Úspěchy předchůdců, které dokládají nejen vzpomínky, ale i archivní materiály, připomněl Zdeněk Chalupa z ředitelství středočeské policie. S tím, že mimořádnou roli v osvobozovacích bojích nejen na území středních Čech, ale i přímo hlavním městě (jež tehdy bylo podstatně menší než dnes) sehrála četnická rota z Hořovic pod velením nadporučíka Václava Chyňavy.

Ačkoli se jednalo o požární četnickou rotu – tehdejší silová a záchranná uskupení měla jinou strukturu, než známe dnes – její příslušníci prokázali, že dovedou skvěle zacházet i se zbraněmi ryze armádního charakteru; včetně pancéřových pěstí a protiletadlového rychlopalného děla.

Jejich zapojení do povstání se přitom nezrodilo naráz. Již počátkem května dali tito četníci svůj odpor najevo tím, že ze svých stejnokrojů odstranili německé distinkce protipožární policie. Nahradili je odznaky českého četnictva i svým dřívějším označením hodností.

„Sám Chyňava se zapojil do osvobozovací činnosti Československa již 3. května, kdy svévolně opustil své místo služebního zařazení v Praze u protiletadlové policie, odjel do Hořovic – a 4. května převzal po předchozím ujednání velení 2. požární četnické roty. Již v ranních hodinách 5. května se dal s rotou čítající 130 mužů k dispozici místnímu národnímu výboru,“ připomněl Chalupa.

S dodatkem ukazujícím, že rozhodně nešlo o nějaké formální gesto: v Hořovicích se tehdy nacházely čtyři stovky vojáků německého wehrmachtu a stejný počet mužů s blesky na límci uniformy: příslušníků jednotek SS. Sice se s jejich velitelstvím jednalo o kapitulaci – to však k žádnému cíli nedospělo.

Dobrou zprávou pro přípravy na případný střet rozhodně nebylo zjištění, že četnická rota má nedostatek zbraní – a stále se nedaří zavázat spojení s partyzánskou jednotkou, která by byla vyzbrojena lépe. Přesto se četníkům podařilo situaci zvrátit, když po večerním boji větší část Němců zajali, navzdory jejich výrazné početní převaze, a vyzbrojili se jejich zbraněmi.

Výraznou pomoc četníkům poskytly německé zbraně v rukou 50členné jednotky takzvaných vlasovců: někdejších sovětských zajatců bojujících na straně Němců, kteří se snažili uniknout zajetí Rudou armádou, a proto byli na cestě k americkým pozicím. Tito vlasovci četníky v boji podpořili. Jeden příslušník četnické roty byl tehdy zastřelen.

„Ozbrojení četníci následně vyčistili od zbytku nacistů celé Hořovice – a postupně město dostali pod svou kontrolu. Ostrahou zabezpečili střed města a na vybudovaných stanovištích střežili příjezdové cesty,“ připomněl Chalupa události ze soboty 5. května. Následující neděle patřila motorizovanému průzkumu okolí. Výsledkem bylo konstatování, že vojenská rizika městu nehrozí, když i v poměrně nedalekých Jincích Němci své stanoviště opustili.

Nic tak nebránilo přijmout 7. května po dohodě s místními revolučními orgány rozhodnutí, že do Prahy volající o pomoc vyrazí pod Chyňavovým vedením z Hořovic útvar složený z původní četnické požární roty v síle 116 mužů, doplněný 25 dobrovolníky z partyzánské čety.

„K rotě byl přidělen důstojník vojenského dělostřelectva ppor. Karel Hájek. Expediční jednotka vyzbrojená rychlopalným dělem, dvěma kulomety, více jak stovkou pušek, několika rychlopalnými pistolemi, větším množstvím ručních granátů a dvěma tucty pancéřových pěstí vyrazila po poledni z Hořovic na Prahu. Její přesun do Prahy se uskutečnil pomocí jednadvaceti motorových vozidel,“ připomněl Chalupa.

Bádání o pražském působení shrnul následovně: „Hořovická expediční jednotka vpodvečer 7. května vjíždí do povstalecké Prahy pod dělostřeleckou palbou po výpadové silnici od Berouna. V Jinonicích se v prostoru továrny Walter zapojuje do prvních bojů s okupanty. Nadporučík Chyňava podává první hlášení na vojenské velitelství Velké Prahy. Jeho obsahem je především nahlášení přítomnosti bojeschopné četnické jednotky na území Prahy, o jejím zapojení do osvobozovacích bojů, jakož i popsání samotné bojové situace v tomto úseku.

Četníci zaznamenali první válečný úspěch. Během prvního střetu se jim podařilo ukořistěným protiletadlovým dělem sestřelit jedno ze čtyř nepřátelských letadel, která neustále kroužila nad jejich pozicemi a svými útoky napadala obranná stanoviště pražských povstalců, obytné domy, průmyslové objekty, přičemž ohrožovala i civilní obyvatelstvo.

Četnická rota byla nasazena na mnoha bojových úsecích. Její příslušníci byli dáni k dispozici několika velitelstvím. Četníci se do bojů zapojovali samostatně nebo společně s partyzány či barikádníky. Sám velitel Chyňava se zúčastnil obrany střední Prahy. Bojoval převážně v prostoru Staroměstského náměstí, kde plnil se svými četníky bojové úkoly a rozkazy vydávané vojenským velitelstvím Velké Prahy – Bartoš.“ V Praze dva příslušníci hořovické četnické roty padli a sedm jich bylo zraněno.

Do Hořovic se expediční jednotka vrátila 10. května. Odjezd kolony z Prahy, průjezd středními Čechami i samotný návrat provázely bouřlivé ovace a oslavy. Nadšená nálada však nevydržela dlouho. To si zjevně uvědomoval velitel Chyňava, když po měsíci, 11. června 1945, v Hořovicích sepisoval zprávu o tom, co se svým týmem zažil a vykonal. V hlášení, které pojmenoval Zpráva o osvobozovací činnosti 2 požární četnické roty Hořovice v době revoluční, lze číst jeho slova, jež lze vnímat i jako předtuchu toho, jak se následně většinou nahlíželo na roli četnictva za okupace: ne zrovna příznivě.

„Náš četník bude děkovati každému, kdo v zájmu příznivého nazírání na činnost četnictva v době těžkého útisku vezme na sebe úkol odkrýti veřejnosti to, co jí známo není, a to jen proto, že o tom dříve nikdo věděti nesměl. Proč jen stíny, když bylo světlo,“ svěřil tehdy papíru nadporučík četnictva Václav Chyňava.