Česko má problém: Jak ochránit vojáky před drony? Na systém se snesla kritika

Československá protivzdušná obrana konce 80. let sestávala z mnoha převážně sovětských raketových systémů známých typů, rozdělených do dvou divizí PVO a několika oddělených jednotek. Drtivá většina těchto systémů již byla vyřazena, a zatímco naše armáda od 90. let rezignovala na znovuzavedení moderní dalekodosahové protivzdušné obrany namísto vyřazených typů S-200 a S-300, zůstaly ve výzbroji aspoň střednědosahové SA-6. I ty však brzy nahradí izraelský systém SPYDER.

Pohledem Jiřího VojáčkaZdroj: DeníkZ krátkodosahových typů, které chrání přímo manévrující jednotky, nezůstal ve výzbroji jediný, naši PVO tak v této oblasti doplnil před lety švédský systém RBS-70.

Švédský protiletadlový systém RBS-70 je podle oficiálních dokumentů Armády České republiky „určen k ničení prostředků vzdušného napadení a taktických vzdušných prostředků protivníka typu střel s plochou dráhou letu, klouzavých pum a muničních kontejnerů vypouštěných letouny s cílem zabezpečit PVO manévrujících pozemních jednotek ve všech druzích boje“.

Nekonečný příběh: Nákup bojových vozidel pěchoty blokuje debata o kanónech

V základní konfiguraci se systém skládá ze stojanu, optického zaměřovače a střely umístěné v odpalovacím kontejneru. Střela RBS 70 je naváděná pomocí laserového paprsku, který vyzařuje odpalovací zařízení. Cíl může být zaměřen vizuálně přes RBS-70, nebo pomocí radiolokátoru, ke kterému je systém připojen. Na zadaný nebo zjištěný cíl zaměří operátor a odpálí střelu. Důležité je, že na rozdíl od většiny prostředků PVO nejsou střely naváděny automaticky, operátor musí cíl držet ručně v zaměřovači, protože střela je až do okamžiku zásahu neustále vedena po laserovém paprsku. Jde tedy o velmi podobný systém, který používají starší typy protitankových řízených střel (SACLOS).

Výhodou takového konceptu je minimální možnost jeho rušení, zásadní nevýhodou pak je nutnost operátora (střelce) držet cíl stále v zaměřovači manuálně. Zatímco u pomalých cílů, jako jsou tanky, které systém může postřelovat také, to je možné, u rychlých, malých a manévrujících cílů, to je samozřejmě mnohem, mnohem náročnější. A ačkoli nejmodernější verze RBS-70NG se s touto zásadní nevýhodou snaží bojovat zvýšeným procentem automatiky, otázka skutečné efektivity systému je stále na stole.

Nenápadní špioni. Vědci z mrtvých ptáků tvoří drony, využít je může i armáda

Jak dokázala válka na Ukrajině, dlouhá léta opomíjená krátkodosahová PVO je velmi důležitá, a to kvůli nebývalému rozšíření bojových dronů. Je proto pozoruhodné sledovat, jak náš jediný krátkodosahový PVO systém hodnotí odborníci z Vojenského technického ústavu pozemního vojska.

Střelba z RBS-70 - protiletadlový raketový komplet Armády ČR:

Tvrdá kritika ze strany VTÚ

Vojenský technický ústav je státní podnik, který udržuje a dále rozvíjí strategické know-how České republiky v oblasti obranného a bezpečnostního výzkumu a vývoje, mj. zbraní, munice, pozemní techniky, bezpilotních průzkumných prostředků, palubního vybavení letadel, prostředků radiotechnického a letištního technického zabezpečení, simulátorů, komunikačních systémů a s tím spojeného zkušebnictví, ověřování a certifikace. Tím vším VTÚ zastává výjimečnou roli v branněbezpečnostním prostředí.

