„To nebyla nějaká otázka statečnosti. Jenom jsem se klepala vzteky,“ popsala Kamila Moučková moment, kdy 21. srpna 1968 pokračovala v televizním vysílání navzdory tomu, že sovětští vojáci na ni mířili samopalem.

„Kamilo, máš za sebou dva sovětský vojáky se zbraněmi. Předpokládáme, že se nebude nic dít, ale nehýbej se ze studia, protože pak už by tě tam nepustili, hlídají vchod!” upozornili jí z režie. A tak zůstala sedět v uzavřeném studiu a pokračovala ve zpravodajství, dokud okupanti nevypnuli televizní vysílač Cukrák. Teprve potom vysílání ukončila.

Barbara Litomiská s manželem a dcerou Lucií, 1988.
Porody v době socialismu: Nějak to vydržet a hlavně nebýt za „hysterku“

Kamile Moučkové bylo v té době čtyřicet let, a právě odstartovala nová etapa jejího života, v níž se rozešla s vládnoucím režimem i s rolí televizní celebrity a postupně se zapojila do práce v disentu.

Se svým otcem, zapáleným komunistou Vilémem Novým, se však rozešla ještě o pár měsíců dříve, v květnu 1968, kdy mu přišla gratulovat k narozeninám. Osočil ji z dubčekovství, poprvé v životě od něj dostala facku. „Řekl mi, ať už za ním nikdy nechodím. Deset let jsme se neviděli,” konstatuje.

Po příchodu Němců na jaře 1939 musel otec jako vysoký komunistický funkcionář zmizet. Emigroval přes Polsko do Anglie. Rodina zůstala v protektorátu. Otec pracoval ve vysílání BBC do Československa. Zřejmě osobní ješitnost ho přivedla k tomu, že dramaticky ohrozil svou rodinu. „Všichni jeho kolegové měli pseudonym, ale on jediný vysílal pod svým vlastním jménem, Vilém Nový. Proto maminku Němci tak rychle našli a potom taky zavřeli.“

Rodinné drama na konci války

V prvních týdnech po válce jela Kamila do Prahy přivítat maminku vracející se z Ravensbrücku. „Na našem vztahu se podepsala ta léta odloučení i léta dětství od narození prožitého u babičky. Maminka byla pro mě spíš jako vzdálená příbuzná než moje vlastní máma,“ vzpomíná Kamila Moučková na rozpačité shledání.

Otec si z Anglie přivezl novou ženu a s manželkou, která kvůli němu téměř zahynula v koncentračním táboře, se rozvedl.

Z rozpadlé rodiny Kamila utíkala do světa divadla. Na konzervatoř ji sice nepřijali, zato se stala členkou souboru Horáckého divadla v Jihlavě. „Hvězdou divadla v té době byl mladý herec Miloš Willig. V roce 1947, to mi bylo devatenáct let, jsme se vzali a za rok se narodila první dcera Kateřina,” říká Kamila Moučková.  V roce 1948 s manželem a dcerou přesídlila do Prahy.

Proč ho vlastní lidé zavřeli?

Záhy poté se její mladé manželství rozpadlo: „Stalo se, že do té naší party se vloudil jistý medik a já jsem se po roce manželství s Milošem rozvedla a v listopadu 1949 jsem si vzala toho medika, ještě ne hotového doktora Moučku.“

Její svatbu však poznamenal dramatický moment v životě jejího otce, který byl v té době poslancem a šéfredaktorem Rudého práva. Jenže v den svatby otec i jeho druhá žena nevysvětlitelně zmizeli.  Nikdo o nich nic nevěděl a kdo věděl, mlčel. Kamila se postupně smířila s myšlenkou, že otec emigroval, i když to nedávalo smysl. Byl přece zaníceným členem strany na vysokém postu.

Jan Patočka v 70. letech. Ivan Chvatík v pozadí.
Jan Patočka fascinoval své studenty, o diskusi se snažil i s estébáky

Rozluštění přišlo až po roce, kdy ji vyhledala otcova manželka. Ukázalo se, že Vilém Nový skončil ve vězení. Komunistická revoluce začala požírat své vlastní děti.

Jeho propuštění v roce 1954 provázely nejasnosti a rozpaky. Zvláštní bylo, že poměrně brzy se mohl vrátit k politické kariéře, znovu se stal poslancem a rektorem Vysoké školy politické ÚV KSČ. Až po mnoha desetiletích se dcera od scenáristy filmu Hořící keř Štěpána Hulíka dozvěděla, že ve vězení se zavázal ke spolupráci s KGB.

Na vlnách rozhlasového zpravodajství

Kamile Moučkové se mezitím narodila druhá dcera, ale role manželky a matky jí nestačila. „Strašně jsem se nudila. Když holky odpoledne usnuly, poslouchala jsem rozhlas, a jednou jsem zaslechla, že se vyhlašuje konkurz na hlasatele. Přihlásila jsem se. Bylo nás asi ke dvěma stům, uspěli jsme tři.“

Postupně se vypracovala na ostřílenou hlasatelku. Něco to stálo. Zdravá ctižádostivost ji nutila být dobrá, takže na sobě pracovala. Politickou povahu své práce si příliš neuvědomovala.

„Služba tehdejšímu režimu v rozhlase a televizi patří k té negativní stránce mého života. Na svou chabou obranu musím říct, že já jsem nějak politicky vůbec nepřemýšlela. Se svojí tehdejší rolí se těžko vyrovnávám dodnes.“

Emilie Řepíková.
Paměť národa: Emilie Řepíková se účastnila bojů druhé světové války

Po narození třetího dítěte, syna Ondřeje, začala spolupracovat také s nově vznikajícím televizním zpravodajstvím. Z rozhlasu ji ale nechtěli hned pustit, takže pracovala souběžně na dvou místech. Doma čekaly místo dvou teď už tři děti, s manželem se potkávali jen ve dveřích. Po obrovském se na konci roku se zhroutila vyčerpáním.

