Dlouhodobě se věnuje právě kvalitě ovzduší, oblasti spalování pevných paliv a zařízením pro oddělování různých složek z plynných směsí.

ON-LINE reportáž o koronaviru najdete ZDE

V souvislosti s omezeními doby koronavirové se zdá, že se mnohde poměrně rychle pročistil vzduch. Jde jen o laický dojem, nebo to odborník vnímá stejně?
Je to opravdu tak. Důvodem je především nižší intenzita pohybu dopravních prostředků. Asi nejvíce poklesla intenzita letecké dopravy, která je velkým producentem oxidu uhličitého. Na čistší vzduch má vliv hlavně snížení intenzity automobilové dopravy, zejména ve velkých aglomeracích. To, že lidé nyní jezdí méně, je vidět i na klesajících cenách benzinu a nafty. Klesají tak emise oxidů dusíku, ale i polétavého prachu, jehož významným zdrojem je právě automobilová doprava. Zastavila se také výroba mnoha firem v lehkém průmyslu, například výroba dopravních prostředků, a to včetně většiny dodavatelů. Tyto společnosti také produkují určité množství škodlivin vypouštěných do ovzduší a spotřebovávají určité množství energií, což je spojeno s produkcí dalších škodlivin. Naproti tomu těžký průmysl a energetika zase výrobu tolik neomezily.

Neprospělo třeba i oteplení? Ve středních Čechách, byť představují rekreační oblast Prahy, se hovoří o tom, že některé zdejší oblasti patří k regionům, jež v rámci republiky mají nejvíce znečištěné ovzduší – a mezi viníky bývá zmiňováno i vytápění domácností…
Vyšší teploty než v minulých letech jsou dalším z důvodů zlepšení. Méně spotřebované energie na vytápění znamená méně spáleného paliva – a tím pádem i méně škodlivin, které se dostaly do ovzduší. Určitě pomohly i takzvané kotlíkové dotace, které stát poskytl domácnostem na výměnu starých, málo ekologických spalovacích zařízení za nová, ekologická, která produkují řádově méně škodlivin při stejné produkci energie. Bohužel jsou stále mezi námi občané, kteří spalují různé odpady – například plastové láhve naplněné použitými oleji. Je to nejen velmi nebezpečné, ale přímo to ovlivňuje zdraví dotyčných občanů i sousedů. Zde bych uvítal, kdyby se více prosadila role kontrolních orgánů. Například Polsko postupuje proti takovým lidem mnohem razantněji. Kontrolní orgány mají k dispozici drony, které jsou schopny odebrat vzorky spalin z ovzduší v bezprostředním okolí takového objektu, a nekalé praktiky tak mohou být jednoznačně prokázány a pak i potrestány.

Dá se odborně odhadnout – či možná zasvěceně zavěštit – jak dlouho aktuální zlepšené podmínky vydrží poté, co se s ústupem od koronavirových omezení začne život vracet do běžných kolejí?
Obávám se, že pokud se vrátíme do normálu, pozitivní vliv omezení dopravy a lehkého průmyslu rychle zmizí. Kotlíkové dotace však budou mít kladný efekt i nadále, pokud nedojde k významnému nárůstu cen paliv potřebných pro nové typy kotlů. V minulosti jsme se setkali s něčím podobným. V devadesátých letech minulého století stát investoval desítky miliard do plynofikace měst a obcí. Dokonce nám zavedli plyn i na naši chatu nacházející se v malé obci s několika stovkami obyvatel. Byla to určitě rozumná věc. Mnoho obyvatel však posléze zjistilo, že topení plynem je mnohem dražší, než pevnými palivy, a tak spotřebiče na pevná paliva provozují dále, i když mnozí z nich mají k dispozici spotřebiče na plyn.

