Jak moc důležité je pro vás mít hezký úsměv?
Pro mě velmi. Už od útlého mládí dbám na to, abych měla hezké zuby. Jsem zvyklá o ně pečovat a snažím se k tomu vést i svoje děti, i když mě někdy štvou, že si zuby nečistí pořádně a nadávám na ně. (smích) A je to pro mě důležité i u mužů. Vlastně u kohokoli, kdo ke mně přijde a usměje se, si všímám, jak jeho chrup vypadá. I když to možná někdo nepřizná, děláme to tak všichni a částečně podle toho ostatní posuzujeme. Mít zdravý chrup je základ.

Měla jste někdy se zuby problém, nebo jste u doktora pokaždé pět minut a odcházíte?
Měla jsem vždycky moc hezké zuby, krásné a rovné, kolikrát se mě i lidi ptali, jestli jsem náhodou neměla rovnátka. A loni, když mi bylo čtyřicet, mi začaly ty moje krásné rovné zuby jít na spodním patře přes sebe. Konkrétně jedničky. Řekla jsem si, že se na to zeptám, a šla jsem k zubaři, který mi řekl, že se to občas některým ženám stává a dal mi moje první rovnátka v životě. Měla jsem je na těch předních zubech nasazené pár měsíců, aby se mi srovnaly.

Řekl vám lékař, čím se to stalo?
Je to prý přibývajícím věkem. (smích)

Vadila vám rovnátka?
Vadila mi strašně. Šišlala jsem, na což mi řekli, že si zvyknu. Byla jsem z toho půl roku nešťastná. Zuby mě bolely, zhubla jsem kvůli tomu asi dvě až tři kila. To byla jediná pozitivní věc, kterou jsem pak doktorovi říkala. Moc jsem kvůli tomu nejedla. Ale jinak jsem na to jen nadávala, nebylo mi to vůbec příjemný. Obdivuju puberťáky, kteří je mají dva i tři roky na obou patrech, jak s nimi žijí.

Uklidnil vás doktor, že už se to do budoucna nebude opakovat?
Nemělo by. Mám zespodu na zadní části zubů takový drátek, který by mi to měl držet, takže doufám, že mi to vydrží. Už bych to nechtěla absolvovat. Rovnátka mi vadila při čištění, při jídle, člověk se musel pořád někde hlídat. Ale nejhorší pro mě byla ta bolest.