„Dodnes jsem vděčná mé paní doktorce, která trpělivě znovu a znovu vystavovala žádanky na větší a lepší ultrazvuk, než má ona sama v ordinaci.“

V únoru 2017 podstoupila kyretáž a za dva týdny přišly výsledky histologie. „Okamžik, kdy mi pan doktor sdělil, že mám zhoubný nádor – a díval se přitom z okna – mi hlava nebrala. Potřebovala jsem na vzduch, ven, pryč z nemocničního areálu,“ vzpomíná na nejhorší okamžiky svého života dnes osmačtyřicetiletá Monika.

Ředitelka Asociace veřejně prospěšných organizací Monika Jindrová a právník specializujícího se na neziskové organizace Petr Vít.
Monika Jindrová: Časté chyby neziskovek? Nerozlišují mezi darem a sponzoringem

Proč zrovna já? Jak to říct doma dětem? Rodičům? Říci jim celou pravdu? Půlku? Vůbec? V hlavě měla Monika tisíce otázek. Navíc měla v té době nemocného tatínka, a tak své mamince nechtěla ještě ona přidělávat další starosti.

Ven šla ‚jen‘ děloha, vaječníky a vejcovody

Její nádor byl dle lékařů agresivní, ale operovatelný. „Vypadalo to, že mi budou muset vzít i uzliny. Velký ultrazvuk před operací U Apolináře ale ukázal, že půjde ven ‚jen‘ děloha, vaječníky a vejcovody,“ vzpomíná Monika, která do poslední chvíle před operací jezdila do práce na kole, chodila na výšlapy a cvičila jógu.

Než došla to květnové ráno s batůžkem do nemocnice, zvládla svých ranních 10 kilometrů. „Vše šlo krásně hladce a za pár dnů jsem už byla doma. Po šesti týdnech mi pak ještě začalo na radiologickém oddělení Všeobecné fakultní nemocnice vnitřní ozařování.“

Nikola Skondrojani s mandalou.
Nikola: Po operaci rakoviny jazyka jsem vypadala jako po útoku medvěda

Během toho si odskočila na genetické vyšetření, kde se potvrdil Lynchův syndrom, který se projevuje vznikem mnohačetných zhoubných nádorů v mladém či středním věku, nejčastěji ve sliznici tlustého střeva a v děložní sliznici.

Veronica byla moje cesta

Jakmile se oklepala z operace, nabrala sílu a hledala možnosti, jak pomoci ostatním ženám – pacientkám a jejich rodinám.

„Co chybělo mně v době nemoci, byla možnost vzájemného sdílení. Vyhledala jsem více pacientských organizací, ale Veronica byla ‚moje‘ cesta. Nasdílela jsem svůj příběh, zašla jsem na společná letní neformální setkání pacientek, lékařů a sestřiček. Tím, že mám autentickou zkušenost s nádorem, obrací se na mě pacientky v různé fázi onemocnění – před operací, po operaci, během chemoterapie… Snažím se být nápomocna, kde je momentálně potřeba. Společná setkání nejsou jen o smutku a bolesti, ale hlavně o radosti ze života,“ vysvětluje Monika.

Studium psychologie

Syn Jakub je plnoletý, dceři Kateřině, která druhým rokem studuje psychologii, je 22 let. „Zatímco dříve o nemoci děti nechtěly příliš mluvit, nyní o rakovině mluvíme doma často. Ale spíše v obecné rovině. Dceru zajímají detaily mého onemocnění. Ve škole si vybírá předměty vztahující se k problematice psychoonkologie.“

Petr Kalla.
Petr Kalla: Na HIV přišla náhodou moje nová praktická lékařka

Monika říká, že se s dětmi nebrání ale ani tématu smrti. „Děti ví, jaká mám přání… Ale věřím, že tu s nimi ještě nějakou tu dekádu budu,“ usmívá se Monika, která se snaží brát věci tak, jak přijdou.

„Samozřejmě jsou dny lepší, ale i horší. A když už je toho na mě moc, sbalím batoh a odjíždím do mých milovaných hor, kde se i velké problémy stávají menšími…“

Pacientská organizace Veronica ve zkratce:
Pomáhá pacientkám se zhoubným nádorem děložního hrdla, dělohy a vaječníků a zdravým ženám s genetickou mutací BRCA1 a BRCA2.
Pořádá osvětové kampaně napříč onkogynekologickými centry v ČR.
Vzdělává širokou veřejnost – klade důraz na prevenci: například karcinomu děložního hrdla jde téměř vždy zabránit očkováním proti HPV a včasnou detekcí přítomnosti HPV díky HPV DNA testaci.
Každé léto pořádá organizace velké neformální setkání pacientek a lékařů na Gynekologicko-porodnické klinice U Apolináře.
Roční rozpočet neziskovky je cca 0,5 milionu korun.