S jakými konkrétními chybami, které dělají neziskové organizace, se setkáváte nejčastěji?
Neziskové organizace nejčastěji bojují se správným nastavením svých hlavních činností, kterými naplňují účel organizace, a vedlejších činností – také se používá pojem doplňkových nebo hospodářských, kterými hlavní činnosti podporují. Vedlejší činnosti slouží zejména k zajištění finančních zdrojů pro hlavní činnost, a protože mají často jiný daňový režim než činnosti hlavní, je třeba je správně rozlišovat.
A nejde jen o správné rozlišení příjmů (výnosů), ale také o správné přiřazení výdajů (nákladů), které s příslušnými činnostmi souvisí. Dále neziskové organizace často neumí posoudit potenciální povinnosti z pohledu daně z přidané hodnoty (DPH), která se neziskových organizací a jejich činnosti také v mnoha případech dotýká.
Je čas daňových přiznání… Podávají je i neziskové organizace?
Ano. I neziskové organizace podávají přiznání k dani z příjmů. Lze říci, že některé druhy nestátních neziskových organizací – například obecně prospěšné společnosti nebo zapsané ústavy – podávají přiznání k dani z příjmů téměř vždy, u některých jiných (spolky, nadace, nadační fondy) záleží na jejich příjmech a výdajích za daný rok.
Zákon standardně podání přiznání požaduje, pouze pokud nezisková organizace splňující definici veřejně prospěšného poplatníka nemá žádné příjmy, které by byly předmětem daně, nebo všechny její příjmy, které jsou předmětem daně, jsou osvobozené nebo zdaněné srážkovou daní, pak přiznání nemusí podat. Ovšem i v případě, že nezisková organizace není povinna podat přiznání k dani z příjmů, je povinna vést účetnictví a sestavit účetní závěrku, případně přehledy z jednoduchého účetnictví. Většina organizací je musí zveřejnit ve sbírce listin příslušného soudu.
Zmínila jste jednoduché účetnictví. Jaké neziskové organizace musí naopak vést podvojné účetnictví? Je to spojené s tím, jestli dotyčná neziskovka čerpá dotace od státu?
Běžné účetnictví, známé z dřívějška jako podvojné účetnictví, musí vést každá nezisková organizace, která nesplňuje podmínky pro možnost vedení tzv. jednoduchého účetnictví. Nebo i když podmínky splňuje, tak z jiných důvodů – např. z důvodů čerpání dotací – se rozhodne běžné účetnictví vést. Podmínky dané zákonem umožňují vést jednoduché účetnictví pouze spolkům a obdobným organizacím, církevním organizacím a náboženským společnostem a honebním společenstvím, která mají majetek a roční příjmy do třech milionů korun a nejsou plátci DPH.
A i v případě, že jde o organizaci, která podmínky splňuje, často se rozhodne vést běžné účetnictví, protože i když jí to nepřikazuje zákon, klade si to jako podmínku poskytovatel dotace (ministerstva, kraje apod.) nebo někdy i někteří poskytovatelé darů (nadace, nadační fondy a podobně).
V účetnictví některé neziskové organizace tápou. Jaké konkrétní chyby dělají v zaúčtovávání jednotlivých položek?
Při účtování dělají neziskové organizace často chyby u dotací a darů, a to jak u tzv. investičních dotací a darů, které jsou určeny na nákup dlouhodobého majetku, tak u darů a dotací, které jsou určeny na úhradu běžných výdajů (nákladů). Chyby spočívají ve špatném zaúčtování pohledávek nebo závazků souvisejících s dotacemi a dary, jejich špatném časovém rozlišení (zaúčtování výnosů a nákladů do správného roku), špatné samostatné evidenci (typicky na tzv. střediska nebo zakázky), kterou poskytovatelé finančních zdrojů požadují nebo třeba ve špatném zaúčtování a odpisování dlouhodobého majetku nakoupeného z dotace či daru.
Často chyby spočívají i ve zdanění, kdy si třeba nezisková organizace neuvědomí, že když v minulosti nakoupila dlouhodobý majetek, např. nemovitost, ze státní dotace, tedy ji de facto dostala zadarmo, tak při prodeji takového majetku celou částku z prodeje zdaní, tj. zaplatí z ní daň z příjmů.
Mohou neziskovky prodávat své výrobky? Za jakých podmínek?
Ano, neziskovky mohou prodávat své výrobky, mohou prodávat i zboží a služby stejně jako podnikatel. Jen je v případě neziskovek podstatné, zda je tento prodej v rámci hlavní činnosti, tj. zda prodejem naplňuje nezisková organizace své poslání a nebo se jedná o prodej, kterým chce neziskovka získat pro naplňování svého poslání peníze, tj. jde o podnikání. Takové podnikání pak vykazuje ve vedlejší činnosti a potřebuje pro něj živnostenský list stejně jako každý podnikatel.
A musí to někam hlásit na úřad?
Kromě případné registrace živnostenského listu se takový prodej nikde na úřadě nehlásí.
Můžeme to ukázat na konkrétním příkladu?
Například nezisková organizace, jejímž posláním je vzdělávání, typicky v hlavní činnosti nabízí vzdělávací služby a současně může třeba vyrábět vlastní literaturu, kterou bude účastníkům vzdělávání prodávat. Pokud úplaty za vzdělávací kurzy i za související literaturu budou stanoveny v úrovni nákladů organizace, tj. organizace nemá záměr z těchto prodejů generovat zisk, pak se jedná o hlavní činnost, nepodnikatelskou.
