Pro Jiřího Hubáčka, sadaře ze Slánska, není sledování počasí koníčkem, ale defakto zásadní denní činností, díky níž se mu daří chránit stromy mimo jiné před škůdci, kteří se probouzejí s rostoucími denními maximy.

„Je to únor jak má být. Mrzne a hlavně je sníh,“ vítá dosavadní průběh zimy sadař Jiří Hubáček s tím, že v minulých letech to bylo s počasím jak na houpačce, což způsobovalo i špatnou sezonní úrodu. „Mrazy nebyly teď ještě tak silné, aby poškodily stromy. Je to taková normální ideální zima. Samozřejmě ale pamatuji doby, kdy napadl v prosinci sníh a roztál až s příchodem jara. To je ale dávno,“ dodává.

Naopak pro Milana Jirkovského žijícího poblíž obce Zvíkovec na Rakovnicku je počasí sledování koníčkem. Svoji meteorologickou stanici si pořídil před deseti lety. Prvotním důvodem nebylo vedení statistik, ale především odhadnout další vývoj počasí.

„Mohu říci, že toto je jedna z tužších zim za poslední roky. Naměřil jsem tu v noci z 11. na 12. února minus dvacet tři stupňů Celsia. Podobně bylo v únoru před třemi lety a pak v roce 2012,“ říká amatérský pozorovatel.

Jeho pozorování potvrzují meteorologové. Podle Josefa Cinka z Českého hydrometeorologického ústavu České republiky je opravdu letošní zima tou normální, i když na celkové hodnocení je ještě příliš brzy.

„Už nyní se ale dá říci, že se o letošní zimě nebude psát jako o jedné z nejteplejších,“ čte z dat Josef Cink s tím, že tak skončila série relativně teplých zim, a to i navzdory tomu, že ještě prosinec byl teplotně nadprůměrný s odchylkou dva stupně Celsia. S koncem roku ale dorazilo ochlazení a i tolik potřebné srážky.

„V lednu ležel sníh v nížinách osmadvacet dnů, což se stalo šestkrát za posledních čtyřicet let,“ prozrazuje k letošní sněhové pokrývce meteorolog Josef Cink.

Ačkoliv se letošní průběh zimy může zdát jako relativně extrémní, se zimami před zhruba půl stoletím se srovnávat nemůže. Sněhu bylo tehdy podstatně více, stejně tak byly i tužší mrazy.

„Tato zima ještě není nic proti tomu, jak si ji pamatuji jako desetiletý kluk, nyní je mi přes čtyřicet. Zcela výjimečně byla bez sněhu, za to pak byly holomrazy. Bylo minimum dnů, kdy bychom jako kluci nemohli sáňkovat či bruslit,“ vzpomíná Josef Cink na dětství, kdy jezdil k prarodičům na Rokycansko. „Kolikrát musel sníh z cest odklízet i buldozer,“ dodává.

Doslova „Ladovskou“ zimu nejčastěji zažijete v Brdech a okolí. Jedná se o oblast s nejvyšší nadmořskou výškou ve Středočeském kraji. V roce 1942 si museli lidé v okrajových částech Rožmitálu pod Třemšínem místy dokonce vyhloubil v navátém sněhu tunely. Výška navátého sněhu tu přesahovala i dvoumetrovou hranici.

„Vždycky se usmívám, když se všude píše o sněhové kalamitě, o deseti centimetrech, které napadnou během jednoho dne. Za mého mládí, což je padesát let zpět, to byla samozřejmost, jezdili jsme k prarodičům k Zaječovu. Ty haldy sněhu jsou nezapomenutelné,“ napsala na sociální sítí uživatelka pod jménem Evik ke sdílenému snímku zasněžených Brd.