Karlštejn každoročně navštíví stovky tisíc turistů z České republiky i zahraničí.

Hrad nechal vybudovat český král a římský císař Karel IV. jako místo pro uložení královských pokladů, především sbírek svatých relikvií a říšských korunovačních klenotů.

NA STAVBU DOHLÍŽEL KRÁL KAREL IV.

Hrad byl založen v roce 1348 na skalním vápencovém ostrohu nad hlubokým údolím s řekou Berounkou. Na stavbu, která pokračovala v etapách, dohlíželv roce 1355 sám Karel IV. Hrad byl dokončen o deset let později vysvěcením kaple sv. Kříže ve Velké věži.

Na začátku šedesátých let čtrnáctého století se Karel IV. rozhodl umístit na Karlštejně císařský korunovační poklad. Říšské svátostiny a říšské korunovační klenoty. Z bezpečnostních důvodů, neboť nastával čas husitských válek. S krátkými přestávkami tam klenoty zůstaly uloženy téměř dvě stě let. K ochraně pokladu byla ve druhém patře rozestavěné velké věže upravena obdélná komnata s původně čtyřmi okny a krbem na kapli sv. Kříže.

KAPLE ZÁŘILA ZLATEM A DRAHOKAMY

Kapli nechal Karel IV. vyzdobit inkrustací z drahokamů vložených do zlacené a kolkované pastiglie v soklové části obvodových stěn. Ve vyšší části stěn bylo sestaveno dřevěné kazetové obložení se sto třiceti deskami z pražské dílny Mistra Theodorika, doplněné o triptych Tommasa da Modena na severní oltářní stěně. Dnes už je v kapli deskových obrazů světců a světic jen 129.

Kaple svatého Kříže je ústřední posvátný prostor hradu Karlštejna. Původně byla nazývána kaple Utrpení Páně a jeho Znamení, jakož i všeho vojska nebeského.

V roce 1480 byl hrad upraven pozdně goticky a v poslední čtvrtině šestnáctého století pak renesančně. Při poslední stavební úpravě na konci devatenáctého století, vedené architektem Josefem Mockerem v duchu purismu, hrad získal dnešní vzhled.

V prvních letech třicetileté války přestal být Karlštejn bezpečný a 22. června 1619 proto byly korunovační klenoty a zemské písemnosti z hradu odvezeny pryč.

V roce 1625 zrušil Ferdinand II. úřad karlštejnských purkrabích a panství karlštejnské s hradem věnoval své manželce Eleonoře jako trvalé věno královen. Ta ho ale zastavila Janu Kavkovi z Říčan. Vdově po císaři Leopoldovi I. Eleonoře Magdaleně se podařilo zástavu vyplatit.

PANSTVÍ DOSTAL ÚSTAV ŠLECHTIČEN

O něco později pak Marie Terezie věnovala karlštejnské panství nově založenému Ústavu šlechtičen. V bývalém purkrabství bylo zřízeno sídlo hospodářské správy. Na hradě sice i nadále působila Karlštejnská kapitula, hradní budovy však byly z velké části nevyužívány a hrad postupně chátral.

V roce 1866 Josef Mocker, Ludwig Wachter a Franz Jobst hrad detailně zaměřili a o čtyři roky později předložil Friedrich Schmidt první návrhy obnovy věží a paláce. Restaurování hradu se zahájilo kvůli finančním problémům až v roce 1887. Realizované Schmidtovy návrhy zastřešení věží a paláces podsebitím vycházely z mylné interpretace nálezu prahové konstrukce zaniklého hrázděného patra menší věže.

Po Schmidtově smrti se v roce 1892 ujal vedení rekonstrukce hradu Josef Mocker. V té době byly po stavební stránce dokončeny obě věže s rekonstruovaným spojovacím mostema v pokročilém stádiu restaurování byl i císařský palác. Rekonstrukce části purkrabství z počátku šestnáctého století s hrázděným patrem, spojená s politováníhodnou demolicí původní stavby purkrabství a jeho hradeb s pozdně gotickou druhou branou na západní straně, byla realizovánaod roku 1894, tedy už podle projektu Josefa Mockera. Interiérové práce, především v kapli sv. Kříže, pokračovaly po Mockerově smrti v roce 1899 až do roku 1905.

DEVATENÁCT LET BEZ KAPLE

V roce 1981 byla pro návštěvníky s ohledem na zhoršující se stav uzavřena kaple sv. Kříže. Po restaurování a vyřešení klimatického režimu byla kaple znovu otevřena v novém návštěvnickém okruhu v roce 2000.

POVĚSTI KARLŠTEJNSKÉ
Kdysi byla na Karlštejně vítána pouze šlechta. Prostý lid to měl zakázané. A hrad hlídali královští vojáci. To byl také důvod, proč se o Karlštejnu začaly vyprávět různé pověsti. Některé z nich se dokonce snaží změnit historii.

Není například pravda, že by na hrad Karlštejn nesměly ženy, jak se tvrdí ve slavném muzikálu Noc na Karlštejně. Ty se po hradě mohly pohybovat volně. Přístup jim byl zakázán pouze do jednoho patra Velké věže, ve které sídlili obránci cenného pokladu.

K nejhrůznějším patří pověst o české čachtické paní. Ta má ale pravdivé jádro. V 16. století žila na hradě manželka purkrabího jménem Kateřina Bechyňová. Ta ohavným způsobem zamordovala čtrnáct lidí. Sadistická žena si nejvíce libovala v týrání mladých služebných. Jejímu hněvu ale neunikli ani pacholci nebo zvířata. Sluha, který okamžitě nesplnil její rozkaz, byl vhozen do hladomorny. Kočku, která jí potrhala krajky, nechala manželka purkrabího stáhnout zaživa z kůže. Na její řádění upozornil komorní soud v Praze až Václav Hájek z Libočan, tehdejší karlštejnský děkan. Česká čachtická paní byla odsouzena k umoření hladem. Za to se její manžel známému kronikáři Václavu Hájkovi z Libočan pomstil. Nechal ho vyhostit. Z Karlštejna ho jako lotra přivezli do Prahy podvázaného pod koněm. To ale nebylo vše. Dva dny po smrti Kateřiny Bechyňové zemřel náhle předseda komorního soudu.