Vojenský výcvikový prostor v Milovicích měl pro sovětskou armádu strategický význam. Na místě zřídila velitelství Střední skupiny vojsk v Československu. Podle oficiálních údajů na základně žilo 16 500 vojáků, 1 500 civilních zaměstnanců a 10 000 rodinných příslušníků. Šlo tak o největší sovětskou posádku na našem území. „Protože však počty vojáků sovětská armáda tajila, dá se odhadovat, že celkem v Milovicích působilo 80 tisíc sovětů, některé údaje uvádějí dokonce až 160 tisíc lidí,“ uvádí místní historici.

Po odsunu sovětských vojsk v roce 1991 se okrajové části vojenského prostoru začaly využívat, vznikla na nich skládka komunálního odpadu, motokrosová trať nebo sportovní letiště. Hlavní plocha cvičiště však zůstávala desítky let bez využití. To se změnilo až v roce 2015, kdy v první části vojenského prostoru u města Milovice vznikla na 40 hektarech rezervace divokých koní dovezených z anglického Exmooru. „Ještě v témže roce se rezervace rozrostla o dalších 120 hektarů u Benátek nad Jizerou. Přibylo druhé stádo divokých koní, zubři a zpětně šlechtění pratuři. V současnosti rezervace zaujímá 240 hektarů bývalého vojenského prostoru,“ připomíná Dalibor Dostál z organizace Česká krajina, která stojí za návratem původních druhů zvířat do středu Evropy.

„Využití bývalého vojenského prostoru Milovice představovalo pro Středočeský kraj léta problém. Jsem proto ráda, že se podařilo najít tuto smysluplnou náplň v podobě rezervace velkých kopytníků. Pomáhá nejenom zachraňovat ohrožené druhy živočichů a rostlin, ale představuje také potenciál pro rozvoj turistického ruchu v regionu,“ ocenila projekt hejtmanka Středočeského kraje Jaroslava Pokorná Jermanová.

Bývalý vojenský prostor se stal v roce 2015 prvním místem na světě, kde se nacházejí tři druhy původních velkých kopytníků Evropy v rámci jedné rezervace. V roce 2016 se všechny tři druhy podařilo poprvé na světě v jedné rezervaci také rozmnožit. I díky tomu o rezervaci referovala média na pěti kontinentech, psaly o ní New York Times, Washington Post, BBC, Sicence, Der Standard a další média. Stal se tak celosvětově nejsledovanějším českým projektem posledních let.

Velcí kopytníci ale především pomohli k záchraně a návratu řady vzácných druhů rostlin a živočichů. Rostou v ní stovky trsů vzácných hořců křížatých, významnou populaci tam má ohrožený motýl modrásek hořcový Rebelův. Celkem se v rezervaci vyskytuje například 42 procent všech českých druhů denních motýlů nebo dvě třetiny všech tuzemských druhů netopýrů.

„Je symbolické, že místo, kde se vojáci cvičili v zabíjení, dnes překypuje životem. Tanky vystřídali zubři, místo vojenského drilu se krajinou volně prohánějí stáda divokých koní. Lepší tečku za sovětskou okupací si lze asi jen těžko představit,” konstatoval Dostál.

Unikátní rezervace nezůstane v Česku osamocená. „Za čtyři roky od založení rezervace se v ní narodily desítky mláďat velkých kopytníků. Jsme rádi, že přírůstky od letošního roku poskytujeme do dalších rezervací, kde pomáhají s podobně zázračnou proměnou krajiny, jako se díky nim podařila i v Milovicích,“ doplnil Dalibor Dostál.

Vojenský výcvikový prostor v Milovicích vznikl v roce 1904, kdy 3,5 tisíce hektarů pozemků zabrala tehdejší Rakousko-Uherská armáda. Za první světové války byli v táboře internováni italští a ruští vojáci. Po vzniku samostatného Československa tam působila československá armáda. Za druhé světové války obsadila prostor armáda nacistického Německa. Kromě výcviku v této lokalitě Wehrmacht natáčel i propagandistické filmy. Po roce 1945 se do prostoru vrátila znovu československá armáda, která však základnu musela v roce 1968 nuceně opustit po vpádu sovětských vojsk. Když v roce 1991 odešli poslední sovětští vojáci, rozhodla československá vláda o zrušení vojenského prostoru.