„V minulých letech byla od těchto akcí pauza, my bychom je do Milovic chtěli vrátit. Návštěvnost je zatím dobrá, ohlasy od lidí perfektní," konstatovala Jitka Korábová ze sdružení Poutníci štěstěny, která akci se svým partnerem Janem pořádala.

Návštěvníci si hned za vstupní branou museli dát pozor na přichystaného kata. Kdo se dostal jemu do spárů, skončil v jednom 
z mučících nástrojů, kterých tu měl mistr popravčí na ukázku celou řadu. „Kolik nabídneš, když tě propustím?" ptal se mladého muže, který byl připoután a na prsty mu šrouboval palečnici. O částce pak museli smlouvat i příbuzní, jinak by se tortuře zřejmě nevyhnul.

Na středověké tržnici nechyběla zručná kovářka, ale i žena s hadem, či prodejce svérázných pokrývek hlavy. Vše je možné si prohlédnout ve fotogalerii na webu Nymburského deníku.

Kouzelný zvuk švihnutí biče

Na konci tržnice co chvíli rozčísl vzduch dobře známý zvuk biče. Mistr ve švihání
 s chutí předváděl svoje dovednosti a nechal je vyzkoušet menší i větší zájemce. Ti menší se pokoušeli shodit z kladiny dřevěná štamprlátka, což se poměrně často dařilo. Ti větší se snažili vyloudit onen kouzelný zvuk švihnutí, což byl o poznání větší problém.

O kus dál se střílelo z luku. Od nejkratších po nejdelší vzdálenosti. Což se hodilo ve tři odpoledne, kdy začala před zraky stovek diváků usazených na tribuně slibovaná středověká bitva. Popisovat netřeba, mrtvých bylo dostatek, nakonec však všichni vstali a šli zahojit „rány" léčivou tekutinou.

Obrovská nádoba s plyšáky

A ještě jednu zajímavost mělo sobotní odpoledne na milovickém stadionu. Hned vedle vchodu stála obrovská nádoba, více než z poloviny zaplněná plyšáky. Malými 
i obřími.

„Vyhlásili jsme dobročinnou sbírku a každý, kdo měl doma už nepotřebného plyšáka, mohl jej přinést. Vybrané plyšáky pak předáme lyským dobrovolným hasičům, kteří je rozdávají při zásazích například u dopravních nehod. Sám jsem se nedávno stal svědkem takové nehody, kdy asi pětiletý chlapec po nehodě v šoku dostal podobného plyšáka. Takže vím, jak to pomáhá," řekl Jan Koráb.

Čtěte také: Břežanští chtěli slavit 700 let, přepsali však historii