Architekt Josef Kotrba (1896–1984), jenž se narodil v Praze a většinu života prožil v Králově Dvoře u Berouna, ve skutečnosti nebyl jako naivistický malíř-samouk úplně neznámý už za svého života. Lze dohledat, že se účastnil souborné výstavy naivního umění v roce 1972 – a jako jednotlivé kousky byly jeho práce představeny i na výstavách v letech 1992, 2000 a 2015.

Je také známo, že jeho obraz má v kolekci insitního umění Severočeská galerie výtvarného umění v Litoměřicích a zastoupený je také v soukromé sbírce Poetické galerie v Praze. Údajů o jeho životě je však známo minimum. A laická veřejnost ho nezná vůbec; z odborníků jen specialisté.

Představení obrazů od 15. září

Všechno změnit se chystá obsáhlým představením Kotrbova díla pražský galerista Tomáš Hejtmánek. Nyní vlastní přes tři stovky obrazů výtvarníka, o jehož existenci ještě loni neměl tušení. První část z nich – více než stovku děl – ukáže na výstavě, kterou v aukční galerii Arthouse Hejtmánek v pražské Bubenči bude možné navštívit od 15. září do sklonku října. Současně bude vydán i katalog o 185 stranách. „Určitě bych chtěl uspořádat také výstavu v Králově Dvoře, aby místní mohli poznat, kdo žil mezi nimi,“ řekl Hejtmánek Deníku. Míní, že Kotrbu jakožto malíře asi znal ze současníků málokdo.

Jestliže výstava nese název Nalezený malíř Josef Kotrba, platí to do slova a do písmene. Jedná se o náhodný a nečekaný nález, jaký se přihodí spíš ve snu než ve skutečnosti. Trochu oklikou se k Hejtmánkovi loni na podzim donesla zpráva, že majitelé bývalé hospody v Králováku, kteří objekt chystají k prodeji, nabízejí umělecký poklad nalezený na půdě. Tam prý leží – doopravdy leží, a to ne ve zrovna důstojných ani vhodných podmínkách – kvanta obrazů. Malířských výtvorů, které zaujmou svěžími veselými barvami. A prý je jich určitě přes sto (nakonec se ukázalo, že šlo o trojnásobek).

Za poznáním neznámého malíře do Bubenče

- Výstava Nalezený malíř Josef Kotrba se koná v galerii Arthouse Hejtmánek v Goetheho ulici v Praha 6-Bubenči od 15. září do 30. října.
- Otevřeno bude denně včetně víkendů mezi 11. a 18. hodinou. Základní vstupné bude 100 Kč (snížené 50 Kč a rodinné vyjde za 150 Kč).
- Arthouse Hejtmánek je galerie a aukční dům pořádající dvě velké aukce výtvarných děl ročně (včetně jedné zahradní) i další on-line. Rekordními prodeji zde byly vydražené obrazy Mikuláše Medka za 57 milionů korun a Oskara Kokoschky za 42 milionů.
- Konají se předaukční i další výstavy, zaměřené nejen na samotnou prezentaci děl, ale i na originalitu jejich instalace. Z méně známých tvůrců již galerie prezentovala malířku Minku Podhajskou, kreslíře a ilustrátora Jaroslava Verise či sochaře a básníka Milana Beránka.
- Součástí činnosti jsou také odborné posudky a konzultace při prodeji děl, zakládání sbírek i restaurování a konzervování děl – ale rovněž mecenášství.

Jak obrazy ležely na půdě, v letitém prachu a některé „přizdobené“ holubím trusem, Hejtmánek nikdy neviděl. K němu se dostalo na ukázku pět kousků. Na první pohled rozpoznal výtvarnou hodnotu – a kývl: ano, kolekci koupí. Byť mu bylo jasné, že tak trochu sáhl po zajíci v pytli. A jako odborník – původní profesí je restaurátor – věděl, že předtím, než bude možné představit obrazy veřejnosti, čeká ho spousta práce.

Obrazy byly ve špatném stavu, plátna částečně sejmutá z blindrámů a některá i srolovaná. Několik děl, která mají částečně oloupanou malbu, se ani zachránit nepodaří: zůstanou jen fragmenty jako studijní materiál. Tenhle náklad dorazil do Prahy ve dvou dodávkách.

