Pro kuřáky, kterých jsou u nás podle statistik přes dva miliony, má pochopení. Sama před lety proces odvykání zažila na vlastní kůži. „ Co se moc neví je fakt, že závislost na tabáku je nemoc a jako téměř každá nemoc se dá i léčit. Je třeba si přiznat, že nikotin obsažený v tabáku je návyková látka a působí podobným mechanismem jako tzv. tvrdé drogy. Pod odborným vedením se s větší šancí stanete exkuřákem a i když to někdy není úplně snadné, tak nepřestávejte přestávat,“ radí kuřákům vedoucí sestra Centra pro závislé na tabáku Krajské nemocnice T. Bati ve Zlíně Ivana Bobovská.

Centrum pro závislé na tabáku ve Zlíně nabízí pomoc kuřákům, kteří chtějí s touto závislostí skoncovat, ale sami to nezvládají. Jak dlouho centrum funguje a kolik pacientů ročně se na něj obrátí o pomoc?
Centrum pro závislé na tabáku funguje v naší nemocnici od roku 2006 a je součástí plicního oddělení. Dříve bylo při plicní ambulanci a od roku 2016 je součástí lůžkové části plicního oddělení, konkrétně bronchoskopického sálu. Pacienti se mohou objednávat v pracovní dny od 7 do 15.30 hodin telefonicky, mailem, nebo osobně. Následné konzultace a kontroly probíhají od 15.30 do 19 hodin. Pacientů, kteří do centra pravidelně docházejí, je kolem šedesáti ročně.

Že kouření zdraví rozhodně neprospívá vědí všichni. Čím je ale nejvíce rizikové?
Ještě před 40 lety byla situace s cigaretami jiná. Kouření bylo běžné, bralo se jako norma, nic co by vybočovalo. Kouřilo se na pracovištích, v restauracích, ve filmech, dokonce i v pohádkách pro děti jako jsou například Tom a Jerry, Jen počkej zajíci a další. Dříve byl na cigaretách údaj jak velké množství nikotinu a dehtu je obsaženo v jedné cigaretě. Tento údaj byl velmi zavádějící a už před lety byl z cigaretových krabiček odstraněn. Dnes už si nic nenalháváme.

Víme, že cigaretový kouř obsahuje téměř 5 tisíc škodlivých látek, 700 - 1000 aditiv - ty se přidávají do cigaret třeba proto, aby se cigaretový kouř ladně vinul, aby cigareta rovnoměrně hořela apod. a dále obsahuje téměř 100 látek, které jsou karcinogenní, čili mohou vyvolat rakovinu. Nikotin ale není to, co kuřáka zabíjí, nikotin ho „nutí“ kouřit, protože je to droga a způsobuje závislost. Strach by měl mít kuřák právě z těch škodlivých látek v cigaretovém kouři. Kuřáci si jen neradi přiznávají, že jsou závislí na drogách.

Proč vlastně kuřák kouří?
Na začátku „kuřácké kariéry“ kuřák většinou kouří kvůli příjemným pocitům, které jsou způsobeny vyplavením hormonu dopaminu v mozku, v tzv.centrech odměny. Postupně si vytváří toleranci k droze- nikotinu a k vyvolání těchto příjemných pocitů je nikotinu potřeba stále větší množství. A nakonec kuřák nekouří proto, aby mu bylo příjemně, ale kouří proto, aby se přestal cítit hůře, protože během zhruba dvou hodin klesne množství nikotinu v těle kuřáka natolik, že se u něj ve větší či menší míře může začít projevovat abstinenční syndrom. Může to být třes, chuť na cigaretu, nervozita, pocení… Je to individuální. Kouření poškozuje všechny části těla a způsobuje různá onemocnění napříč všemi odbornostmi medicíny. Jsou to různá nádorová onemocnění, plicní choroby, nemoci srdce a cév atd.

