Průvodce na zámku: Kdo tvrdí, že ví vše o 16. století a o Petru Vokovi, je vůl!

…on vás ten Vok opravdu zámkem provede. Vypadá tak nějak jako on, je oblečen jako on a hovoří o tom, jakoby to opravdu byl on. Tak kdo ví…

Tenhle Petr Vok, když se převlékne do civilu, se jmenuje Lubomír Průcha a je mu těžko uvěřitelných 82 let. Jeho život je prodchnut jedním dobrodružstvím za druhým. On o nich vypráví, jako by to byla procházka růžovým sadem. Kdo ví, třeba tím sadem stále prochází. Minimálně to tak vypadá, a když se s ním bavíte, 
v očích má klukovskou jiskru. Jiskru desetiletého kluka.

Náš rozhovor, kdy jsme se nebavili v zámku, ale v restauraci hotelu Zlatá hvězda, kam rád chodí posedět na červené vínečko (to nejlepší z konce 16 století, jak říká) a kde zná snad každého, začal jasným sdělením.

„Petr Vok je jedním z mých životů. Právě žiju třináctým životem. A ještě mám dva životy před sebou. Nesmím ale nikomu říct, kde a jak ho prožiju. Nesmím přitom nikoho zabít a musím rozdávat radost. Na vraždění nemám náturu ani chuť. Na rozdávání radosti jsem ale kabrňák. Rozdávat radost přímo miluju," řekl a jeho pohled je zasněný, jakoby se vracel do dávné minulosti.

„Původem jsem Pražák, v Praze jsem žil dlouhá desetiletí. Petr Vok přišel až nedávno. Vystudoval jsem v roce 1949 na arcibiskupském gymnáziu 
v Dejvicích teologii, pak jsem si udělal obchodní školu. Jo a byl jsem taky skaut. Když ho zakázali, nastoupil jsem povinně do Svazu české mládeže."

Paradoxní rozhodnutí

Pak se mu nechtělo na vojnu, aby se jí vyhnul, tak měl na výběr. „Buď půjdu do Kladna do hutí jako pomocný dělník, nebo studovat vojenskou vysokou školu. A já se rozhodl paradoxně pro vojenskou akademii. Sloužil jsem jako poručík u mechanizovaného pluku v Čáslavi, pět let 
u muničního skladu v Dobříši a taky v Praze."

Do civilu se dostal jakousi kličkou v roce 1960 a pak zakotvilo na Staroměstském náměstí v prodejně knih, kde sídlilo generální zastoupení Československého filmového a divadelního ústavu a kde prodával divadelní hry. „Tam jsem se poznal se spoustou herců, s mnohými se dodnes přátelím. Byl jsem vedoucím prodejny knih a zároveň zastoupení."

Tady vydržel do důchodu. Nebyl jediný den, kdy nepracoval. Když šel do důchodu, přihlásili se Američané, aby pro ně dělal. Jezdil po republice a nabízel jejich knížky. Docela mu to šlo. Praktikoval totiž prodej odpuzovacím systémem. „Přijel jsem na prodejnu a vedoucímu povídám: „To je zbytečné, tyhle knihy tady stejně neprodáte, u vás je nikdo nekoupí.„ A tahle antireklamní metoda zabírala, vedoucí se nafoukli a hned koupili!" Když Američané chtěliz pana Průchy udělat vedoucího odboru, skončil. „Vymínil jsem si totiž, že nebudu mít podřízené, což oni nechtěli dodržet."

Pomalu se blížila další životní štace – Třeboň. Město moc neznal, jen jeho dcera hrávala za dorostenky házenou, v Třeboni mívala děvčata soustředění, a on se na dceru jezdil dívat. „Nakonec se mi tady zalíbilo a zakotvil jsem tu. Jednoho dne dcera povídá: „Tati, ty tady blbneš." A protože jsme zvyklí na lidi, rozhodla, že budu provádět na zámku."

Pracovní smlouva

A tak se pan Lubomír vydal za kastelánem." Zaťukal jsem a povídám: Já bych chtěl u vás provádět." Kastelán zamžoural očima: „Vás zajímá historie? „Ne," zněla odpověď. Přišla další otázka: „Dělal jste někdy průvodce?" „Ne," zaznělo podruhé. „Představil jsem se mu jako debil, tak mi dal třetí otázku: „Dáte si kafe?" Já na to: „Ano, dva cukry." Zvednul se a povídá sekretářce: Dejte mu smlouvu!"

