Kliknutím zvětšítePři povodních v roce 2002 pomáhal od počátku – tehdy ale jako dobrovolný hasič. „Profesionálním hasičem jsem tehdy ještě nebyl,“ připomněl. Později vystřídal různé funkce; mimo jiné byl i velitelem stanice profesionálů v Mělníce. A přednedávnem se také stal jedním z velitelů středočeského odřadu a svěřeného sektoru při zásahu hasičů z celé republiky likvidujících obří požár u Hřenska.
K zásahům při povodních si dodnes vybavuje řadu detailů. Třeba vzpomínky na stoupající vodu, která se blížila k prvním obydlím, a tak začaly evakuace – přičemž nikdo neměl představu, kde se voda zastaví; skutečnost nakonec předčila i ta nejtemnější očekávání. Drama se odehrávalo na Kralupsku, kde se nekoordinovaně pohybovaly po Vltavě utržené remorkéry hrozící nárazem: k jejich potopení na dno, aby nezpůsobily větší škody, byli povoláni pyrotechnici…
Odehrálo se během povodní před dvaceti lety, co vás překvapilo?
Rozsah evakuace. V Mělníce jsme evakuovali celé Staré Mlazice, to je obrovská čtvrť. Tuším, že tenkrát to bylo kolem tisícovky lidí; možná víc. V rámci okresu, kdy nás posílali po enormně zasažených místech, to dále byly Zálezlice, Kozárovice… – všechny obce, které jsou po toku Vltavy. Nečekané bylo, že množství vody z Vltavy zastavilo tok Labe – a Labe začalo stoupat proti proudu. Začaly se tak zatápět i obce, kde teoreticky povodňová voda vlastně být neměla. Dneska už to známe a v roce 2013, kdy průběh povodně byl hodně podobný, nás to nepřekvapilo.
Jsou některé vzpomínky i úsměvného rázu?
Když už obce byly zaplavené, někde po kotníky, jinde po pás, spoustu starších lidí a dětí jsme evakuovali na lodích. Jedna babička říkala, že má strašně moc králíků a potřebovala by, abychom naložili i ty. Samozřejmě jsme jako první odvezli tu paní – ale nakonec se během dne podařilo odevakuovat i ty králíky. Reakce byla neskutečná: pro ni to mělo opravdu hodnotu života. Nakonec jich nebyla „spousta“, jak říkala, několik ale ano. Dodnes mám před očima, že se paní rozzářila jako o Vánocích, že jsme na ni nevykašlali. I další lidé byli nadšeni, když jsme jim třeba přivezli psy. Na druhou stranu spousta kluků skončila i pokousaných, jak ti psi byli ve stresu: stáli někde na střeše a všude kolem voda. Ale v takové situaci se to dá čekat.
Jaká byla další práce hasičů?
Po obrovském průtoku vody jsme dále řešili velké množství ulomených stromů, vyvrácených kmenů. Problém byl odstranit kořenové baly, na kterých se držel všechen naplavený nepořádek. To byly desítky, spíš stovky velkých stromů, které jsme se snažili dostat pryč i s pomocí těžké techniky. A byly to těžké okamžiky, zvlášť když to bylo někde zaklíněné v domě nebo na elektrických vedeních. Na mnoha místech koukaly třeba jen komíny; vidět nebyly ani střechy. Výška vody byla enormní a množství splaveného nepořádku obrovské.
Jsou ještě dnes někde vidět následky tehdejší povodně?
Většinou najdete už jen povodňové štítky, které si spousta lidí vyvěsila na své objekty, aby měli památku, kam voda dosáhla. Výjimečně by se někde našel objekt, kde je ještě „vidět“ tehdejší hladina. Jsou to domy, co tenkrát neprošly demolicí, ale už nebyly obývané. Jinak je vše dávno uklizené, vyčištěné a opravené. V roce 2013 se povodeň prohnala těmi místy znovu, ale už ne v takové míře: hladina byla zhruba o tři čtvrtě metru níž. Následky byly také poměrně významné, byť hodně zachránila nově vybudovaná protipovodňová stěna. I tak znovu probíhaly evakuace lokalit, které byly zaplavené v roce 2002.
Šlo o stejná místa?
Povodeň tehdy kopírovala rok 2002, takže se bavíme o stejném teritoriu i stejných úkolech pro hasiče, což nám samozřejmě pomohlo. Z roku 2002 jsme měli spoustu zkušeností. V obci Hořín se po zkušenosti z roku 2002 postavila velká protipovodňová hráz, která v roce 2013 stejně přetekla a k zaplavení obce došlo. Nicméně už jsme věděli, co a jak. Člověk k tomu přistupoval trošku jinak. A měl daleko větší respekt, protože věděl, že se voda nezastaví. A že o deset centimetrů nestoupne ze dne na den nebo během noci. Klidně za hodinu.