V roce 2019 vydal VTÚPV studii „TANK - Rozvoj tankového vojska AČR po roce 2025“, kterou si u něj objednalo Ministerstvo obrany. Ve studii, která má i s přílohami přes 160 stran analytického textu, špičkoví odborníci Vojenského technického ústavu hodnotí současný stav tankových vojsk u nás i ve světě, popisují moderní trendy a navrhují řešení pro AČR do budoucna. Zabývají se však také návaznými problémy, jako jsou personální zabezpečení, vývoj a výroba, ale také bojová podpora tanků. Jednou z nejdůležitějších součástí dokumentu pak je blok o protivzdušné obraně manévrujících jednotek. A právě v této části si jediný krátkodosahový PVO systém naší armády, švédský RBS-70, vysloužil zdrcující kritiku.

Jak se v textu uvádí „protiletadlový raketový komplet RBS-70 (zařazený do výzbroje AČR) je pro PVO malých manévrujících jednotek nedostatečný. Dá se s vysokou pravděpodobnosti konstatovat, že je prakticky neúčinný proti moderním prostředkům vzdušného napadení, které má možnost použít nebo používá možný protivník." To ale není ještě všechno: „I přes ujišťování, že Švédský VSHORAD RBS-70 představuje moderní protivzdušný VSHORAD komplet ve výbavě Armády ČR, jedná se o komplet, i ve spojení s radiolokátorem ReVIZOR, který není schopný zabezpečit pozemní PVO malých obrněných jednotek."

Následuje detailní výčet nedostatků, které odborníci systému vyčítají: „RBS-70 neplní požadavky na moderní prostředky VSHORAD/SHORAD s určením pro malou mobilní pozemní PVO ve více oblastech:

• nejedná se o vysoce manévrovatelný komplet s dálkovým ovládáním střelecké části, není prakticky mobilní vůbec, je pouze rozmístitelný,

• komplet RBS-70 nemá vlastní radiolokátor, je závislý na dalším vozidle (ReVIZOR),

• je jenom jednokanálový (může současně působit pouze na jeden cíl),

• použití jenom jednoho způsobu navedení střely (po laserovém paprsku), který je závislý na meteorologických podmínkách,

• střela není konstruovaná na systém „vystřel a zapomeň“ (střelec musí po celou dobu střelby sledovat cíl, což je … … za pohybu prakticky nemožné),

• u praporu RBS-70, ale i protiletadlového pluku je malá zásoba raket (při použití roje útočných dronů nebo více kusů přesně naváděné munice apod je protivzdušná obrana malé mobilní jednotky řešená kompletem RBS-70 neúčinná a v podstatě žádná),

• prapor má ve výzbroji jen přehledový radiolokátor 2D (ReVIZOR, doba rozvinutí do 20 minut a umístní na přívěsu - v podstatě se jedná o koncepci 80. let minulého století,

• obsluha není balisticky chráněná při vedení bojové činnosti ani za přesunu,

• komplet má řadu dalších nevýhod ve srovnání například s MSL (s modernizovaným věžovým komplet Avenger II), Crotale Mk.3, VSHORAD Oerlikon Skyranger Boxer s úpravou věže s raketami, Hybrid Biho a podobně a ani zdaleka nedosahuje parametrů kompletu možného protivníka například Pancíř-S, SOSNA/Sosna R, Gibka-S atd.

Jak tedy chránit české tanky?

Společnost Saab na závěry odborníků reagovala: „S údajnou 'neúčinností proti moderním prostředkům vzdušného napadení' musíme nesouhlasit,“ přičemž připomněla výhody systému RBS-70, kterým jsou například schopnost střely pronikat tvrdými/pancéřovanými cíli nebo již zmíněná vysoká odolnost proti rušení. Upozorňuje také, že armáda v nejnovější generaci RBS-70NG používá střely BOLIDE a systémy automatického sledování cíle a automatického navedení střely.

V případě kritiky na mobilitu systému, který na rozdíl od klasických MANPADS systémů, jako je americký Stinger, nelze odpalovat z ramene, společnost Saab připomněla, že před nějakým časem představila svůj koncept MSHORAD na platformě středního kolového obrněného vozidla 4x4 vyráběného českou společností SVOS. Na tomto automobilu je umístěná věž s trojnásobným odpalovacím zařízení RBS-70, „považujeme to za dobrý příklad spolupráce mezi Saabem a českým obranným průmyslem“.