Nově objevené obrazy naivního malíře Josefa Kotrby z Králova Dvora se chystá představit pražský galerista Tomáš Hejtmánek. | Video: Milan Holakovský

Dozajista se díla hromadně stěhovala už podruhé. Byla totiž nalezena na půdě bývalého hostince – tam ale architekt Kotrba nežil. Podle toho, co se Hejtmánkovi podařilo vypátrat, bydlíval v nyní již neexistujícím domku v nynější Fučíkově ulici; zbouraném zřejmě kvůli výstavbě dálnice D5. Právě v souvislosti s jeho likvidací byly obrazy nejspíš přemístěny poprvé. Nebo se tak snad stalo po úmrtí autora? Případně ještě na sklonku jeho života – před polovinou osmdesátých let, kdy se zde budování dálnice rozbíhalo?

Proč, kdy a za jakých okolností je někdo umístil na půdu hospody – přestěhoval je od domu číslo 225 na adresu Plzeňská 13 – a kdo je vlastně tenkrát zachraňoval? A jak to přišlo, že se na ně poté zapomnělo na více než tři desetiletí? Tyhle otázky zatím zůstávají bez odpovědi. Stejně jako se Hejtmánkovi zatím nepodařilo zjistit téměř nic osobním životě autora Kotrby; dokonce ani to, zda měl děti či byl ženat. Jistým vodítkem mohou být jeho obrazy, kde ženy nechybějí. Zvláště jeden by mohl zachycovat dámu, k níž snad měl autor blízko. Nicméně: obraz je to oboustranný, s obdobným motivem i na druhé straně – a namalované ženy se liší minimálně účesem včetně barvy vlasů. Pokud by to měla být jeho paní, pak zajisté v různých obdobích…

Odrážejí obrazy něco ze života?

Zaznamenat se dosud povedlo něco málo o autorově práci. Studium architektury absolvoval Josef Kotrba u Jana Kotěry na Akademii výtvarných umění v Praze v roce 1923. Doloženy jsou návrhy staveb, které připravil coby projektant – sporadické zmínky ale naznačují i jeho možné působení jako stavitele nebo stavbyvedoucího.

Tohle se zčásti odrazilo i v jeho výtvarných dílech. V těch ale Kotrba zanechal více svědectví: zaznamenával třeba podobu konkrétních míst v Králově Dvoře, Berouně a okolí (k těmto obrazům budou na výstavě připojeny i aktuální fotografie pořízené nyní).

Některé zachycené výjevy jsou jistě autorovými fantaziemi – jiné však zřejmě měly reálnou předlohu. Třeba zachycení nehody na ulici: v tomto případě se dá předpokládat, ze nejspíš namaloval scénu, které byl svědkem. Podobně asi vznikly třeba i obrazy cvičenců. V případě některých výjevů lze podle architektury i rostlin usuzovat, že by se mohlo jednat o obrazy z cest (či cizími kraji inspirované). Namalované sochy Jana Štursy či Bohumila Kafky zase prozrazují, že Kotrba musel tato díla znát či přinejmenším vidět; s jejich autory se ostatně mohl seznámit buď za svých studií v Praze, nebo později v rámci práce architekta.

Dozajista se znal také se spisovatelem Bohumilem Hrabalem. To naznačuje svědectví galeristy Zdeňka Sklenáře, který kdysi dva jeho obrazy viděl právě v Hrabalově sbírce. „Hrabal je musel získat přímo od něj,“ míní Hejtmánek – s argumentem, že malíř se, alespoň pokud je známo, neúčastnil prodejní výstavy.

Vedou stopy k divadlu?

Díla možná prozrazují o autorovi ještě něco navíc. Dávají tušit, že mohl mít něco společného s divadlem, a to zřejmě nikoli jen jako nadšený návštěvník představení. Býval snad členem ochotnického souboru? Nasvědčovat by tomu mohlo vícero vodníků, kdy detailnější pohled ukazuje, že jde o konkrétní scény z opery Rusalka. Některé obrazy (třeba perníková chaloupka s Jeníčkem a Mařenkou, nalezená hned ve čtyřech variantách) by také mohly být scénickým návrhem nebo snad předlohou pro výrobu kulis. Možná.

Pravdou ale zůstává, že tohle vše jsou zatím jen spekulace. Stejně jako odhad, že portrét muže jakožto Kecala z Prodané nevěsty by mohl být vlastní podobiznou v 70 letech. Pokud je to pravda, proč právě Kecal? Ztělesnil snad Kotrba tuto postavu na jevišti? Nebo se do ní z nějakého důvodu stylizoval?

Možná se architekt zachytil ještě na dvou dalších zachovaných obrazech: coby malíř se stojanem před domem a jakožto malíř v ateliéru, obklopený i dalšími lidmi. Pokud zde autor ztvárnil sebe samotného (a je to pravděpodobné, protože na stojanu vzniká jeho vlastní obraz), pak by to bylo ohlédnutí do minulosti. Namalovaný malíř je zjevně mladší, díla, která jsou datovaná, však autor vytvořil ve zralém věku.

