkami a k partnerce svého syna přistupují mile a vstřícně. V leckterých případech by zase stačilo, kdyby se muž postavil na stranu své manželky a vytyčil své matce pevné hranice.
Není nic horšího, než když se žena cítí ve svém vlastním domově jako vetřelec, kterého tchyně neustále cepuje a vychovává. Dokud muž nepochopí, že je dospělý a má si svůj život žít po svém nezávisle na rodičích, nemůže manželství fungovat.
„Můj muž si nechal od rodičů kupovat vše, nač si vzpomněl, platili mu i pojistku na auto. Nechal se za to ovládat až do té doby, než mamka zemřela,“ stěžuje si smutně Renata.
Prokoukněte strategii
Pokud nedokáže snacha tchyninu strategii odhalit, trápí se pocity viny a vlastní nedostatečnosti. Bohužel, většinou nemá šanci nad tchyní zvítězit. Mezi ní a jejím synem je od dětství spíš partnerský než mateřský vztah a snacha se dostává do konkurenčního boje o partnerovu pozornost. Bez partnerovy sebereflexe je řešení nemožné. Pokud partnerovu podporu máte, musíte jeho matce nastavit zdravé hranice. Hlavně nepřebírejte zodpovědnost za její život ani za její spokojenost.
Tchyně versus manželka. Hodně se to mění a rivalky častěji nejsou
„Je dobré si uvědomit, že východisko není až tak úplně závislé na tchyni, ale na vás. Je to váš život, vaše rodina a vaše domácnost. Jiného člověka nezměníte, ale svůj postoj změnit můžete,“ radí psycholožka. Rodina by sice měla držet pohromadě a pomáhat si, na druhé straně ale pomoc a sounáležitost nesmí zajít tak daleko, že vás to bude ničit. I tady je tedy nutné najít tu správnou hranici.
Nezatahujte do problémů děti
Ať už vzniknou jakékoli problémy s tchyní, není dobré zatahovat do nich děti. I když si nerozumíte, děti mohou mít v matce vašeho partnera skvělou babičku. Co můžete, vyřešte s tchyní sama, nezapomeňte se ale nejdříve s manželem o postupu poradit. Pokud se rozhodnete pro změnu, v klidu ale jasně řekněte tchyni, co vám na jejím chování vadí, a definujte pravidla, podle kterých se hraje na vašem území. Když to nebude chtít respektovat, je dobré si promyslet, jak budete reagovat.
Extrémním řešením může být dokonce i omezení styku, ale takto radikální řez už musí být výsledkem partnerského rozhodnutí. Nebojte se však být ve svém postoji pevní a neústupní. Tchyně dokážou být vynalézavé a úporné.
Horší situace nastává, když na své matce lpí váš partner. Nedokončená separace je problém, který se nedá řešit rychle. Co můžete udělat? Stanovte si své vlastní hranice a jasně mu sdělte, co ještě je pro vás únosné, a co už ne. Obrňte se trpělivostí, snadné to nebude. Váš protějšek by si měl postupně uvědomit, že skutečně dospělý muž je v první řadě partner a otec. Potom teprve syn. A jestli jeho vlastní matka není zrovna na smrtelné posteli, stojí až za jeho vlastní rodinou.
„Začněte co nejdříve, ideálně před svatbou,“ doporučuje psycholožka. „Nečekejte, až se objeví první problémy. Vybudujte s mužem pevný a odolný manželský vztah, který nemůže nikdo, ani tchyně, rozvrátit.“
.
17
Čtenář reportér
Kondice
Dům a zahrada
Kafe
iReceptář
TN.cz
