Životní tragédie může mít mnoho podob a nemusí to být jen těžká choroba. „Onkologická nemoc je ale taková hraniční – máte strach o svůj život, o svou rodinu, nevíte, jak jim to máte říct, jak to vezmou. Je náročné sdělit vlastním dětem, že máte takové onemocnění, to bylo pro mne asi nejhorší,“ říká Adriana Krnáčová, matka tří dětí.

Prošla si dlouhou a komplikovanou léčbou, ztrátou prsu, v nejtěžší fázi nemoci ji opustil partner. V tuto chvíli to mohla vzdát anebo hledat cestu ven. Adriana na to šla přes studium neurovědy a lidské psychiky.

21 dní na cestě z beznaděje

„Psychika má v terapii rakoviny zásadní roli, protože ze 70 procent se léčení každé nemoci odehrává v hlavě. Já jsem se vrhla do studia, chtěla jsem vědět, co se děje v mozku, proč se lidi vzdávají ještě před bojem, a jaké existují metody, aby se člověk nevzdal. Svoje zkušenosti teď přináším v knížce. Je to návod, jak postupovat krok za krokem během 21 dnů. Každý den člověk musí něco nového dělat. Po této době nebude najednou vše v pořádku, ale člověk se dostane z té nejhlubší beznaděje. Zjednodušeně se dá říci, že si za tu dobu cíleně vymyjete mozek, abyste si v něm nastavili šťastnější život,“ popisuje Adriana Krnáčová.

Myšlenky nejsou skutečnost

Podle Adriany Krnáčové nám mozek nabízí myšlenky, leckdy plné strachu a úzkosti, ať už kvůli minulosti, nebo budoucnosti. Ty ale nejsou skutečné, jen my je zažíváme jako opravdové. Když si člověk uvědomí, že myšlenky nejsou realita, může překonat svou negativní náladu, která podstatně zhoršuje třeba právě výsledky léčby. Jak to vypadá v konkrétním okamžiku pacientky?

Adriana Krnáčová vysvětluje: „Například, když jste nemocná, nevíte, zda se váš nádor díky onkologické léčbě opravdu léčí, zda mizí. A vy si vždy musíte říkat. Ano, mizí! Je pryč, je pryč! Důležité je opakování. Musíte se do určité míry naprogramovat, jako by nemoc už opravdu byla pryč. A ne že je nádor stále tady a vy máte strach. Protože strach je nesmírně negativní emoce, vytváří znovu řetězovou reakci úzkostných myšlenek o tom, že nevíte, co bude dál. To ale není podstatné, jak to bude. Vy žijete teď a tady, v tomto okamžiku řešíte toto a díky přeprogramování mozku nemáte strach. Když vám vytane na mysli nějaká myšlenka, která je negativní, řeknete si nahlas Stop! A to vás upozorní, že se jedná jen o myšlenku a nedáte jí žádnou emoci.“

Součástí úspěšné léčby je také absolutní důvěra ve svého lékaře, což byla v případě Adriany Krnáčové profesorka Petra Tesařová z pražské Všeobecné fakultní nemocnice. Uznávaná onkoložka zdůrazňuje, že osud nemocných závisí nejen na typu a rozsahu onemocnění, jejich kondici a celkovém stavu, ale významně také na jejich odvaze nemoci čelit. „Odvaha nevzdávat to a bojovat dál je nejlepší cesta. A odvážným štěstí přeje. To je konečně i případ Adriany Krnáčové,“ pochválila lékařka přístup své pacientky.

Profesorka Tesařová byla na křtu knihy jednou ze tří kmotrů. Tím druhým byl přítel Adriany Krnáčové Jiří Ježek, mistr světa v cyklistice, paralympijský vítěz, který jí byl během nemoci velkou oporou. Třetí byla její kamarádka Silvie.