V domě, kde Palach strávil dětství, vzniká expozice, jež má připomenout nejen jeho život, ale i širší historické souvislosti jeho činu a doby kolem přelomu let 1968 a 1969, připomněla Šárka Bukvajová z Národního muzea. Památník se otevře již 21. srpna,“ konstatovala. Hlavními autory expozice, v níž nebudou chybět ani autentické předměty spojené přímo s Janem Palachem, jsou historik Petr Blažek a Michal Ježek.

Úpravy domu zajišťuje za podpory ministerstva kultury právě Národní muzeum, které dlouhodobě neobývaný dům koupilo na přelomu let 2014 a 2015. Vypsalo pak architektonicko-výtvarnou soutěž na celkovou podobu Památníku Jana Palacha, sdělila Deníku vedoucí oddělení vnějších vztahů muzea Kristina Kvapilová. S tím, že celkem se sešlo 31 návrhů. „Jako vítězný koncept vybrala porota návrh architektů ze společnosti MCA atelier, na jehož základě vznikne ve Všetatech umělecky cenný památník se silným emočním nábojem,“ upřesnila.

Kvapilová také poznamenala, že před rokem muzeum vypsalo výběrové řízení na dodavatele stavby – a to dokonce opakovaně. „Důvodem byl nezájem stavebních firem o předmětnou veřejnou zakázku za 16 milionů korun. Až na čtvrtý pokus se podařilo vybrat dodavatele, který v polovině srpna 2018 zahájil stavební činnost,“ zmínila loňské obtíže.

Základ původně značně zanedbaného domu zůstane zachován – nicméně v souvislosti s připomenutím Palachova odkazu se promění: autoři architektonického návrhu do něj vklínili hranu symbolizující komunistický režim. „Hrana směřuje k záblesku světla a k opuštěnému rodinnému stolu, který zároveň může mít význam společného stolu národa, jenž se stal opuštěným,“ osvětlila Kvapilová zvolenou symboliku. „V interiéru Palachova domu působí sugestivně štěrbinové světlo z neúplně zaslepených oken. Atmosféru celého prostoru doplní torza Palachových pokojů s nezakrytými okny,“ doplnila.

Ohnivý protest u Národního muzea

Jan Palach (1948 – 1969) pocházející ze Všetat vystudoval mělnické gymnázium a pak se vydal na studia do Prahy, kde navštěvoval Vysokou školu ekonomickou a Filozofickou fakultu Univerzity Karlovy. Proslavil ho jeho čin ze 16. ledna 1969: v horní části Václavského náměstí se v blízkosti Národního muzea polil hořlavinou a zapálil. Náhodní svědci ho uhasili a přivolali zdravotníky – nicméně utrpěl natolik závažné popáleniny, že v nemocnici po třech dnech zemřel.

Jeho oběť se vykládá jako protest proti okupaci Československa armádami zemí Varšavské smlouvy – tehdejšího vojenského uskupení socialisticky orientovaných států pod vlivem Sovětského svazu – jako výraz odporu proti potlačování svobod a jako snaha vyburcovat veřejnost upadající do pasivity poté, co se mu nepodařilo vyvolat rozsáhlejší studentské ani občanské protesty proti aktuálním poměrům. Pohřeb se 25. ledna 1969 stal velkou manifestací.