Pan Průcha začal intenzivně studovat historii zámku Třeboň a města. Prošly dva tři měsíce a seděl s kolegyní u kávy. „Bavili jsme se o tom, jak mne kastelán přijal a ona říká: „Prosím vás, vy nevíte, proč vás přijali?" Šli jsme o patro výše do pracovny knížete Adolfa Josefa. Ukázala mi na obraz knížete a povídá: „Vždyť to jste celý vy. A o Vánocích tu budete provádět jako kníže!" Já na to, že kašpara ze sebe dělat nebudu. A ona: „Ale budete!" A dopadlo to tak, že na Hluboké dělám knížete Adolfa a v Třeboni Petra Voka z Rožmberku. Nějak jsme potřebovali Voka a zrovna nebyl, tak mne napadlo, že to zkusím. A bylo to. Uspokojuje mne, že mne lidé znají, mají mne rádi," říká a průběžně zdraví jednoho hosta restaurace za druhým, zdraví se s číšníky a když jde dáma kolem, zvedne se a zdraví ji.

Jeho prohlídky jsou většinou vyprodané. „Je to v takovém stylu, že si návštěvníci mohou představit, že sedí ve vídeňské roztomilé kavárně, na stole láhev božolé a já jim začínám vyprávět o svém životě, o životě Petra Voka a to v ich formě." Vitální chlapík je třikrát rozvedený a před nedávnem se počtvrté oženil. Bylo mu osmdesát, když počtvrté řekl Ano. Svoji současnou manželku Evu poznal netradičně. Lubomír Průcha totiž vykládá karty.

„Manželku jsem potkal v lázních náhodou. Dostal jsem totiž vykládací karty ze 16. století, kde každá karta má pět významů. Vykládám sice karty, ale nedělám to rád. Ale nějak se to rozkřiklo. Jedné paní, která měla nemocného manžela, jsem vyložil, že manžel brzy umře. Umřel. A musel jsem jít do kavárny na dvojku vína. Posadila se ke mne dáma a já se ji vypovídal. A ona, že když vykládám karty, tak jestli mohu i jí. No, byla vdovou a měla přítele, se kterým to nebylo ono. Popsal jsem jí, jaký je a že ji oblbuje. Za dva týdny mi oznámila, že jsem měl pravdu. No a tak jsme se nějak začali setkávat a skončilo to svatbou. Někdy se stane, nedovedu to vysvětlit, manželka je pryč, já sám doma. V kuchyni na zemi leží karta, já ji obrátím a přesně vím, co mne ten den čeká. Do puntíku se to splní," prozrazuje svá další tajemství Lubomír Průcha.

Voka jen nehraje

Jeho synovi, který žije v Americe, je 54 let, dcera žije v Praze (48 let), pan Lubomír se těší z dvacetileté vnučky. Dál jsme se nedostali. Od sousedního stolu ho volali a on musel jít do společnosti. Tam byl okamžitě středem zájmu a začal chrlit jednu historku za druhou. Všichni se smáli. Pak se na chvíli odmlčel, vstal od stolu a šel ještě jednou ke mně 
a zase se rozpovídal. „A víte, co mne na tom Petrovi Vokovi stále láká? Fascinuje?"

Nevím, odpověděl jsem popravdě. „Že si ho nevážíme, že o něm natáčíme naprosté nepravdy. Třeba že pil alkohol. Jenže on měl kameny 
v močovém měchýři, takový člověk nemůže alkohol pít. Pil čaj v barvě vína. Podle našich filmařů po takových dvou šálcích byl ožralej. Jo a ještě vám řeknu to, že já Petra Voka nehraju. Já jím jsem. Jen existuje zeď a za ní je psychiatrie. Kdybych tomu uvěřil ještě o trochu víc, tak bych se dostal za tu zeď. Mne se totiž stane, že přijdu na cizí zámek a já vím, co je za dveřmi. Kdybych se v tom ale začal šťourat víc, asi se fakt dostanu za tu zeď a skončím úplně jinde."

