„Následně jsem po revoluci šest let pracovala na klinice v Ženevě. Ve Švýcarsku jsem poznala, jak fungují psí hotely a útulky a protože psy chovám celý život, rozhodla jsem se zavést takovou službu i u nás,“ potvrzuje majitelka.

Nejprve provozovala psí hotel, ale jelikož nalezených, odložených nebo odebraných zvířat přibývalo, vznikl časem útulek. Jednotlivci i smluvní obce zásobují zařízení psy prakticky denně.

K odběru jich je aktuálně vhodných zhruba čtyřicet. Převládají kříženci a pitbulové. Ovšem takové zvíře potřebuje k sobě zkušeného chovatele i výcvik.

„Rozhodně nedáme psa každému. Se zájemci se potřebujeme potkat i několikrát, než mu zvíře svěříme. I to je dobrý filtr na to, pokud má člověk o zvíře skutečný zájem. Na rozdíl od některých žadatelů my dokážeme rozpoznat, ke komu se jaké zvíře hodí a ke komu nikoli,“ upozornila majitelka.

Kladenští otužilci svedli souboj v ledových vodách pod alpskými velikány.
Foto: Kladenští otužilci svedli souboj v ledových vodách pod alpskými velikány

Protože i výběr psa podléhá módním trendům, jakmile se objeví v kinech film se čtyřnohým hrdinou, zaručeně je po něm v útulku sháňka. Lidé se proto nyní doptávají například na křížence z českého filmu Gump, pes který naučil lidi žít, do kterého byly některé scény natočeny právě na Bouchalce. V minulosti toužili žadatelé po filmovém Falcovi, dalmatinech či retrívrech.

Zavedený mýtus, že lidé vrací psy nejvíce po Vánocích, majitelka vyvrací. „Psi k nám přicházejí celoročně. Nicméně je pravdou, že po covidu se zvířat vrátilo dost a stále vrací. V době covidové si lidé pořídili psy, aby s nimi mohli chodit na procházky, když se nikam nesmělo. Jenže mnozí přecenili svoje možnosti a když se vše vrátilo do normálu, nezbývá jim na zvíře čas,“ konstatuje Sychrovská.

Vrácení zvířete není příjemnou záležitosti pro nikoho ze zúčastněných a chovatelé přicházejí z různých důvodů. „Pokud se někdo na péči o psa necítí, má právo ho vrátit. Ale zpravidla to není zadarmo. Zvíře musí být v karanténě, podrobeno veterinární kontrole, podstoupit očkování, aby mohlo mezi ostatní nebo odejít k novému majiteli,“ dodává.

Při návštěvě Bouchalky byl i Kladenský deník svědkem návratu Bada, zhruba šestiletého mírumilovného černého křížence jezevčíka. Přivezla ho paní s vysvětlením, že její přítel je vážně nemocný a o zvíře se už nemůže starat. Ke psovi však nedodala žádnou dokumentaci. Za jeho umístění zaplatila čtyři tisíce korun.

Plovárna Slaný.
Plovárna ve Slaném hned tak neotevře. Zastupitelé její opravu neodsouhlasili

„Kdyby paní doložila, že byl pes očkován, jeho očkovací průkaz a případně potvrzení od lékaře, že se zvířete musí zbavit ze zdravotních důvodů nebo, že jsou nemajetní, neplatila by. Takhle o psovi nevíme nic a to, že si ho u nás před lety brali, také paní nedoložila,“ vysvětluje provozovatelka útulku.

Ať už jsou příběhy lidí, kteří zvíře dovezou, skutečné či smyšlené, zařízení se o psa postará. „Péče je nákladná a my zvíře přijímáme s tím, že u nás třeba zůstane nastálo. Dopředu nikdo neví, jak dlouho u nás setrvá. Jsou i svěřenci, které zde máme na dožití,“ dodává majitelka.

A není jich právě málo. Psi odebraní lidem, nezvladatelní, nevychovaní, agresivní. I o takové na Bouchalce pečují. Jen část z celkového počtu odejde k zájemcům.

Jednou z chovatelek, která v útulku pečuje i o psy problémové, je Marta Štechová. Do jednotlivých kotců vstupuje v klidu a bez obav. S každým zvířetem se laská a dopodrobna zná jeho životní příběh. Ačkoli má na starosti i psy s nevyzpytatelnou povahou a pohnutým osudem, Martě neublíží.

„Taky se mi stane, že mě pes kousne, třeba proto, že se bojí. Za dobu, co jsou u nás, stačíme psy poznat a získat si jejich důvěru. Jsou tu i jedinci, kteří byli odebráni proto, že napadli člověka. Takoví tu zpravidla musí zůstat už napořád,“ uzavírá Marta.