Jak vnímáte první rok muzea?

Líbil se mi, uběhl velmi rychle. Jsem překvapený velikou návštěvností. Přišlo tři a půl tisíce návštěvníků, to jsem opravdu nečekal. První krůčky muzea jsou velmi úspěšné.

Co podle vás stojí za velkým zájmem návštěvníků?

Asi že je tady hezky. Spokojenost návštěvníků je zřejmá z jejich zápisů, oceňují zvláštní atmosféru, kterou dům má. Je to nejen díky tomu, že je prastarý, ale i proto, že jsou v něm vystavené krásné historické exponáty.

Vzpomenete si na chvíli, kdy vás myšlenka muzea berounské keramiky napadla?

Ta přišla, když jsem začal dělat hrnčířské trhy. V té době jsem pátral v historii. Chtěl jsem vědět, jestli je nějaký důvod dělat hrnčířské trhy právě v Berouně. Začal jsem se zajímat o to, zda vůbec nějaká berounská keramika existovala. Nakonec jsem se dozvěděl, že ano.

Myšlenka muzea keramiky vás tedy napadla už před lety?

Ano. Nedávno jsem to počítal. Než se muzeum zrodilo, uplynulo hodně let. Nejprve uplynulo od začátku hrnčířských trhů osm let, kdy jsme s paní Benkovou uspořádali výstavu o berounské keramice v Muzeu Českého krasu s názvem Návraty. Na výstavě jsme snili o tom, že bylo pěkné vytvořit muzeum berounské keramiky. Paní Benková tomu věřila. Když člověk počká na dobrou sestavu hvězd, tak se to podaří.

Jak byste popsal berounskou keramiku?

Je prostá. Není líbivá. Musí se počítat s tím, že se nedá srovnávat třeba s keramikou z Domažlic, nebo s keramikou z pozdější doby. Toto je opravdu raný středověk. Je však krásná, typická svou jednoduchostí. Jde o červenou hlínu malovanou zvláštní technikou typickou pro středověk. Typické jsou i vzory konvalinek, ptáčků či různých ornamentů. Ještě typičtější jsou vysoké džbány s nezvyklým trychtýřovitým hrdlem. Podle toho se berounská keramika pozná.