Po osmé ráno jsem se vydal autem po silnici, která spojuje vesnici s „karlovarskou“ dálnicí. Na pomezí obou okresů stál policejní vůz s dvoučlennou hlídkou, která namátkově kontrolovala posádky vozidel, případně i čas od času procházející chodce. Většina z prověřených lidí měla podle policisty cestu přes hranici řádně zdůvodněnou. Na příjezdu do Prahy, ani na opětovném výjezdu v jiném místě, už jsem se pak s žádnými „silovými složkami“ státu nepotkal. Provoz na pražských „výpadovkách“ i dálnici byl možná o něco slabší než obvykle, rozhodně ale nikoliv zanedbatelný.

To ulice Hostouně byly dopoledne víceméně liduprázdné. Na „respondenty“ jsem si tak počkal před obchodem, který sdílí budovu s pobočkou pošty a restaurací. Starší paní v důchodu za chůze cestou z nákupu jen poznamenala, že celková situace je sice „hrozná“, ale že ji samotnou nové restrikce výrazně neomezují, protože nakupuje v místní „Jednotě“.

Prakticky stejnou reakci měla „mladší seniorka“, která vyrazila na nákup s maminkou. „Když potřebujeme větší nákup, zařídí to s autem dcera,“ řekla mladší z dvojice žen.

Také pro zhruba třicetiletého Michala nová pravidla neznamenají větší komplikaci. „Pracuji na letišti, kam budu vyjíždět s dokladem od zaměstnavatele. Máme doma roční a měsíční dítě, takže se nás netýká uzavření školek. Náročné to teď máme bez ohledu na lockdown. Snažím se ženě pomáhat, jak je to jen možné,“ svěřil se Michal.

Naopak matka téměř čtyřleté dcery Aneta Podroužková pociťuje vládní omezení poměrně zásadně. „Starost o dceru je hlavně na mně, protože manžel ještě kvůli práci stále vyjíždí z domu. Já mám homeoffice a šanci pracovat mám jedině tehdy, když dcera spí nebo v noci. Třetí možností je posadit ji na dvě hodiny k tabletu, což bohužel budu muset také dělat, ačkoliv se mi to nelíbí,“ prohlásila s povzdechem Aneta, která rovněž pracuje pro nedaleké Letiště Václava Havla. „Dělám administrativu, které se menší letecký provoz nedotýká. Práce mám pořád dost,“ zdůraznila. Anetina rodina se také bude muset přeorientovat ohledně nákupní destinace. „Máme oblíbený supermarket v Hostivicích, které jsou ale v jiném okresu. Budeme tedy jezdit do Kladna, kam je to dál a kde je i více lidí. To mi nepřijde moc logické,“ dodala Aneta.

Nejen ona upozorňuje na další nevýhodu hraniční polohy Hostouně. Přes pole z ní vede pěkná cesta, která je ideální pro krátké výlety do blízké Dobrovíze. Z kraje Hostouně je to ke kraji sousední vesnice s malebnými rybníčky pět minut chůze, při níž ale překročíte hraniční čáru mezi okresy. Při vědomí toho, že v rámci Prahy se můžete jako například obyvatel Zličína legálně promenádovat v Klánovickém lese, tak může vznikat určitý pocit nespravedlnosti. „Se ženou a dvouletou dcerou rádi jezdíme na vycházky do Lidic. Teď se budeme tři týdny procházet jen po Hostouni. To se nedá nic dělat. Neberu to úkorně, protože to není navěky a má to nějaký důvod,“ řekl mi soused, který si nepřál být jmenován. Informace o tom, že nemůže na nákup do Hostivice, pro něj nicméně byla novinkou. „Neuvědomil jsem si to, že jde o jiný okres,“ konstatoval.