Před rokem Vendula utrpěla vážný úraz, jehož následkem upadla do kómatu, stavu odborně nazývaného apalický syndrom. Když nám její maminka popisovala, co se loni její milované dceři přihodilo, neubránila se slzám: „Stav naší Vendulky vznikl jako následek těžkého pádu a úrazu hlavy. Podobné případy bývají nejčastější příčinou vigilního kómatu, a stejně tomu je i v jejím případě. Omlouvám se, toto je velice citlivé téma.“

Vendulčina sedmdesátiletá maminka Stanislava denně jezdí se svým mužem Václavem pečovat o dceru do vzdáleného zdravotnického zařízení.

Místo toho, aby si její rodiče užívali vnoučat, svého důchodu a zabývali se vlastními zdravotními problémy, řeší každý měsíc, kde vezmou na další léčbu a jak uhradí cestu do zdravotnického zařízení, v němž nehybně leží jejich milovaná dcera a které je od nich vzdálené 110 kilometrů.

Apalický syndrom
Podle webu lekarske.slovniky.cz je apalický syndrom druh kómatu, při kterém pacient působí dojmem, že je plně při vědomí. Pacient má otevřené oči, které však nesledují okolí a jen bezcílně bloudí, žvýká a polyká potravu, ale s okolím nekomunikuje. Je plně inkontinentní a může mít obrny různých částí těla, ale i další příznaky, které vyplývají z postižení nejvyšších částí mozku v důsledku dlouhodobého otoku. Je to typický stav po těžkých úrazech hlavy.

Naděje existuje, má to ale háček

Možnost léčby, která zahrnuje neurorehabilitace, multisenzorické stimulace, pohybové terapie, klinickou logopedii a další, rodině potvrdilo už několik zařízení. Odborníci věří, že naděje na uzdravení Venduly jsou velké.

Potíž je v tom, že zdravotní pojišťovny tuto léčbu nehradí. Ovšem už teď je vidět, že má intenzivní terapie obrovskou naději na úspěch a poskytuje reálnou šanci na návrat do života, ve kterém se bude moci Vendulka opět hýbat, učit se znovu mluvit a třeba se i jednou postavit na nohy.

O stavu Venduly jsme hovořili i s organizátorem sbírky Nadačního fondu Šance pro děti. „Jsme s rodinou od začátku a Vendulin stav sledujeme. Je zřejmé, že zlepšení je určitě kombinací několika faktorů, a to především lékařské péče, fyzioterapie a obrovské soudržnosti rodiny,“ vysvětluje organizátor sbírky. Doplňuje, že například Vendulina sestra Lenka podstoupila kurz bazální stimulace a spolu s maminkou za Vendulkou dojíždějí někdy i každý den a intenzivně s ní pracují.

„Mimo to spolu cvičí, čtou knihy, krmí ji, pouští oblíbenou hudbu s cílem co největší stimulace mozku, svalů a podobně. Při takové každodenní cílené práci jsou poté úspěchy vidět,“ dodává.

I když je zařízení, ve kterém Vendula nyní leží, podle jeho slov naprosto úžasné, není bohužel v jeho možnostech poskytovat takovou individuální pomoc a specializované druhy terapií, které jsou třeba. Nejde totiž o zařízení, které se na tento druh diagnózy specializuje.

Návštěva dcer ji žene kupředu

Návštěva milovaných dcer a rodiny je pro Vendulu obrovskou motivací a už po jejich první návštěvě začala vyjadřovat kýváním hlavy souhlas a nesouhlas.

„Je vidět, že jsou holky pro Vendulku velkou vzpruhou. S babičkou a sestrou, někdy i s dědou, navštěvují maminku, kdykoliv je to možné. Vendulka na jejich návštěvu vždy reaguje rozechvěle a je jasné, že si jejich přítomnost uvědomuje. Často i tiše pláče. O to emotivnější to pro nás vždy je,“ popisuje Iveta Žaludová, která s rodinou spolupracuje.

Domů se ještě dlouho nepodívá

Vendulin stav zatím neumožňuje, aby byla převezena do domácí péče. Je proto ve zdravotnickém zařízení dlouhodobé intenzivní ošetřovatelské péče, kde je o ni dobře postaráno.

„Toto zařízení však nemůže poskytnout větší péči, než kterou mu ukládají zdravotnické standardy. Proto, aby se Vendulčin stav zlepšil, je třeba intenzivní rehabilitace v řádu několika hodin denně,“ vysvětluje Iveta Žaludová.

A v tom je ten největší háček. V každém zařízení je to sice trochu jiné, ale většinou jde o podobný druh terapií za použití moderních přístrojů, které si pacient musí hradit z vlastních úspor a částka se měsíčně vyšplhá téměř k 200 tisícům korun. A právě proto, že tyto peníze není v možnostech dvou seniorů každý měsíc shromáždit, založili sbírku, na kterou se můžete podívat ZDE.

Někteří začnou i chodit

Prognóza Vendulina budoucího zdravotního stavu závisí na několika faktorech. Obecně však platí, že pacienti ve vigilním kómatu traumatologického původu, což je její případ, mají lepší prognózu na uzdravení než pacienti s netraumatickým původem kómatu. Platí i to, že lepší prognózu mají pacienti nižšího než vyššího věku a Vendule ještě není ani 40 let.

Každý případ, každé kóma, je potřeba brát individuálně a také k němu tak přistupovat. Existují však i případy, kdy se člověk z kómatu nejen probral, ale díky intenzivním rehabilitacím se vrátil i do běžného života.

Příkladem, který žene kupředu Vendulinu maminku, je rodina českého vojáka Lukáše, který působil ve vojenské misi v Afganistánu. Byl po těžkém úrazu, kdy utrpěl i poranění hlavy, dlouho ve vigilním kómatu a lékaři rodině nedávali vůbec žádnou šanci na uzdravení.

„Lukáš byl po probuzení z kómatu nehybný a mrkal pouze jedním okem. Rodina to ale nevzdala a po dlouhodobé léčbě, píli a houževnatosti Lukáše a celé jeho rodiny je Lukáš nyní bez vozíku a chodí. Existují případy, kdy se člověk po dlouhodobém kómatu plně uzdravil,“ podotýká přítelkyně rodiny paní Žaludová.

U Venduly byly mizivé šance na to, že bude schopna sama jíst, a nyní zvládá pozvolna přijímat potravu. Nečekalo se ani, že bude schopna odpovídat, byť jen kývnutím hlavy, a již se tak děje.

„Velkým pokrokem je i to, že se u ní obnovuje polykací reflex. Dává nám to všem naději na další kroky vpřed. Dá se říct, že každý případ může být průlomový, protože jakákoliv intenzivní terapie pomáhá mapovat tento druh diagnózy a ukázat, kam je možné opravdu dojít,“ myslí si Vendulina maminka.

Chcete-li Vendule a její rodině vrátit šanci na normální život, můžete jim přispět jakoukoliv částkou do sbírky ZDE. Protože každá koruna se počítá.