Sládkem roku 2016 se stal ten z nymburského pivovaru

„Jsem v Nymburce osmým rokem a relativně pořád patřím k těm mladším sládkům. Proto jsem takové ocenění nečekal. Díval jsem se, kdo získal ocenění v minulých letech a jsem opravdu poctěn, v jaké jsem společnosti," usmíval se třiatřicetiletý Bohumil Valenta.

„V minulosti jej získali skuteční mistři v oboru, například sládek z pivovaru Bernard, nebo loni in memoriam pan Černohorský, který prošel několika pivovary, poslední a největší část strávil 
v únětickém pivovaru. Většinou ocenění získávali sládci z větších pivovarů," navázal.

Předně velká gratulace. Myslím, že je to výsledek dobré reprezentace nejen pivovaru, ale i města Nymburk. Připomeňme, že za vašeho působení vznikla v pivovaru některá nová piva, třeba polotmavý Něžný Barbar nebo Jubilejní ležák vzniklý jako připomínka stého výročí narození Bohumila Hrabala. Kdo soutěž
 o nejlepšího sládka roku vyhlašuje?

Vyhlašuje to Sdružení přátel piva. Některé lidi 
z tohoto sdružení znám 
z potkávání se na různých soutěžních akcí kolem piva. Ale nikdy jsem jim nijak nepodlézal, ani je blíže neznám. Proto jsem byl překvapen, když mi telefonicky oznámili, že jsem získal takové ocenění. Stejně jako 
v případě piva se takové ocenění získá na základě nějaké nominace. Mé jméno údajně vyslovil jejich člen 
z Poděbrad a později se na něm ti další shodli. Není to o tom, kolik se prodá piva, není to v zásadě měřitelná věc. Je to jen o shodě názoru určité skupiny lidí.

Jako vždy zůstáváte podle mého trochu zbytečně skromný. Za vašeho působení vozí nymburský pivovar každoročně 
z řady soutěží množství pohárů a ocenění. Tohle je podle mého názoru logické vyústění toho, jaká je nyní kvalita nymburského piva.

Abych to tedy uvedl trochu na pravou míru. Ve Sdružení přátel piva nejsou jen amatéři, řada z nich si doplnila i patřičné vzdělání. V té hodnotící komisi zasedl i prezident Svazu minipivovarů a lidé, kteří mají zkušenosti z degustací na různých soutěžích. Ale vybírala i řada lidí, kteří mají i jinou profesi a degustací piva se zabývají ve svém volném čase.

Kde se konalo vyhlášení soutěže?

Je to každý rok někde jinde, letos se slavnostní galavečer konal ve frýdlantském pivovaru.

Už jsme zmínili, že nymburský pivovar v posledních letech získává řadu ocenění za kvalitu svých piv. Myslíte si, že to je hlavní důvod tvého ocenění, nebo je za tím ještě něco jiného?

Měl jsem možnost se na tom galavečeru bavit s lidmi ze Sdružení přátel piva 
a podobné otázky jsem měl možnost jim položit. Ne že bych se ptal přímo, za co jsem to dostal, ale jelikož jsem viděl ten seznam dosavadních držitelů, tak jsem spíše očekával, že k podobnému titulu mohu přijít za deset, dvacet let a ne teď. A oni mě ujistili, že už teď do skupiny těchto sládků patřím. Prý za těch necelých osm let se zlepšila pověst i kvalita nymburského piva, další ocenění přibývají, ale také se asi o 30 procent navýšil výstav. Takže tyto tři důvody mně byly zmíněny jako zdůvodnění, proč jsem byl takto oceněn.

Co se změnilo za dobu osmi let vašeho působení v nymburském pivu? V čem je ten posun k větší kvalitě?

Těžká otázka. Já jsem stále nespokojen, to se o mně ví. Přemítám o tom často. Vždycky mi z toho vyjde, že největší vliv na kvalitu piva mají lidi, kteří ho dělají. Ne že by se vyměnili všichni zaměstnanci, i když personál se dost obměnil. Ale snad se změnil přístup zaměstnanců. A samozřejmě i technologicky jsme šli dopředu. Zlepšila se filtrace, proběhly úpravy na varně. Do dalších technologií se investuje. Rozšířil se ležácký sklep, o nové stáčecí lince se už psalo.

Vnímáte jako součást ocenění
 i ten fakt, že za vašeho působení vznikla v Nymburce nová piva? Něžný Barbar i Jubilejní ležák jsou tak trochu vaše děti. A moc dobré děti…

Ano, na to jsem tak trochu zapomněl při vyjmenování těch důvodů, za něž jsem se stal nejlepším sládkem roku. Je tam i výslovně zmíněno, že za mého působení vzniklo pět nových druhů piv. Ale já chci zdůraznit, že to neberu jako ocenění pro sebe, ale pro celý pivovar.