Nákup nových tanků pro ČR se zřejmě odkládá. Cesta k Leopardům zarůstá trním

Nutno podotknout, že jeden z nejzásadnějších problémů, který zmiňují odborníci z Vojenského technického ústavu, tedy schopnost odpalovat v jednu chvíli pouze jednu raketu na jeden cíl, nebyla ani nyní vyřešena. Jak konstatuje sám Saab: „Tři odpalovací trubice zbraňové stanice systému MSHORAD zajišťují vyšší úroveň připravenosti k palbě, aniž by bylo nutné znovu nabíjet.“

Jak se české tankové vojsko pomalu omlazuje, modernizují se mechanizované prostředky 4. brigády rychlého nasazení a připravuje se obří nákup bojových vozidel pěchoty pro 7. mechanizovanou brigádu, vyvstává v souvislosti s kritikou systému RBS-70 otázka, čím jej nahradit či doplnit. Ministerstvo obrany bude jistě zajímat výše zmíněný o samohybný prostředek, který vznikl ve spolupráci SVOS a Saab. Přesunutí systémů RBS-70 na samohybný podvozek vyřeší alespoň malou část operačních problémů, které tento systém má.

Zároveň je však nutné se vrátit ke staré poučce z dob Československé lidové armády, a to že o nasycení bojiště protiletadlovými prostředky se musí postarat všechny jednotky od těch nejmenších. V této souvislosti je pozitivní zjištění, že podle kuloárních informací se na Ministerstvu obrany připravuje větší nákup skutečných MANPADS systémů, tedy prostředků, jako je americký Stinger, nebo polský Pierun, který si získal oblibu v právě probíhající válce na Ukrajině. Na potvrzení tohoto nákupu si však budeme muset ještě počkat.

Systém Stinger:

Zabiják dronů s českými kořeny

S novým silným protivníkem, kterým jsou desítky a stovky větších i menších ozbrojených dronů, kterými bude od nynějška disponovat prakticky každá armáda, bude nutné se poohlédnout po systému, který bude moci postupovat s mechanizovanými jednotkami a krýt je nejen před útočícími letouny, ale také střelami s plochou dráhou letu a v neposlední řadě eskadrami bojových dronů. Jak je již v tradici našeho zbrojního průmyslu, i zde máme kde brát.

Protiletadlový systém STROP 1 tvořil dvojkanón vz. 53/59 na podvozku BVP-1Zdroj: se svolením Jiřího Vojáčka

Už na konci 80. let se připravovala náhrada za muzejní 30mm dvojkanon vz. 53/59, slavnou „Ještěrku“ na podvozku pancéřované verze neméně legendární Pragy V3S. Spolupráce s Polskem na samohybných houfnicích Dana se promítla do programu Promet, který byl posléze domestikován do programů STROP a STROP II. Druhý zmíněný prostředek měl nést sovětský kanón 2A38 (známý ze systémů Tunguska) spolu s jednoduchými infračervenými protiletadlovými řízenými střelami 9K32 Strela-2. Rozpad Varšavské smlouvy a konec studené války znamenal pro oba programy červenou. Po rozpadu federace se na Slovensku ještě pokoušeli na projekt STROP navázat v rámci programu BRAMS, ale to už byla jen labutí píseň tohoto typu prostředků v našich armádách.

Jsou ničivé a Ukrajina díky nim nepadla. Vývoj války ovlivnily i superzbraně

Zajímavostí přitom je, že čeští zbrojaři navázali v téže době spolupráci se švýcarským výrobcem rychlopalných kanónů Oerklion a v projektu STYX si dali za cíl namontovat jeho 35mm rychlopalný kanón na osvědčený podvozek Tatry 815, upravené podobně, jako u dělostřeleckých houfnic DANA. Tento program sice došel pouze do stádia vyhotovení modelu, je však zajímavé zjistit, že v současnosti nejmodernější prostředek tohoto typu, německo-švýcarský Skyranger, nese na kolovém podvozku OT Boxer právě tu věž, kterou měl nést systém STYX (resp. její moderní verzi) a to dokonce i s původním 35mm kanónem, který nově dostal elektromagnetický programátor munice.

Česká armáda tak má možná cestičku k náhradě, nebo minimálně doplnění systémů RBS-70 a zavedení prvního skutečného protiletadlového systému ochrany proti dronům, umetenou.