Váš tým spolupracuje s podniky na hledání konkrétních řešení připravených na míru pro jejich technologie, jež umožní omezit obtěžování okolí znečišťováním ovzduší. Existují ale i obecná doporučení, jejichž uplatnění by mohlo přinést zlepšení, přičemž by stačila dobrá vůle na straně firem?
Realizace ekologických opatření v technické praxi obvykle nepřináší žádný přímý ekonomický profit. Proto se jim většinou firmy brání do té doby, než jsou k tomu přinuceny legislativním opatřením. Pak se snaží najít cestu, jak minimalizovat dodatečnou finanční zátěž na tato opatření. Jen málokterá z firem je ochotna nést tyto dodatečné náklady sama. Existují však i výjimky, které to dělají pro své dobré jméno nebo proto, že chtějí jít příkladem ostatním. V současné době spolupracujeme se společností Vafo vyrábějící krmiva pro zvířata v Chrášťanech u Prahy, která má problémy se zápachem odcházejícím z výrobního zařízení. Již investovala do různých čisticích zařízení desítky milionů – a nyní společně pracujeme na optimalizaci celého systému. Podařilo se nám dosáhnout velkého pokroku a věřím, že k tomu přispěl i velkorysý přístup a zájem firmy o řešení této situace.

V blízkosti kterého typu výrobního či energetického provozu byste vy osobně nechtěl bydlet? Anebo je to například dálnice?
Pocházím z průmyslového Ostravska, narodil jsem se pod komíny Třineckých železáren. Vedle našeho domu byla výkrmna prasat, takže na zápach a znečištěné ovzduší jsem zvyklý od malička. Když jsem chodil na základní školu, valil se z komína třinecké aglomerace oranžovo-červený dým. Od té doby se však hodně změnilo. Dnes člověk ani nepozná, že tam ta aglomerace je a stále pracuje. Takže průmysl a pachy ze zemědělství mi nevadí. Horší je to s polétavým prachem, který mi v posledních letech zanáší plíce. Pochází zejména z automobilové dopravy; velkými producenty jsou dieselové motory. Němci kvůli nim omezili v kritických dnech vjezd automobilů s dieselovými motory do mnoha měst. Určitě bych nechtěl bydlet v blízkosti dálnice ani frekventované silnice, po které se celý den valí lavina aut oběma směry.

Středočeský kraj chce napodobit Prahu a do budoucna likvidovat směsný komunální odpad ve „spalovně“ – zařízení pro energetické využití odpadu, jež má vzniknout na Mělnicku. Je to z vašeho pohledu dobrá volba?
Zařízení na energetické využití odpadů patří mezi relativně čisté technologie, kterých se není třeba obávat. Je to proto, že zde již před mnoha lety byla zavedena velmi přísná legislativní opatření, která je možné dostupnými technickými prostředky dodržet. Z tohoto pohledu je pro mne každé nové zařízení na energetické využití odpadu, pokud je správně navrženo a postaveno, dobrou volbou. Otázkou je spíše jeho optimální umístění, aby se minimalizovaly přepravní vzdálenosti, protože dojde ke zvýšení intenzity dopravy v okolí. Mělník byl vybrán mimo jiné asi proto, že zde existuje vhodná infrastruktura (uhelná elektrárna) s možností přepravy tepla získaného spalováním odpadu tepelným přivaděčem do Prahy. Mělnická lokalita je v blízkosti přístavu; dokážu si představit, že část odpadu bude dopravována loděmi. Podobný koncept funguje třeba v Německu s využitím Rýna.

Doc. Ing. Karel Ciahotný, CSc. (*1957)

- Vedoucí Ústavu plynných a pevných paliv a ochrany ovzduší VŠCHT Praha

- Věnuje se především problematice uhlíkatých adsorbentů (látek schopných vázat částice plynu nebo kapaliny) i oblasti adsorbentů na bázi zeolitů a dalších anorganických materiálů; dále se zabývá problematikou spalování pevných paliv a navrhováním adsorpčních zařízení pro oddělování různých složek z plynných směsí

- V rámci pedagogické činnosti se soustřeďuje na adsorpční materiály a procesy, uhelné a koksárenské technologie či změny klimatu

Zdroj: Vysoká škola chemicko-technologická v Praze