Jako třeba Choceradech. Tam se Noc sokoloven i s přespáním konala již v noci na sobotu – a program se rozběhl v pátek hned dvě hodiny po poledni. Vše začalo povídáním a vzpomínáním u historických fotografií, následovalo odpolední cvičení, podvečerní procvičování mozku při kvízu pro starší žáky – a večer následovalo sousedské posezení před sokolovnou i s opékáním buřtů. Podobné to bylo či ještě bude i na mnoha dalších místech – v Choceradech ale měli ještě jednu specialitu: opakované promítání snímku Nenastoupili, který vytvořily děti z choceradské výtvarky (a sbírá ocenění jak v národních soutěžích, tak i na mezinárodním poli).

Něco mimořádného měli také v relativně nedaleké Vlašimi, kde jako součást programu nachystali třeba i lampionový průvod. I tam se akce konala již v pátek – a kromě cvičení, zmiňovaného průvodu s lampiony, ohně s opékáním, promítáním a přespáním v sokolovně nechyběla ani ukázka tradičního tance zvaného Česká beseda.

Na sobotní odpoledne, večer i část noci chystají program Noci sokoloven třeba v Čáslavi na Kutnohorsku. Zatíná se překážkovou dráhou pro děti z řad sokolčat i příchozích, pokračuje se sportováním pro všechny, což proloží ukázky cvičení (a každý se může přesvědčit, že k sokolské činnosti dnes patří třeba i aerobik nebo karate) – a nechybí ani volná prohlídka objektu sokolovny, výstava fotografií a kronik či beseda s pamětníkem.

Třeba Černošice, kde v sobotu mají sokolové na programu hry a soutěže, turnaje, testy zdatnosti, táborák, noční bojovku i prohlídku sokolovny s přespáním, nabídnou také „živý obraz“. To je podle hlavní organizátorky Noci sokoloven Kateřiny Pohlové z České obce sokolské letos společné většímu počtu míst, a to jako návrat do historie. Statické výjevy, do nichž se sokolové stavěli jako na skutečném obraze, často i složitě komponovaném, totiž v počátcích sokolského hnutí, ale i v období rozmachu, k činnosti neodmyslitelně patřily – a byla to činnost oblíbená mezi diváky i samotnými aktéry.

„Půjde o trochu úsměvnou poctu našim předkům, pro něž bylo vytváření živých obrazů zcela vážnou, důstojnou a prestižní disciplínou. Hlavně před 1. světovou válkou byly součástí každé důležité sokolské akce, na sletech se do nich zapojovaly stovky cvičenců,“ řekla Pohlová. „Uvidíme, jak si s touto disciplínou poradí naše fantazie počátku 21. století,“ poznamenala.

Vytváření živého obrazu a jeho fotografování chystají na sobotní večer třeba také v sokolovně v Dobříši. Má dokonce připomenout, jak se stavěla právě dobříšská sokolovna. Ta si totiž letos připomene 100 let existence. I zde toho však chystají mnohem víc: od besedy nad starými fotografiemi přes pohybové hry pro mládež či výrobu lodiček na Večer sokolských světel až po přespání, jemuž bude předcházet čtení sokolské pohádky. Také třeba v Kolíně se na sobotní večer chystají živé obrazy – a i tam jim bude předcházet výroba lodiček na Večer sokolských světel.

Kde, kdy a co se koná, mohou zájemci najít v podrobném přehledu na www.sokolskepamatky.eu/noc-sokoloven. Dozvědí se například, že třeba v Hořovicích je součástí sobotního programu i pochod na Valdek; v Jincích zase pochod na Plešivec. V Letech bude sobotnímu přespání dětí v sokolovně s noční stezkou odvahy předcházet sportování, ale i malování na obličej či představení loutkového divadla. A v Miličíně chystají nejen občerstvení v renovované šatně – a také mimo jiné při promítání zavzpomínají na letošní masopustní divadelní představení…

Sokoloven se v celé republice zachovalo asi 750. Některé jsou jen skromnými budovami, jiné naopak velmi honosné. Od 60. let 19. století do zániku Sokola po druhé světové válce se stavěly nejen jako tělocvičny, ale i místo pro spolkový život – a hlavně v období rakousko-uherské monarchie také k prosazování národního cítění. Představují nejen součást života místních komunit, a to po několik generací, ale i cenné svědectví o vývoji architektury – a zprostředkovaně vlastně vyprávějí i o změnách ve způsobu života společnosti.