Je mezi kuřáky dost informací o tom, kam se mohou obrátit, pokud chtějí přestat kouřit?
Situace s informovaností veřejnosti se zlepšuje, více se o tomto tématu mluví v médiích a na různých veřejných akcích. Pravidelně se aktivně účastníme akcí, které se ke kouření vážou. Jednou z nich je 31.5. - Mezinárodní den bez tabáku. Máme svůj informační stánek na veřejném místě- v parku, na náměstí, nebo v areálu nemocnice a snažíme se osvětově a preventivně působit na veřejnost, zejména kuřáky. Moje zkušenost z těchto akcí je ale taková rozpačitá, protože mám pocit, že kuřáci a obecně veřejnost se k našemu stánku moc nehrnou. Když jsou podobné akce např. na včasný záchyt melanomu, nebo kardiovaskulární choroby, tak se sejde u stánku dav lidí.

Je trochu cítit, že kuřákům není moc příjemné se ke kouření veřejně hlásit a třeba si i přiznat, že jsou závislí. Mám s tím zkušenost i od mých pacientek, které mi říkají, jen hlavně neříkejte, že jsem závislá na drogách. Ale ono to tak prostě je. Lidé, kteří za námi do stánku přišli s tím, že mají zájem přestat kouřit nám potvrdili, jak málo se ví, že jsou centra, na která se mohou obrátit o pomoc. A to je jich po celé republice téměř 40.

Do jaké míry jsou ohrožení pasivní kuřáci, byť si sami cigaretu nikdy nezapálili?
Pasivní kouření má negativní vliv třeba na cévy z 80 – 90 procent stejný, jako kdyby byl kuřák aktivní. I pasivní kouření způsobuje vážné nemoci a řadu nemocí zhoršuje, například astma nebo chronický zánět průdušek. Vdechuje se kouř a všechny škodlivé látky v něm obsažené. Pasivní kouření zvyšuje riziko cévních onemocnění srdce o 25-35 procent. Fakt je ten, že neexistuje bezpečná dávka tabákového kouře a k poškození zdraví stačí i jen malá dávka. Záněty dýchacích cest, očí, bolesti hlavy nebo nevolnost jsou stejné i u pasivního kouření.

V květnu roku 2017 vyšel zákon o regulaci kouření ve veřejných prostorách. Nekuřáci tak získali ochranu před mnohdy nedobrovolným pasivním kouřením. Samozřejmě to vyvolalo zpočátku velkou vlnu odporu a vášnivých diskuzí mezi veřejností, ale podle mých zkušeností si to „sedlo“. Většina našich kuřáků tuto restrikci kvitovalo s povděkem. Vykouřili méně cigaret, nebylo jim cítit kouřem oblečení nebo vlasy, když přišli z restaurace nebo z hospody. Pamatuji si, že se v té době řešilo velké množství nedopalků před hospodami, že musely být posíleny úklidové čety ve městech, ale i tato situace se nakonec zklidnila.

Jak škodlivé je v porovnání s klasickými cigaretami kouření elektronických cigaret?
Elektronická cigareta, pokud je koupená u ověřeného výrobce, je nejméně škodlivá. Proto se využívá i při léčbě závislosti. Pokud se pacientům nedaří s kouřením přestat úplně, dá se jako méně škodlivá varianta na přechodnou dobu nasadit do léčby. Aby kuřák překlenul dobu bez cigarety, ale mohl něco inhalovat, kouř vyfukovat. Ony i ty vizuální vjemy jsou pro kuřáka důležité. Elektronické cigarety jsou na trhu teprve zhruba 15 let, takže zpětný dlouhodobý pohled na míru jejich škodlivosti nemáme.

Tekutina - e-liquid se v nich zahřívá na 100 - 250 stupňů Celsia a vytváří to kouř. E-liquidy bývají i bez nikotinu, ale pokud ho obsahují, pak závislost na nikotinu pravděpodobně vznikne. Pokud je elektronická cigareta součástí léčby, tak její užívání je třeba regulovat. Velmi snadno může totiž docházet k nadužívání a v případě e-liquidů obsahujících nikotin se může nikotinem až předávkovat. Smrtelná dávka nikotinu pro nekuřáka se uvádí 60 mg. Z jedné cigarety se do těla kuřáka dostane 1-3 mg nikotinu. Záleží na hloubce inhalace cigaretového kouře.

