Když Krajský soud v Praze začal projednávat dodnes neuzavřenou kazu údajných korupčních manipulací s výběrovými řízeními na stavební a zdravotnické zakázky Středočeského kraje, eskorta vazebně stíhané obžalované včetně Ratha vodila do jednací síně v poutech. Takový je běžný postup; bez řetízků na zápěstích se ve veřejných prostorách soudních budov mohou pohybovat pouze ti lidé doprovázení vězeňskou eskortou, kteří k tomu mají zdravotní důvod; zpravidla ti, kteří si při chůzi potřebují pomáhat berlemi.

Rath se ale proti „vláčení v poutech“ před početnými objektivy kamer a fotoaparátů (což zažíval i v době, kdy už byl podle verdiktu Ústavního soudu ČR držen ve vazbě nezákonně) ohradil. Podal žalobu na stát, přičemž se aktuálně dožaduje třicetitisícového odškodnění. Nejde ale jen o peníze – ostatně nijak závratnou částku. U obvodního soudu, který žalobu projednává, v pondělí zdůraznil, že příchod obžalovaného „v řetězech“ podle něj popírá princip presumpce neviny: už jen pohled na takového člověka vede k představě, že dotyčný je zločinec. Rath má za to, že pouta by se neměla uplatňovat jako samozřejmost, ale jen v případě nebezpečných jedinců; tak jako v některých zemích vyspělé Evropy.

O Rathově žalobě by měl obvodní soud rozhodnout za týden. V samotné kauze zakázek s celkem 11 obžalovanými, mezi nimiž je Rath nejviditelnější postavou, ohlásil středočeský krajský soud vynesení rozsudku na konec června.