Rozhlas nakonec přijal výpověď, a tak mohla na začátku roku 1957 nastoupit do televize. Snažila se ze všech sil, aby sladila práci a rodinu. S manželem se střídali u dětí i v zajišťování domácnosti, ale kvůli nočním směnám a službám, a tedy pozdním příchodům se stále míjeli. Kritická situace se ustálila až s příchodem mladé chůvy. O děti se starala skvěle, bohužel časem se stejně postarala i o manžela. Následoval rozvod a rozpad rodiny. Kamila zůstala s třemi malými dětmi a slibně započatou kariérou sama.

Euforie i zmar roku 1968

Byla to Kamila Moučková, kdo divákům z televizní obrazovky ohlásil Gagarinův první let do kosmu, atentát na Kennedyho, stejně tak jako československé úspěchy na světové výstavě v Montrealu. Její soukromý život se uklidnil a stabilizoval příchodem životního partnera, herce Jiřího Zahajského, který ji podporoval v těch nejtěžších životních situacích následujících 31 let.

„Na jaře skončila cenzura úplně. Děly se věci neuvěřitelné. Už si dneska na všechno nevzpomínám, ale toho půl roku to byla obrovská euforie! Spousty akcí, sjezd spisovatelů, besedy, pořád se něco dělo. Nádherné jaro! To byla radost dělat zpravodajství.“

Mezi lidmi, kteří sledovali mezinárodní dění, sílily obavy, jak bude na politické uvolňování v Československu reagovat Sovětský svaz.

Co u vás rozhodne komunální volby? Zapojte se do velké ankety Deníku ZDE.

Ona sama s partnerem Jiřím Zahajským se pár hodin před invazí vrátili z dovolené v jižních Čechách. V půl čtvrté ráno zazvonil telefon: „Byl to Jirka Dienstbier s Věrou Šťovíčkovou, která plakala: ‚Obsazují nás Rusové! Vstávej! Už přistávají na Ruzyni, přes hranice se valí tanky a transportéry, prostě armáda.‘ Zděšená jsem vylítla, vzbudila jsem rodinu, popadla jsem Ondřeje a odvezla ho k jeho tátovi.“ Cestou se stavila na benzinové pumpě před budovou ÚV KSČ, měla to z domu za rohem. Všimla si shluku lidí, stála tam nějaká auta, chlapi v červených baretech. Šla blíž a na dlažbě viděla prvního mrtvého. Otřesená odjela do televize, kde s kolegy okamžitě zahájili vysílání.

Ve studiu zůstala až do půl desáté večer, kdy ji vyvedli již zmínění vojáci se samopaly.

Šok od otce

V nadcházejících dnech se Kamila Moučková účastnila ilegálního televizního vysílání z hloubětínské Tesly. Po návratu československého vedení z Moskvy bylo i toto zakázáno. 

Zpráva o upálení Jana Palacha ji zastihla v nově zřízeném dabingovém studiu, kam byla z obrazovky „uklizena“.

Kamilin otec Vilém Nový v té době vystoupil se šokujícím a lživým prohlášením: tvrdil, že Jan Palach se nechtěl skutečně upálit, nýbrž pouze polít chemikálií způsobující „studený oheň”. Ostatní členové skupiny však – podle jeho tvrzení – přimíchali do hořlaviny příliš malé množství této látky, proto utrpěl smrtelné popáleniny. Šlo prý o „komplot kontrarevolučních sil”.

„Tenkrát jsem nevěděla, co mi mnohem později sdělili autoři filmu Hořící keř, a sice že měl být popravený a že na zásah sovětské KGB byl propuštěný později na svobodu. Musel dělat, co mu řekli. Nedovedu si představit, že ten otec, který byl velice vzdělaný a chytrý člověk, by dobrovolně takový nesmysl mohl vypustit z pusy. No, styděla jsem se strašně.“

Televizní celebrita myje schody

Zatímco její otec zůstával ve vysokých funkcích, Kamila začala pracovat jako kantýnská v hereckém klubu Komorního divadla. Pak ovšem své místo musela opustit. Začala dělat uklízečku, ale když v západoněmeckém Sternu vyšla její fotografie s titulkem „První dáma Československé televize myje schody”, zakázali jí dokonce uklízet v kancelářích. Potom deset let lepila pytlíky pro Výrobní družstvo invalidů.

V roce 1977 jako jedna z prvních podepsala Chartu 77. Roztočil se kolotoč výslechů a zadržení v Ruzyni a v Bartolomějské.

Walter Fischl.
Walter Fischl: Matka nosila židovskou hvězdu, jen když jsme šli na gestapo

V roce 1989, už v důchodovém věku, mohla začít pracovat alespoň jako prodavačka. Blížil se ale další životní zlom, který jí přinesl nové pracovní i osobní změny: v listopadu a prosinci 1989 pomáhala v Občanském fóru, později byla mimosoudně rehabilitovaná, následoval i částečný návrat do televize, kandidovala a posléze pracovala v zastupitelstvu Prahy 1.

V roce 1993 ji opustil dlouholetý životní partner Jiří Zahajský. Těžce se s tím vyrovnávala, osobní tragédii řešila prací. Ve věku, kdy její vrstevníci odcházejí na odpočinek, Kamila rozjížděla svůj vlastní nápad, televizní pořad pro seniory. V roce 1995 přišla z Mnichova do Prahy Svobodná Evropa, kde pracovala následujících dvanáct let. Zemřela 24. listopadu 2020 ve věku 92 let.

Ivana Čepková, Barbora Šťastná