Je to pro vás i nějaký impulz pro další práci?

Určitě. Lidé si profesi sládka dost idealizují. Mají představu, že někde sedí 
a popíjí pivo. Ale ona je to především práce s lidmi, 
s vedoucími výroby, tedy 
i spousta problémů, komplikací, nepříjemností. Takovéhle ocenění je vždycky velká vzpruha do další práce.

Co tedy přes den děláte?

Kontroluji lidi, jestli jsou tam, kde mají být, stroje, jestli se točí, ventilátory, jestli chladí. Samozřejmě součástí mé práce a důležitou součástí je i ona degustace. Ale zdaleka to není jen o tom. Občas se někde něco rozbije, někdo nepřijde do práce, takže třeba z ranní obchůzky pivovaru je nakonec půldenní záležitost. Po x hodinách se teprve dostanu do kanceláře, kde mám 
i další administrativní povinnosti.

Když jsme spolu dělali rozhovor před sedmi lety krátce po vašem nástupu do pivovaru, svěřil jste se, že jste nikdy neuvařil pivo doma. Ač to po vás kamarádi mnohokrát chtěli. Změnilo se něco?

Stále odolávám (smích). Pravdou je, že mám čím dál méně času, zaměstnávají mě už také mé dvě malé děti a koníčky, takže doma jsem pivo stále neuvařil. 
I když pivo je pochopitelně také můj koníček, ale stačí mi to v práci. Nechci se 
s tím pachtit ještě doma po večerech. Ale u jiných to velmi obdivuji, vím, kolik je to práce.

Také jsme se bavili o tom, že se snažíte jednotlivým várkám žehnat. Děláte to doteď?

To není o tom, že bych 
u každé jednotlivé várky stál s očima upřenýma 
k nebesům a žehnal jim. Pokaždé, když jsem na varně, i několikrát denně, ptám se vařiče, jestli je všechno 
v pořádku, koukám do kotle a snažím se provádět kontroly. Vaří se pět várek denně, takže samozřejmě nejsem u každé. Varna jede nonstop a já tu nejsem dvacet čtyři hodin denně. Je nutné důvěřovat těm lidem, se kterými to dělám. A hlavně se to všechno ukáže vzápětí na spilce, zda všechno na varně bylo v pořádku. Když vidím na spilce, že to krásně kvasí, voní a dělá to kroužky, tak vím, že všechno je v pořádku. Spilka je první místo, kde se pozná, že je nějaký problém. Ať v surovinách nebo v technologii.

Je s vaším oceněním spojena 
i nějaká odměna?

Dostal jsem krásný pohár, který si ve své kanceláři vystavím, a diplom. Velmi příjemná je pípa na domácí točení piva s logem spolku 
a nápisem, že jsem sládkem roku 2016. Jinak jestli máte na mysli finanční odměnu, tak přímo s oceněním spojená není. Zda mě nějak pivovar ocení například prostřednictvím prémií na konci roku, to se uvidí.

Představte si hospodu, ve které je spousta píp a z každé teče jeden druh nymburského piva. V nabídce jsou všechny druhy. Jaké byste si objednal?

Ale to přece nejde, nechtějte to po mně… Opravdu bych mohl jen jedno? Já se většinou snažím ochutnat jich co nejvíc vzestupně podle stupňů. Kdybych si opravdu mohl dát jen jedno, tak bych preferoval něco nefiltrovaného. Asi bych si dal Hrabalův Jubilejní ležák. Je to trochu jiné pivo. I při anonymních degustačních soutěžích vybočuje z chuti, proto ani nezískává příliš ocenění. Je prostě jiné. Hořké. Na soutěžích degustují odborníci, ale i sládci. 
A podvědomě, jak je něco trochu vybočující, nedají to třeba na poslední, ale ani na první místo. Jinak jsou hospody, kde jednoznačně boduje a třeba i vytlačilo jinou značku cizího piva. Ale není to tak, že by válcovalo ostatní druhy.

Vím, že se dokonce uvažovalo o tom, že by měl Hrabalův ležák nahradit Francinovu dvanáctku. Je to reálné?

To určitě ne. Francinův ležák je momentálně naše nejúspěšnější pivo v zahraničí. I v tuzemsku má své zákazníky. Není důvod ho přestat dělat.

Čtěte také: První pivo z Měšťanského pivovaru Kutná Hora bude k ochutnání v březnu