Po každé prohlídce je unaven. Však na to má roky. Tvrdí ale, že vnitřně je spokojen. I když se na zámku stává Petrem Vokem, stále pátrá po tom, jaký život žil. A stále neví vše. „Kdo tvrdí, že ví o 16. století všechno, je vůl. Kdo tvrdí, že ví vše o Petru Vokovi, je taky vůl. Já toho vím dost, ale vědět všechno? To nejde. Pátrám a pořád o něm nacházím nové informace."

Většinu života prožil v Praze. Rázem se z něho stal Třeboňák. Občas zajede do Prahy, do Bubenče, kde chodil do školy. Projde se a rychle mizí na jih. Tady miluje vše. Hlavně ale miluje potkávání se s lidmi. Když projde náměstím, pozdraví se s pětadvaceti lidmi. Kdyby se tak nestalo, patrně by byl nervózní. Zase se zvednul. A odešel za svoji partou. Ke mně se už nevrátil. Takový je Lubomír Průcha alias Petr Vok.

Hotel Zlatá hvězda má dlouhou historii

Když se stavíte v hotelu Zlatá hvězda v Třeboni, rozhodně si nenechte ujít sumčí hranolky. Je to podobné jako kapří, ale ty jsou běžné. Ty sumčí jsou prostě lepší jinačí. A když nespěcháte, dokážete si tuhle pochoutku řádně vychutnat. To ale není všechno, co najdete 
v rozsáhlém hotelovém, restauračním a oddechovém komplexu Zlatá hvězda. Ten leží přímo na historickém Masarykově náměstí v Třeboni a těžko ho přehlédnete. Generálním manažerem hotelu je Petr Šot. S ním jsme si o hotelu povídali.

Jaká je vlastně historie celého objektu?

Komplex domů Zlatá hvězda tvoří tři historické budovy, 
z nichž dvě stojí v jihozápadním rohu Masarykova náměstí a třetí na tzv. Kozím rynku – dnes Žižkovo náměstí. Všechny mají původ sahající až do doby gotické. Kvůli požárům byly mnohokrát přestavovány a jejich dnešní podoba je již převážně barokní.

Kdy se objevila první zmínka 
o domu Zlatá hvězda?

V městské knize o prodejích domů v Třeboni je první zápis z roku 1687. Po velkém požáru v roce 1781 byl dům přestavěn na měšťanský a právovárečný zájezdní hostinec.

K zásadní rekonstrukci a přestavbě hotelu došlo nedávno, že?

Z hlediska historie domu nedávno, ale už to také nějaký pátek je. Bylo to v roce 1988. Přestavba ale trvala celá osmdesátá léta. V roce 1997 hotel koupila společnost Adria-Neptun, která vlastní a provozuje rovněž Hotel Adria na pražském Václavském náměstí, secesní Triton restaurant 
a Restauraci U Pinkasů. Rekonstrukce a modernizace hotelu Zlatá hvězda byla dokončena v únoru 2004 a v dubnu téhož roku byl hotel jako jediný v Třeboni zařazen do čtyřhvězdičkové kategorie.

Zlatá hvězda je veliký komplex.

To máte pravdu. Čtyřhvězdičkový hotel disponuje ve 48 pokojích 115 lůžky. Máme minutkovou restauraci a také samoobslužnou restauraci s tzv. „hotovkami" pro věčně spěchající návštěvníky Třeboně. Ideální třeba je pro cyklisty, máme většinou kolem osmi hlavních jídel, dvě polévky, saláty. Před lety jsme měli recepci u vchodu z náměstí, to jsme ale změnili a kvůli většímu komfortu přijíždějících hostů a je recepce z druhé strany a zepředu z náměstí lze vejít do obou restaurací. Navíc máme i venkovní posezení přímo na náměstí na předzahrádce v podloubí. V březnu roku 2005 byly hotelové prostory a služby doplněny o rozsáhlé Wellness centrum.

Je něčím výjimečná restaurace?