A co kouření vodních dýmek?
Kouření vodní dýmky je často vnímáno jako zajímavá, netradiční a exotická aktivita. O její škodlivosti, hlavně v případě častého užívání, je třeba více mluvit. Ve vodní dýmce dochází k nedokonalému procesu hoření. Kouř, který vzniká, se ochlazuje přes vodu v nádobce vodní dýmky, snáze se inhaluje větší množství kouře, protože tolik nedráždí, když je ochlazen. Kouř z vodní dýmky obsahuje mnohonásobně více oxidu uhelnatého, asi 6x více nikotinu než v jedné cigaretě, dále spoustu toxických látek a těžkých kovů.

Při vykouření jedné dýmky (cca 15 g tabáku) vznikne 30 - 100x více dehtu a 17 - 50x více oxidu uhelnatého než v případě jedné cigarety. Co se týče oxidu uhelnatého a dehtů, tak se udává, že jedna půlhodinová seance s vodní dýmkou je jako 100 až 300 vykouřených cigaret. Kouření vodních dýmek bývá rozšířeno hlavně v čajovnách, kde musím zmínit i riziko infekce. Při sdílení vodní dýmky více lidmi může docházet k přenosu tuberkulózy, chřipky, oparů nebo žloutenky. Pravidelné kouření vodní dýmky může samozřejmě vést ke vzniku závislosti na nikotinu.

Co kouření a děti?
Kouření cigaret už není mezi dětmi tak rozšířené, jako to bývalo před lety. Odborníci ale bijí na poplach a vidí mnohem větší nebezpečí v souvislosti s nikotinovými sáčky, což jsou výrobky bez tabáku, ale obsahující nikotin. Jsou to malé sáčky v lákavých obalech, s různými příchutěmi. Prodej nikotinových sáčků zatím není legislativně regulován, takže se dostávají do rukou i dětem, často dvanáctiletým. Dětský ještě nevyvinutý nervový systém si zvykne na nikotin mnohem snáz než u dospělého člověka a závislost se může vytvářet až 7x rychleji.

Lidský mozek se vyvíjí do asi 25 let a nikotin je pro dětský nervový systém neurotoxický, čili může mozek poškozovat a ovlivňovat jeho vývin. Nikotinové sáčky na rozdíl od cigaret nesmrdí, nejsou v ústech dítěte vidět, obsahují různé množství nikotinu a může velmi snadno dojít k předávkování. To se může projevit zvracením, pocením, bušením srdce, celkovou nevolností nebo bolestí hlavy. Bohužel tento trend nikotinových sáčků stoupá jak na středních školách, tak i na školách základních.

Z osobní zkušenosti vím, že už se dává do školního řádu nejen zákaz užívání alkoholu, cigaret a návykových látek, ale měl by tam být uveden i zákaz jakéhokoliv výrobku obsahujícího nikotin. Protože jakmile si děti na nikotin navyknou, vytvoří si závislost a pak mohou snáz přecházet na klasické cigarety. Užívání nikotinových sáčků je bohužel rozšířeno i mezi sportovci, protože nikotin je stimulační droga a může na chvíli zlepšovat sportovní výkon apod.

Příběhů lidí o tom jak začali kouřit a pak se mnohokrát neúspěšně snažili kouřit přestat, jste určitě vyslechla mnoho. Mají něco společného?
Nejčastějším důvodem, proč lidé začali kouřit, je experimentování. Mají společné hlavně to, že téměř nikdo z nich to „neplánoval se stát závislým“, začínali v pubertě nebo v dětství a bylo to z nerozumu. Nechali se třeba zlákat kolektivem, postupně si na cigarety zvykli a to, že jsou závislí, si uvědomili právě až při opakovaných neúspěšných pokusech o zanechání kouření. Proto si myslím, že nejdůležitější prevence je právě u dětí, aby s kouřením vůbec nezačínaly. Kouření je prostě bohužel dětská nemoc. Až v dospělosti si většinou kuřák uvědomí, jak je ovládán závislostí. Takovou malou tenkou tyčinkou- cigaretou, jak mi řekla jedna pacientka.