Zmínil jste i jinou hráz – jaké zkušenosti byly s ní?
Hráz u Mělníka se stavěla tuším v letech 2011–2013; při povodních 2013 ještě nebyla zkolaudovaná. Naštěstí vydržela a tím zachránila lokalitu Mlazic, což je městská část Mělníka, kde žije nějakých tisíc lidí.
Jak se změnila třeba ochrana chemických závodů?
V roce 2002 se řešilo zaplavení nebezpečných zón ve Spolaně Neratovice, ale podařilo se je z větší části uchránit. A roce 2013 to už bylo bez zásadnějších problémů. Ale na Mělnicku je hodně průmyslových areálů, které v roce 2002 byly ohroženy velkou vodou; třeba Elektrárna Mělník. Ano, voda se tam dostala a někde něco vypláchla, nemělo to ale nějaké závažné následky. Nevím o tom, že by lidé měli třeba nějaké vyrážky nebo trpěli zdravotními problémy. To se, myslím, tenkrát nestalo, i když voda přes ty areály prošla.
Dá se tedy říci, že rok 2013 ukázal, že ochrana zlepšila?
Jednoznačně ano. Troufám si říci, že je o sto procent dál než v roce 2002. Tehdy vlastně větší protipovodňová ochrana nebyla: bylo koryto řeky, možná někde nějaké umělé valy, nicméně spíš výjimečně. Po roce 2002 začaly obce realizovat stavby protipovodňových hrází, ať už pevných, nebo mobilních – a v roce 2013 se ukázalo, že to opravdu má smysl a dá se tím uchránit majetek za stovky milionů.
Podařilo se zlepšit také vybavení hasičů?
Na základě zkušenosti z povodní – jak těch velkých, tak bleskových, které se v menším rozsahu opakují prakticky každý rok, se mění a doplňuje. Díky evropským fondům i nákupům ze státního rozpočtu se podařilo nakoupit spoustu moderní techniky právě přímo na povodně: od čerpadel až po čelní nakladače a nákladní techniku na odvážení sutě. Nejen u profesionálních hasičů, ale i u dobrovolných jednotek se povedlo rozšířit, zmodernizovat a obnovit zastaralou techniku, kterou měli hasiči v roce 2002. Hodně obcí, které si prošly povodní, na to reagovalo dovybavením svých dobrovolných hasičů a stát reagoval dovybavením profesionálních jednotek.
Deník vzpomíná na ničivé povodně, které zasáhly Česko před dvaceti lety. Jak katastrofa zasáhla do života Středočechů a Pražanů? Čtěte zde:
20 let od ničivých povodní.
Může nějaké změny zaznamenat i běžný občan?
Hodně se zlepšila i informovanost lidí. I veřejnost sleduje výstrahy meteorologů, podařilo se vylepšit obecní rozhlasy, předávání informací pomocí SMS zpráv a tak dále. Nicméně si myslím, že se nezlepšilo chování lidí: mám na mysli ty, kteří tou povodní nejsou dotčeni. Povodňový turismus funguje i v případě, že jsou to jednodenní bleskové povodně: lidé jsou zvědaví a přidělává to spoustu starostí, ať jsou to hasiči, policie, záchranka, dobrovolníci. Ukázalo to i tornádo na Moravě, kdy spousta lidí chtěla pomoci – a další se tam jeli jen podívat, aby viděli, jak ta tragédie vypadá. Pak se ucpávají příjezdové komunikace, jsou neprůjezdné – a když my pak potřebujeme rychle projet, je to komplikované. A nemusí to být spojené zrovna s povodní: může jít o úraz nebo cokoli jiného. Myslím, že ukázněnost lidí se nezlepšila; naopak že je to čím dál horší.
Co by se s tím dalo dělat?
Zatlačit na osvětu. A také to trochu začít vymáhat násilím. Pokud se jasně vyznačí komunikace, která je uzavřená, přístupná pouze zasahujícím složkám, není možné, aby si to lidé dovolili nerespektovat. Do těch míst vjíždějí – a ještě se rozčilují, že to není přístupné. Když neprokážou trvalý pobyt občankou, myslím, že na to už funguje jedině represe: nějakým způsobem to sankcionovat. A taková možnost existuje.
Co u vás rozhodne komunální volby? Zapojte se do velké ankety Deníku ZDE.
19
Čtenář reportér
Kondice
Dům a zahrada
Kafe
iReceptář
TN.cz