Doporučil bych sumčí hranolky. Je to doslova lahůdka. Mnohé návštěvníky potěší například škvarková mazanice s cibulkou, nebo Čihalova uzená krkovička s vejmrdou či jihočeské pečenáče a pochopitelně rybí polévka. Z hlavních jídel bych zmínil ryby – nabízíme candáta, sumce, kapra na různé způsoby. A jako sladkou tečku třeba Staročeská palačinka s povidly, skořicí a rozpuštěným máslem.

Wellnes centrum…

Chceme se odlišovat od klasické třeboňské lázeňské péče, proto je přístup velmi individuální. Pro třeboňské přírodní lázeňství je typický přírodní léčivý zdroj rašelina nebo-li slatina. U nás nabízíme rašelinové koupele. A protože k Třeboni patří příroda, luka se seníky, tak jsme vymysleli již před lety medový program – medové masáže, propolisové pleťové masky. A fenoménem dnešní doby je konopí, myslím technické. Zájem o léčivou složku konopí se bude stupňovat. Proto nabízíme konopný olej, semínka, masti. Novinkou je konopná masáž a konopná koupel, pochopitelně řada masáží – vyjmenovávat je nemá smysl, je jich opravdu hodně.

Je náročné přilákat hosta?

V dnešní době je nabídka veliká a je to náročné. I když jsme vyhledávaní a hosté se 
k nám vracejí, pořád je třeba něco nového vymýšlet. Před pěti lety jsme proto trochu pozměnili náš koncept. Utekli jsme od globálních věcí. Chceme nabízet a nabízíme pití a jídlo a pití připravované podle místních receptů z místních receptů z místních surovin, pokud to tedy jen trochu jde. A pak třeba již zmíněné výlovy jsou lákadlem, tahákem. Ale jinak nám samozřejmě záleží na tom, aby každý host měl perfektní servis počínaje příchodem k nám přes ubytování, stravování až k odjezdu.

Host se ptá: Kam v Třeboni zajít, co byste doporučil? Co vy na to?

Třeboň je bohatá na to, kam byste mohl zajít - předně doporučím zámek, kde provází Petr Vok z Rožmberka, jsou zde výstavy, zámecký park. Po městě jezdí okružní trasu vláček, dále je to Schwarzenberská hrobka, vyhlídková věž na náměstí, lázně, parky a třeba i exkurze do pivovaru Regent. Je tu rybník Svět, po němž lze plout parníkem, jezdit kolem Světa na kole či se jen tak procházet. 
A nesmím zapomenout na Stezku zdraví. Novinkou je, že ve spolupráci s místními rybáři pořádáme soukromé výlovy rybníků až pro 40 osob. Je to jedinečný zážitek, teambuilding, kde si každý ověří, jak náročnou, ale hezkou práci mají rybáři.

Třeboňských TOP sedm tipů

Náměstí a historické centrum
- je obklopené měšťanskými domy s renesančními a barokními štíty. Nejcennějším domem je dům 
U Bílého koníčka z roku 1544. Uprostřed náměstí stojí kamenná kašna a barokní Mariánský sloup

Divadlo J. K. Tyla
- bylo vybudováno v roce 1833. Součástí výzdoby je umělecky cenná opona s alergickým výjevem příchodu Apollona s družinou do města

Státní zámek Třeboň
- původně panský dvorec byl přestavěný na tvrz a později kamenný hrádek. V roce 1366 se stal vlastníkem třeboňského panství rod Rožmberků. Jsou tu prohlídkové trasy a expozice

Schwarzenberská hrobka
- výstavba s vybudováním složitého systému odvodnění trvala v letech 1875 až 1877. Novogotická dvoupodlažní hrobka je ve tvaru pravidelného šestiúhelníku

Pivovar
- nejstarší písemná zmínka o vaření piva v Třeboni je z roku 1379. Obchodní název pivovaru Regent je inspirován historickou postavou Jakuba Krčína z Jelčan a Sedlčan, který byl regentem dominia Viléma z Rožmberka.

Dům přírody Třeboňska
- expozice v areálu zámku seznamuje s historií a vývojem krajiny.

Vodárenská věž Jana Kotěry
- autorská replika Kotěrovy vodárenské věže na pražské Zelené lišce byla v Třeboni postavena 
v roce 1909.

Zdroj: www.itrebon.cz