VYBRAT REGION
Zavřít mapu

Dejvické divadlo přišlo s nejsprostější hrou v historii

Praha /Jak to vidím já/ - Jaké to je, když se ucpe systém? Na jedné straně legrační. Až tak, že se téměř válíte smíchy. A slzíte.

11.3.2012
SDÍLEJ:

Hra Ucpanej systém.Foto: Archiv DNF

Má to ale i druhou stránku mince. A z té se vám může udělat špatně. Doslova. To když si uvědomíte, jaká je realita a v jak moc ucpaném systému žijete sami.

Přitom stačí málo, abyste se ocitli na pokraji systému, který kolem sebe vyvrhnul všechnu lidskou exkrementaci. Ve své nejprostší podobě. A smrdět to může pořádně.

Interiér hry Ucpanej systém, autora Irvine Welsche v režii Michala Vajdičky, kterou uvedlo Dejvické divadlo, je jednoduchý. Vesnická hospoda. Knajpa. Zaplivaná, špinavá. Výčepní pult s pípou, stůl, židle, telefonní přístroj, hrací automat. K tomu nástěnka s výsledky milovaného fotbalového klubu hrajícího tu nejposlednější soutěž jaká existuje. Klubu, kolem kterého se vše točí a jehož je hostinský (Miroslav Krobot) trenérem.

Uvnitř spousta pochybných existencí, bez vidiny lepších zítřků. Jednoduchých a často agresivních. Přemíra násilí, hospodské kecy. Postavičky žijící si svůj život zapáchající (pro mnohé vonící) fotbalem, alkoholem a debatami o ničem.

Děj hry startuje ve chvíli, kdy se po letech vězení vrací domů, do hospody a ke své ženě Marge (Jana Holcová) Gary (Hynek Čermák). Násilník, v jehož řeči je každé druhé slovo sprosté. Vrací se k ženě, nad kterou měl dohlížet hostinský. Ten na ni dohlížel tak důsledně, že se stali milenci.

Gary tuší, že někdo v hospodě je patrně ten, kdo mu nasadil parohy. Že to byl hostinský, který toužil po tom, aby Gary zůstal „bručet“ co nejdéle a nyní po tom, aby se za katr vrátil zpět, na to ale asi nikdy nepřijde. I když se snaží.

Bůh na scéně

A do toho vstupuje Bůh (Ivan Trojan), totálně zadělaný lidskými exkrementy. Od hlavy až po paty. Právě mu totiž v bytě vybuchl systém. Záchodovou mísou všechno vlétlo do bytu. Ucpanej systém. A jemu, smrdícímu na celou hospodu, je ze všeho špatně. Vzdává boj za všechno a cítí, že se mu lidské pokolení vymklo z rukou.

Zatímco v první půlce hry se doslova válíte smíchy, bolí vás bránice a utíráte si slzy, ve druhé části začne přituhovat. Najednou dostanete ťafku. Sprostot neubývá, smíchu ubývá a zní jinak. Najednou si uvědomujete, že někde kolem nás občas, někdy dost často, je nějaký ucpaný systém.

„Jsem takový, jakýho mne chcete. Tak co byste chtěli. Jsem Bůh, a já se na to mohu vys….,“ hovoří v závěru hry Trojan alias Bůh. A najednou pochopíte i absurdnost mnohých scén, které jakoby vypadly z našich životů.

Ve vzduchu ale pomalu houstne. Pořádně. Všichni začínají mít pocit, že kolem se „něco“ děje. Že se něco musí stát. Stane?

Jisté je, že tahle hra pro své dvě mince je hrou, která vás zasáhne. A může vám být jedno, zda máte ucpaný systém v bytě, nebo v duši.