Měla jsem i informace, že ve stáncích s cigaretami se cíleně prodávaly cigarety dětem mladším 18 let. Prodavačka jim je prodala, ale o 20 korun dráž. Věděla, že jim bylo 15 a méně, jinde by jim je neprodali, a tak že to na ni neřeknou. Je to možná selhání jednotlivce, ale spíš si myslím, že je to systémová chyba, k něčemu takovému by docházet nemělo. Cigarety by měly být mnohem dražší, prodávané v neprůhledných boxech nejlépe jen v obchodech k tomu určeným. Aby se k nim děti vůbec nedostaly a byly pro ně nedostupné. Dospělý člověk totiž málokdy začne kouřit. Už je dostatečně vyzrálý, aby si uvědomil rizika s tím spojené. V našem centru jsme měli jen pár pacientů, kteří začali kouřit až v dospělosti mezi 20 - 30 lety věku.

Jaké jsou nejčastější důvody, proč se lidé rozhodnou přestat kouřit?
Na úbytek kuřáků má vliv zdražování cigaret, což je dobře. Pořád jsme ale jedna ze zemí, které mají cigarety nejlevnější. V některých zemích stojí krabička v přepočtu na koruny čtyři stovky. Dalším důvodem je, že už mají Češi trošku povědomí o zdravém životním stylu a víc si uvědomují, že cigarety škodí zdraví. Ale hledají alternativy, cigarety nahrazují zahřívané tabáky, a podobně. Ty škodí mnohem méně, protože odpadá proces hoření. Ale pořád si udržují ty rituály závislostního chování, pořád do těla dodávají nikotin.

Mám vypozorované, že kouření klasických cigaret je záležitostí také sociálních vrstev. Ti sociálně slabší kuřáci s nižším vzděláním a méně penězi mají často jako jedinou výplň volného času pivo a cigaretu, o své zdraví a škodlivost cigaret se moc nezajímají. Ti, kteří vyhledávají naši pomoc v centru, jsou lidé, kteří se naopak o své zdraví zajímají, i když to může znít zvláštně v kombinaci s tím, že kouří.

Jsou to třeba lidé pracující na vedoucích pozicích velkých firem, ale i v běžných provozech, lidé důchodového věku. Kouřit začali v mládí a dokáží si přiznat, že mají problém. Zkoušeli přestat, ale marně. Zajímají se ale o své zdraví a rádi by fungovali i v budoucnu bez zadýchávání se a různých jiných zdravotních problémů. Chtějí být dobrým příkladem pro své děti, jezdit na kole, na hory, potápět se. Prostě mohou ty cigarety nahradit sportem nebo jinými volnočasovými aktivitami a to je velmi důležité.

Platí, že čím déle člověk kouří, tím těžší je s tím přestat? Nebo už si lidé kouřící desetiletí více uvědomují zdravotní rizika a jejich strach zvyšuje jejich šanci na to, že s kouřením nakonec opravdu přestanou?
Obojí hraje roli, i strach i naučené chování. Čím déle kouří, tím si víc upevňují rituály s kouřením spojené. Skutečně je to naučené chování - cigareta k ranní kávě, po obědě, při venčení psa, před spaním… Je to tak zafixované, že čím déle kouří, tím náročnější je přestat. Přesvědčovat dvacetileté kuřáky aby přestali, je složité. Na nemoci spojené s kouřením neslyší, peníze neřeší, trápí je maximálně zápach z cigaret nebo že se jim zhorší pleť. Proto největší skupina pacientů, kteří k nám přijdou do centra, je 40 let a více. Jsou aktivními kuřáky více než 20 let, jsou závislí na nikotinu, začínají si uvědomovat tu nesvobodu a hlavně mají na svém kontě většinou x neúspěšných pokusů s cílem přestat kouřit.

