Kliknutím zvětšíte"Grafit uvnitř tohoto rubínu je opravdu jedinečný. Poprvé se důkaz o předvěkém životě našel v přírodních rubínech. Díky přítomnosti grafitu máme také větší šanci zjistit, jak se rubíny na tomto místě utvářely, což je jen na základě barvy a chemického složení rubínu nemožné," cituje server Science Alert geologa Chrise Yakymchuka z University of Waterloo v Kanadě.
Svědci minulosti
Rubín představuje červeně zbarvenou, drahokamovou odrůdu minerálu korund, tedy krystalické formy oxidu hlinitého (chemickým vzorcem Al2O3). Vzniká v důsledku působení intenzivního tepla a tlaku na hranách tektonických desek Země. Charakteristický červený odstín propůjčuje kameni příměs vzácného prvku chromu - čím ho drahokam obsahuje více, tím je červenější.
Stejně jako všechny ostatní drahokamy, také rubíny se vzájemně liší svou čistotou a čirostí. Přičemž platí, že zatímco pro účely šperkařství jsou nejvhodnější kameny, které jsou co nejčistší, vědci naopak nejvíce oceňují ty, do nichž se během jejich vytváření přimíchaly další nečistoty a prvky z okolního prostředí. Právě ty jim totiž podávají neocenitelné svědectví o prostředí v dávných dobách.
Příkladů potvrzujících toto pravidlo zná věda celou řadu. Díky příměsím zachovaným v některých diamantech se například podařilo zdokumentovat minerály z hloubky tisíců kilometrů pod zemí, které jsou jinak netěžitelné, nebo vysledovat proces, jak může tektonická subdukce, tedy zasouvání jedné litosférické desky pod druhou, dostat hluboko pod zem materiál ze zemského povrchu.
Yakymchukův tým se při svém studiu zaměřil na přírodní rubíny z Grónska, představujícího jedno ze světově nejstarších známých ložisek tohoto nerostu. Při svém výzkumu pak vědci narazili i na rubín s grafitem.
Organický grafit
Grafit sice může vzniknout i abioticky, tedy působením chemických a minerálních procesů, stejně dobře však může být i významným biomarkerem. Rozdíl mezi organickým a neorganickým původem grafitu lze zjistit například stanovením konkrétního izotopu uhlíku. Jednotlivé izotopy (tedy formy téhož prvku) se od sebe liší různým počtem neutronů v jádrech atomů, a tedy různými atomovými hmotnostmi.
Například uhlík-14 je radiokarbon, který skvěle slouží pro přesné datování dochovaných fyzických předmětů; tvoří se abioticky v zemské atmosféře.
Nejlehčí přirozený izotop stabilního uhlíku na Zemi představuje uhlík-12, jenž je současně také nejhojnější (patří k němu asi 98,9 procenta uhlíkových atomů na Zemi) a vyskytuje se v živých organismech.
Grafit v rubínu tvořil podle zjištění Yekumchikova týmu právě tento uhlík-12, a to v množství odpovídajícím organickému původu. A protože vědci znali stáří drahokamu, mohli také přibližně určit, o jaký druh organismu mohlo jít, protože život na Zemi před 2,5 miliardou let představovalo jen extrémně málo forem.
"Živá hmota se přednostně skládá z lehčích atomů uhlíku, protože ty potřebují méně energie na zabudování do buněk. Na základě zvýšeného množství uhlíku-12 v tomto grafitu jsme tedy dospěli k závěru, že atomy uhlíku představovaly formu předvěkého života, s největší pravděpodobností mrtvé mikroorganismy, jako jsou sinice," uvedl podle Science Alert Yakymchuk. Výsledky bádání jeho týmu zveřejnil odborný titul Ore Geology Reviews.
Nález grafitu přispěl i k poznání, jak asi tento konkrétní rubín, tedy odrůda korundu, vlastně vznikl. Přírodní korund se netvoří v prostředí s vysokým obsahem oxidu křemičitého a sinice zase potřebují ke své existenci vodu. Vědci proto na základě přítomnosti grafitu usuzují, že oxid křemičitý vyplavila z horniny tekutina, čímž vzniklo vhodné prostředí pro tvorbu korundů.
19
Čtenář reportér
Kondice
Dům a zahrada
Kafe
iReceptář
TN.cz