Pokud si taková organizace řekne, že její vzdělávací literatura ‚jde na dračku‘ a že ji bude tedy prodávat na trhu za cenu dvojnásobnou, než jsou její výrobní náklady, pak jde o vedlejší podnikatelskou činnost, ke které potřebuje živnostenský list.
U mnoha lidí panuje představa, že neziskovky nemohou mít zisk. Jak to tedy je?
Neziskovky mohou mít zisk. Zisk mají především ve vedlejší nebo hospodářské činnosti, kde jde o zisk záměrný, tedy plánovaný. Vedlejší činnost neziskovek slouží zejména k tomu, aby v ní organizace dosahovaly zisku a tento zisk použily pro hlavní činnost, kterou naplňují svůj veřejně prospěšný účel.
Takový zisk může neziskovka použít pouze pro financování své hlavní činnosti, jiné použití není povoleno. A právě proto má při zdanění zisku neziskovka zákonem dané výhody a její daň z příjmů je nižší než u podnikatele. Logicky je to pro stát výhodné, protože když to řeknu zjednodušeně – čím více si neziskovka na svou veřejně prospěšnou činnost dokáže sama vydělat, o to méně bude žádat státních dotací.
Je pro neziskovou organizaci výhodnější mít zaměstnance na pracovní úvazek, na DPP/DPČ nebo třeba na fakturu?
V tomto případě se nelze úplně rozhodovat jen podle výhodnosti. Když se budeme bavit o financích, tak ať jsem podnikatel nebo neziskovka, tak samozřejmě finančně nejefektivnější jsou DPP do 10 tisíc korun měsíčně. Zaměstnavatel ani zaměstnanec neodvádí sociální a zdravotní pojištění, naopak finančně nejnáročnější jsou DPČ nebo stálé pracovní poměry, kde jsou odvody plné.
Když porovnáme čistou mzdu zaměstnance s celkovým nákladem zaměstnavatele, tak ten poměr je jen lehce nadpoloviční, může být v závislosti na daňových slevách třeba kolem 60 procent. Tedy samozřejmě, že obecně je DPP nebo fakturace finančně výhodnější.
S jakými příklady z praxe jste se setkala?
Je potřeba si spíše říci, co nám legislativa umožňuje a co ne. Třeba takový výkon funkce předsedy spolku opravdu fakturovat nelze. Jde ze zákona o tzv. závislou činnost, ze které musí být odváděno sociální a zdravotní pojištění a samozřejmě daně. Stejně tak např. u mzdy ředitele, finančního manažera apod., kde je nutné plné zapojení, bude jen těžko použita fakturace. Na druhou stranu např. projektový manažer nebo fundraiser, který pracuje méně a pouze dle potřeb, určitě může pracovat na DPP nebo organizaci fakturovat.
Mluvila jste o tom, že je dobře, když si neziskovka na svou veřejně prospěšnou činnost dokáže sama vydělat, protože o to méně bude žádat dotací. Z hlediska účetnictví – jak je pro neziskovku lehké/těžké využívat peníze z dotací?
Využívání dotací něco stojí, není to finanční zdroj, který by byl zadarmo. Stojí práci lidí v neziskovce, která dotaci musí umět správně využít a musí jí umět správně vyúčtovat. A právě v tom vyúčtování hraje účetnictví roli, kdy taková neziskovka má povinnost účtovat odděleně o každém výdaji (nákladu) hrazeném z dotace, kdy je často pro projekt hrazený z dotace využita jen část výdaje, tedy z dotace hradí organizace pouze část mzdy projektového manažera, část služby vzdělávacího centra, část nakoupené tiskárny.
A tyto části je potřeba mít správně spočítané a zaúčtované. Vše musí organizace umět prokázat při vyúčtování dotace, ale i při následných kontrolách v budoucnu, kdy typickým požadavkem dotací je uchování dokumentace pro možnost kontroly 10 let od ukončení dotovaného projektu.
Někteří představitelé neziskovek mi v průběhu deseti let, co vychází tento seriál Pražské neziskovky, říkali, že je pro ně náročné orientovat se ‚v džungli pravidel pro neziskovky‘. Co si o tom myslíte?
Na jednu stranu se někdy říká, že ‚lepší je nevědět‘, ale v tomto případě bych spíše řekla, že mnohem platnější je pořekadlo, že ‚neznalost neomlouvá‘. A zejména, když vezmeme v úvahu využití státních dotací, ale i když se budeme bavit obecně o efektivním řízení finančních zdrojů v neziskovce.
Je velmi důležité, aby neziskovka měla někoho, kdo účetnictví, daním a ekonomice neziskovek rozumí, kdo je schopen nejen pomoci při správném využití a vyúčtování finančních zdrojů, ale také zajistit účetní a finanční výstupy takové, které nejen budou správně v souladu se zákonem, ale také neziskovce napoví, kde má rezervy, co by mohla vylepšit, kde možná s finančními zdroji nenakládá úplně nejlépe.
Ano, některé neziskové organizace mi přiznaly, že jsou srdcaři, kteří umí získat dotaci, ale pak válčí s jejím správným vyúčtováním.
Správné účetnictví a využití jeho výstupů neziskovce reálně pomůže řídit lépe svoje aktivity tím, že o nich má organizace reálnou finanční představu a že dokáže předem odhadnout, jaký dopad na ekonomiku a finance budou mít možné budoucí aktivity. Neziskovky v dnešním světě potřebují být aktivní a kreativní. K tomu potřebují i solidní zázemí v oblasti účetnictví, daní a ekonomiky obecně.