Jaké jsou nejefektivnější metody, jak s kouřením skončit?
Většina kuřáků se pokouší přestat kouřit sami, v této snaze ale uspějí jen asi tři procenta z nich. Pokud spolupracují s odborníky, jejich šance na úspěch se výrazně zvyšují. Většina center má téměř 40procentní úspěšnost. Naši pacienti jsou velmi snaživí a já je obdivuji. Jdou do toho s vervou, jen tak trochu nevědí, jak na to. A to je právě práce pro nás odborně vyškolený personál v centrech nebo lékárnách apod. Léčbu je třeba každému ušít na tělo. Doba léčby je individuální, ale obecně by intenzivní léčba měla trvat 3 - 6 měsíců a kuřák u nás v péči zůstává rok od poslední vykouřené cigarety a poté je vyřazen z naší evidence.

Rok je právě ta doba, kdy jsou nejvíc ohrožení, že by do závislosti zase mohli spadnout. Úvodní screeningová návštěva trvá cca 2 hodiny, zjistíme kuřáckou anamnézu pacienta, provedeme dotazník na míru závislosti na nikotinu, zjistíme rodinnou i osobní anamnézu. Vysvětlíme principy závislosti, možnosti léčby a pacienta vybavíme edukačním materiálem. Základní vyšetření zahrnuje měření krevního tlaku, tepové frekvence, okysličení krve kyslíkem a zjistíme koncentraci oxidu uhelnatého ve vydechovaném vzduchu pomocí monitoru CO. Cílem léčby je, aby se případný abstinenční syndrom rozvinul v co nejmenší míře nebo vůbec.

Naši pacienti musí chodit do práce i normálně fungovat doma. Například jeden z abstinenčních příznaků je zvýšená chuť k jídlu, čili pacient cigarety takzvaně „zajídá“, místo cigarety má jídlo. S tím samozřejmě souvisí zvyšování hmotnosti a pokud pacient přibere na váze 10-15 kg, tak je možná rád, že přestal kouřit, ale díky nadváze je ohrožen nemocemi spojenými s obezitou. S našimi pacienty si dáváme zvládnutelné krátkodobé cíle a chválíme je za každý, byť malý úspěch. Raději systematicky a pomalu. Není moc reálné, když kouřili léta, aby se to odnaučili za týden. Je to proces a je třeba trpělivost.

Je mezi kuřáky víc mužů nebo žen?
Statistika z našeho centra je taková, že máme v péči 2/3 mužů a 1/3 žen. Konkrétně u žen mám takový poznatek, že v období těhotenství a kojení většinou přestanou kouřit a buď se ke kouření vrátí za x let, nebo už kouřit nezačnou. Proto si myslím, že obecně je více kuřáků mezi muži. Muže z tohoto pohledu „nic nenutí“, aby s kouřením přestali.

Mají na kuřáky vliv varovné obrázky na cigaretách, nebo už si na to zvykli a ignorují je?
Moje zkušenost, a ptám se na to i pacientů je, že to s nimi nic moc nedělá. Měla jsem jednu jedinou pacientku, která kvůli tomu, co viděla na krabičce, se začala chodit léčit k nám do centra. Už je to více než rok, co nekouří. Kuřáci jsou v tomto vynalézaví a na krabičky si dávají různé obaly, aby obrázky neviděli. V některých zemích už mají jednotné balení cigaret, to znamená, že všechny krabičky vypadají stejně a varovné obrázky pokrývají téměř 90 procent plochy krabičky.