Spolehlivá informace, jak vlastně Kotrba vypadal, zatím chybí. Najít fotografii, na níž by byl zachycen, se dosud nepodařilo. Stejně jako vyhledat pamětníky, kteří by o něm mohli pohovořit a leccos osvětlit. „Bohužel začínáme pátrat ob jednu generaci, než bychom potřebovali,“ posteskl si Hejtmánek, že spousta zajímavostí už zřejmě zmizela v propadlišti zapomnění. „Doufáme, že nám výstava pomůže získat nějaké informace o jeho osudu nebo podobě,“ očekává.

Koníček nejen na důchod

Nalezené obrazy prozrazují, že výtvarnou tvorbu začínal architekt Kotrba objevovat jako samouk již v době německé okupace: zřejmě nejstarší jsou obrazy domu (z roku 1940) a stavby (1942); most je datovaný rokem 1946. Zpočátku, kdy mu bylo kolem padesátky, se věnoval převážně architektuře a krajinkám, později tematickou různorodost výrazně rozšířil. Zajímavé je, že pokud maloval zvířata, zpravidla v párech: po dvou.

Naplno se malování ze záliby a pro radost – a zřejmě bez toho, že by většinu jeho děl vidělo širší okolí – věnoval od 61 let; tedy jako důchodce. Je přitom nepřehlédnutelné, že z obrazů přímo sálá optimismus a radost ze života. „Svůj poslední obraz namaloval v 85 letech. Z jeho pláten cítíme, že mu malování dávalo hlavně energii do života,“ hodnotí galerista Hejtmánek. Soudí, že právě výtvarný elán autorovi pomohl k tomu, že se dožil 88 roků.

Zdůrazňuje své přesvědčení, že jde o zatím prakticky neznámého autora, který si rozhodně zaslouží pozornost. „Překvapuje obdivuhodným rejstříkem námětů, umí potěšit optimismem, pestrostí tvorby. Čím víc se s ním seznamuji, tím zajímavější mi přijde. Obrazy chceme především lidem poprvé ukázat – a když bude mít někdo zájem, nabídnout je i k prodeji,“ konstatoval. S ujištěním, že ceny budou dostupné: půjde o tisíce korun, maximálně desetitisíce. Některé práce ale neprodá: vybral si je pro sebe. Především obraz nazvaný Třeste se, ó hříšníkové. „Ten si chci nechat a dát nad pracovní stůl,“ řekl Deníku galerista. Zájem už je také o Vyhnání kupců z chrámu.

Výstava dalších prací, na které se kvůli velkému množství nalezených děl zatím nedostane, má následovat do dvou let. Některá díla stále čekají na restaurátorský zásah. Ten jim opravdu dokáže nebývale prospět. Ostatně i nálezci, když je viděli očištěná, napnutá a jednoduše zarámovaná podle původní předlohy používané autorem, málem nechtěli věřit, že jsou to tytéž obrazy, které loni snášeli z půdy. Zatím jich sám Hejtmánek restauroval 140; kolega pak dalších 40. Někdy stačilo očistění, napařování na nažehlovacím stole a upevnění na napínací rám, jindy byla práce podstatně náročnější.

Pomoci by snad mohly vzpomínky pamětnic

Pátrání po údajích o životě Josefa Kotrby z Králova Dvora pokračuje. Hledání v katalogu berounské knihovny sice nezůstane bez výsledku – avšak k zodpovězení řady otázek nestačí.
Také Vlastimil Kerl z berounského Muzea Českého krasu Deníku řekl, že sice lze dohledat základní životopisné údaje, nicméně současníkům byl tento autor znám jistě především jako architekt a občan. Jeho výtvarná tvorba prý v materiálech, které má muzeum nyní k dispozici, není reflektována. „Nevystavoval, neměl recenze,“ vysvětlil Kerl, jaké materiály by muzeum bývalo shromažďovalo – kdyby existovaly. Zdá se ale, že o Kotrbových výtvarných aktivitách okolí příliš nevědělo. Kerl nicméně Deníku slíbil, že se ještě pozeptá pamětnice se zájmem o kulturní dění přímo z Králova Dvora, která by případně mohla něco vědět.
Vyhledat pamětnice, které by si mohly něco vybavit nebo alespoň znát z doslechu, chce také starosta Králova Dvora Petr Vychodil (ODS). Zástupci radnice by se prý také mohli zkusit poptat v okolí místa, kde Kotrba žil. „Já, upřímně, o něm nevím nic,“ konstatoval.