Původně již případ před půldruhým rokem doputoval až ke Krajskému soudu v Praze, hlavní líčení však nezačalo. Trestní senát Ivo Zelinky, podle jehož mínění byla obžaloba podána předčasně, věc vrátil k došetření – s tím, že je založena přesevším na záznamech policejních odposlechů. Argumentoval tehdy platnými závěry Vrchního soudu v Praze, který v rámci odvolacího řízení k první větvi Rathovy kauzy rozhodl, že odposlechy nebyly pořízeny v souladu se zákonem, a tak je nelze použít jako důkaz. To ovšem odmítla ještě vyšší instance: Nejvyšší soud ČR v Brně dospěl k závěru, že odposlechy jsou v pořádku a soudy s nimi mohou pracovat bez problémů. 

V rámci druhé větve kauzy čelí stíhání nejen Rath, členové jeho týmu a představitelé spolupracujících firem, ale i samotné společnosti. Média v té souvislosti skloňují především jméno stavebního gigantu Metrostav. I ke stíhání firem měl soudce Zelinka výhrady; upozornil na novelu zákona měnící pohled na jejich trestní odpovědnost. Všichni obvinění – jak jednotlivci hovořící za sebe, tak statutární zástupci – trvají na tom, že se na jakýchkoli nezákonnostech nepodíleli; nemají prý ani informace o tom, že by k nim docházelo.

Policejní detektivy ani dozorující státní zastupitelství však pochybnosti netrápí: jsou přesvědčeni, že čachry se týkaly zakázek souvisejících s modernizací oblastních nemocnic v Mladé Boleslavi, Kladně a Kolíně (kdy se některé zakázky řešily už v rámci projednání první větve kauzy) – a korupce podle nich provázela i pořízení 48 sanitních vozů pro záchranáře. Proto mezi obviněnými figuruje i ředitel Zdravotnické záchranné služby Středočeského kraje Martin Houdek. Rovněž podle jeho slov byl nákup v pořádku a odehrál se bez čehokoli, zač by se šéf záchranářů musel stydět. Naopak v útržcích z vyšetřování, které v minulosti „unikly“ do médií, létaly informace o manipulacích se stamiliony korun (a také o policejním hledání vysokých částek jak v bankovních schránkách, tak na kontech v zahraničí).