Z pohledu jejího řemesla lze dění u nehody přiblížit několika větami. Na místo byla vyslána mělnická posádka rychlé zdravotnické pomoci s lékařkou ve vozidle systému rendez-vous a vrtulník z Prahy. Řidič utrpěl velmi vážné poranění hlavy. V rámci intenzivní lékařské péče byl pacient uveden do umělého spánku a připojen k přístrojem řízené ventilaci. Po zajištění byl letecky přepraven do střešovické nemocnice. Tečka. Možná by se ještě dalo dodat, že zde skutečně šlo o život.

Effenbergerová však v souvislosti s touto událostí mimořádně oceňuje pomoc svědků, kteří zraněnému aktivně poskytovali první pomoc až do příjezdu posádek sanitních vozů. Zapojilo se více řidičů z aut jedoucích kolem, nicméně mluvčí středočeských záchranářů obzvlášť upozornila na zásah zdravotnice Lucie. Ta se na místě ocitla zcela náhodou: cestovala z Prahy na Českou Lípu a v autě vezla svoji dceru. Mířily na návštěvu k jejím rodičům. Holčičku vezla na oběd u babičky a dědy.

Že chystané jídlo možná vystydne, než dorazí do cíle, se ukázalo za obcí Tupadly. Už na dálku to vypadalo hrozně: autu, které dostalo smyk a havarovalo, zcela chyběla přední část. Když pak Lucie zastavila na místě, kde už stála dvě další auta, pohled zblízka nabídl ještě otřesnější podívanou. I pro zdravotnici, kterou úraz nepřekvapí. Všude krev, střepy, kouř – scéna jako z hororu.

To však Lucie viděla až poté, co vyřešila problém ve vlastním autě. Co s dcerkou? „Čtyřleté dítě tahat ven a nechat sedět na krajnici? Nebo nechat v autě? Nakonec zvítězila druhá možnost. Domluvily jsme se, že počká – a případně bude volat,“ neváhá přiznat, že proměna maminky ve zdravotnici nebyla jednoduchá.

Snadné to ale nebylo ani přímo u vraku, byť její kvalifikace mnohé usnadňovala. „V momentě, kdy jsem doběhla k nehodě, byl již volán dispečink linky 155. Já, jako správný zdravotník zvyklý ze své praxe, jsem se rozhlížela, kdo mi podá rukavice a bude asistovat. Ve vraku auta byl naštěstí pouze řidič, byl v bezvědomí, ale dýchal,“ přiblížila první dojmy. Současně bylo jasné, že tentokrát to bude jiné než kdykoli předtím: práce v nepřehledném terénu. A bez pomůcek i bez zázemí. Spolupráce s lidmi, které na místo rovněž přivedla náhoda…

„Po chvíli, kdy jsem zkontrolovala základní životní funkce, se muž začal probírat. Ohromně se mi ulevilo. Nastala druhá fáze záchrany: otázka, zda ho máme svépomocí vyprostit. Ano, nebo ne? Co říkají odborníci? Okolí čeká, musela jsem se rozhodnout…“ přiblížila Lucie, jak vnímala dění kolem i sebe samotnou. S tím, že domluva přinesla rozhodnutí: půjde ven. Zraněný a otřesený řidič vypadal, že se začíná zvyšovat jeho agrese; zjevně mu nevyhovoval stísněný prostor, v němž se nacházel. A Lucie měla obavy, aby si ještě více neublížil.

„Ještě jsem se ujistila, zda může hýbat všemi končetinami a má citlivé prsty. Poté jsem požádala pány kolem, aby mu jeden fixoval hlavu a další ho vytáhli. V tuto chvíli jsme již čekali na příjezd integrovaného záchranného systému,“ konstatovala – a nabídla i své pocity: celá věčnost! „Překvapivé pro mě bylo, jak vám v tu dobu připadá, že čas běží jinak. Přijde vám, že příjezdu sanit se ani nedočkáte. Čas je opravdu relativní a vy máte dojem, že v momentě, kdy voláte dispečink, vám hned za minutu zahouká za zády sanita,“ svěřila se s tím, jak vnímala nejdelší minuty svého života.

Nekoukejte, co vyfotíte, ale hleďte pomoci, vyzývá zachránkyně

Jak vnímala sobotní dopravní nehodu na Mělnicku paní Lucie, která byla na místě mezi prvními a s ostatními řidiči poskytovala zraněnému řidiči první pomoc do příjezdu posádek záchranné služby?

Zdravotnice LucieVím, že pracujete ve zdravotnictví – ale: měla jste strach?
Ano, měla. V prvních vteřinách, než jsem doběhla k vraku, mi hlavou projely tisíce scénářů. Od počtu zraněných, úmrtí, možnosti úrazů, amputace, masivní krvácení. Do toho jsem v duchu řešila samotnou dcerku v autě; obrovské dilema. Co mne překvapilo, byla poznámka operátorky z dispečinku, která mě upozornila, ať hlavně dáme pozor na sebe. Vlastní nebezpečí jsem si do té doby vůbec neuvědomila.

Co ostatní svědci?
Během pár minut mi byli k dispozici pánové z prvních aut. Úžasně zachovali chladnou hlavu, poslouchali, co jim řeknu, na místě nebyla žádná hysterie, řev, vše probíhalo v klidu, s přesně definovanými úkoly. Ovšem: našel se „radil“, který si zjevně nechtěl uvědomit závažnost situace – a pán měl zřejmě dojem, že se vozovka uvolní za pár minut a on bude pokračovat v jízdě. To, že se právě desítka lidí snaží zachránit život, mu nepřišlo důležité. Nevěřícně jsem jen hleděla.

Chtěla byste něco poradit případným svědkům u dalších nehod?
Určitě nepodléhejte strachu, že nedokážete pomoci. Jakákoliv pomoc je důležitá! Odborníci na tísňové lince poradí. Na druhou stranu: pokud vidíte, že v okolí nehody jsou spousty lidí, nabídněte pomoc – ale jinak není potřeba otálet a vytvářet kolony, které jsou pro vás i ostatní nebezpečné. Odložte telefony, kterými byste chtěli pořizovat videa a fotografie nehody! Zraněný člověk a zachraňující nejsou účastníky telenovely.

Zdroj: Petra Effenbergerová, mluvčí Zdravotnické záchranné služby Středočeského kraje