Černý, cynický a brutální humor popisuje život, jaký ve skutečnosti je. A ukazuje, že vlastně ještě nikdy nebylo tak špatně, aby nemohlo být hůř. Bůh si nás stvořil k obrazu svému. Tak proč by se s tím měl rozčilovat. Nebo se zabývat nějakým ucpaným systémem. Z téhle hry sprosťárny jen kapou. Jenže…

…jenže takový je náš život.

Ucpanej systém

Inscenace vznikla na motivy díla skotského spisovatele Irwina Welshe Acid House. Hrají: Ivan Trojan, Václav Neužil, Miroslav Krobot, Martin Myšička, Martin Pechlát, Jaroslav Plesl, Hynek Čermák, Petr Vršek, Jana Holcová, Klára Melíšková, Lenka Krobotová. Divadelní adaptace: Daniel Majling, překlad: Olga Bártová, výprava: Pavol Andraško, hudba: Marián Čekovský, dramaturgie: Daniel Majling, Eva Suková, režie: Michal Vajdička Uvádí Dejvické divadlo. Premiéra 20. 2. 2002.

Autor: Jiří Macek

11.3.2012 VSTUP DO DISKUSE
SDÍLEJ:

DOPORUČENÉ ČLÁNKY

Ilustrační foto

Informační centra jsou v obležení turistů, trhákem jsou magnetky

Návrh na přání: 3 varianty malé kuchyně a jídelny

Neznámý vandal poničil památku v CHKO Brdy

CHKO Brdy - Přímo v srdci CHKO Brdy, na dopadové ploše Jordán, neznámý vandal posprejoval zeď technické památky pěchotního srubu CE neboli Benešáku. Stojí pod vrcholem Houpáku a je také jedním z nejznámějších a nejfotografovanějších míst v Brdech. Byl vybudován v roce 1936 za účelem testování různých materiálů a ostřelování různými typy zbraní. Jistě si jej i pamatujete z filmu Obecná škola.

Ve středu v Berounském deníku: prvňáci ze ZŠ Hudlice a ZŠ a MŠ Broumy

Berounsko - Už ve středu pokračuje ojedinělý seriál Deníku, v němž se představí všechny děti, které letos nastoupily poprvé do školy. Prohlédněte si jejich rozzářené tváře plné očekávání nových vzrušujících zážitků. Ve středu 22. listopadu pokračujeme fotkami usměvavých dětí ze ZŠ Hudlice a ZŠ a MŠ Broumy.

Školní družina podpořila Větrníkový den a nemocné děti

Beroun – Kluci a děvčata ze školní družiny při 4. Základní škole Beroun Závodí se připojili k Větrníkovému dnu. Ten se každoročně koná v řadě evropských zemí 21. listopadu na podporu dětí nemocných cystickou fibrózou. Ty mají velké problémy větrník svým dechem rozpohybovat. „Děti z naší školní družiny se do této akce zapojují už několik let a pokaždé v předstihu,“ uvedla vedoucí družiny Květa Hrbáčková.

ON-LINE: Čtenářům odpoví střelec Zdeněk Liehne

Beroun - Dalším hostem on-line rozhovoru Berounského deníku bude ve čtvrtek 23. listopadu od 10:15 hodin praktický střelec Zdeněk Liehne. 

Copyright © VLTAVA LABE MEDIA a.s., 2005 - 2017, všechna práva vyhrazena.
Používáme informační servis ČTK. Kontakt na redakci.
Publikování nebo šíření obsahu Denik.cz je bez písemného souhlasu
VLTAVA LABE MEDIA a.s., zakázáno.
Marketingové podmínky. Cookies. Zrušit oznámení

Vážení čtenáři,

náš web Deník.cz přechází kompletně pod zabezpečený protokol, který výrazně zlepší bezpečnost při procházení našich webů.

Z důvodu přechodu je nutné se znovu přihlásit k odběru upozornění na nejnovější zprávy - klikněte na tlačítko "Povolit", kterým si zajistíte odběr zpráv i do budoucna.

Děkujeme za pochopení.

POVOLIT