Kuřáci jsou i mezi zdravotníky, byť rizika dobře znají. Co je vede k tomu, že stále kouří?
Bohužel statistiky udávají, že 40 procent sester a asi 17 procent lékařů kouří. Ale i oni začínali kouřit ve většině případů jako náctiletí a do zdravotnictví nastupovali už jako pravidelní kuřáci. Práce ve zdravotnictví je velmi často psychicky i fyzicky náročná s absencí pravidelných přestávek během směny. Takže kuřák zdravotník si tu přestávku vlastně natvrdo udělá, když si jde zakouřit. Pravidelné přestávky je záležitost, která by se měla řešit systémově, tak jako je tomu v zahraničí.

Co nejčastěji dovede kuřáky zpátky k cigaretě?
Většinou je to nějaká situace, která byla v minulosti s cigaretou úzce spjatá. Závislost na tabáku je hlavně chronické onemocnění, takže i po mnoha letech se exkuřáci mohou stát opět kuřáky. Nikotinové receptory v mozku jsou během doby nekouření „uspané“ a každá jedna další cigareta je s vysokou pravděpodobností zaktivuje a pacienti znovu začnou kouřit, protože nikotinové receptory „chtějí“ nikotin. Proto je vhodná abstinence od cigaret celoživotně. Kuřákům většinou nedělá problém přestávat, ale přestat. Léčba závisí na svobodné vůli pacientů. Je to nabídka a doporučení z naší strany a jak s ní naloží, je na nich. My odborníci můžeme poradit, dát tipy, nastavit léčbu, ale musí chtít hlavně oni sami.

Jak vás vaši pacienti vnímají a měla byste nějakou příhodu z poslední doby?
Snažíme se být empatičtí, jsme tu pro kuřáky, abychom jim pomohli. Jsou pro mě stateční, když vezmou do ruky telefon a zavolají do centra. Říkám jim, že jim nebudeme nadávat ani jim brát cigarety. Konzultace je nezávazná a na konci se sami rozhodnou, zda do toho půjdou nebo ne. Nikdo je nehodnotí. Jsme rádi, že vědí, že centrum existuje a když budou cítit potřebu, mohou zavolat. Drtivá většina pacientů k nám chodí ráda, jsou rádi, že mohou své úspěchy, ale i neúspěchy v léčbě s někým sdílet. Na začátku léčby jsou pod kontrolou a to je i motivuje. Jsou velmi snaživí.

A příhodu?
Potěšil mě náš pacient, asi čtyřicátník. Tři čtvrtě roku mu nešlo přestat kouřit. Netlačila jsem na něj. Pak náhodně 1. ledna padlo rozhodnutí a skutečně přestal kouřit. Na jednu z kontrol přišel s nealkoholickým šampaňským a jeho úspěch jsme společně oslavili. Měl velkou radost, že se mu podařilo přestat kouřit a já také.

Jsou ještě nějaké další akce, které vaše centrum pořádá?
Snažíme se být aktivní v edukaci hlavně směrem k budoucím, ale i současným zdravotníkům. Navázali jsme proto spolupráci s Univerzitou T. Bati ve Zlíně, kde jsme pro studenty zdravotnických oborů zavedli dvouhodinové workshopy - Diagnostika a léčba závislosti na tabáku, které jsou součástí učebních osnov. Dále spolupracujeme s psychiatrickou nemocnicí v Kroměříži a s místní střední zdravotnickou školou. Je velmi důležité, aby tyto informace zaslechli studenti zdravotnických oborů již při studiu a dokázali kuřákům léčbu nabízet. Edukace pacientů - kuřáků by měla být standardní součástí ošetřovatelské péče.

Snažíte se v rámci prevence oslovit i lékaře?
Ano, prevence má velký potenciál a vyžaduje to minimální námahu. Oslovili jsme a poslali edukační materiály většině praktických lékařů v našem kraji, také místním psychiatrům či kardiologům. Při každém kontaktu s pacientem kuřákem by totiž každý zdravotník měl provést krátkou intervenci, kde zazní jasné doporučení nekouřit, ale je tam zároveň i nabídka léčby. Investice do odvykání kouření je jednou z nejefektivnějších investic v medicíně!