V současnosti v Česku aktivně působí už 160 peerů. Podle psychiatrů a psychologů jich je ale třeba mnohem víc. Lékaři by navíc tuto „profesi“ rádi zanesli také do zdravotnických zákonů, dnes totiž oficiálně neexistuje.

Peer konzultanti (z anglického slova peer – tedy „rovný“.) jsou lidé, kteří mají osobní zkušenost s určitou nemocí. V současné době působí hlavně v komunitních sociálních službách a před nástupem absolvují několikadenní kurz. Většinou jsou zaměstnáni externě na dohodu o pracovní činnosti, někdy jsou to i kmenoví zaměstnanci na zkrácený úvazek. Pracovní pozice peera ale zatím oficiálně neexistuje. Především na psychiatrii jsou zařazeni na místa pracovního terapeuta nebo třeba ošetřovatele. 

„Pozici peera je třeba legislativně ukotvit v rámci systému péče o duševní zdraví,“ říká Slavomíra Pukanová z Národního ústavu duševního zdraví. „Vůle vytvořit novou pozici a zakotvit ji v rámci oficiálních pozic v České republice je ale v současnosti bohužel malá,“ dodává její kolega z ústavu Zbyněk Roboch.

Jedna z překážek 

Podle odborníků je důležité, aby stát pro peery nastavil jasné podmínky v oblasti vzdělání, kompetencí, náplně práce či stanovil, na jakých pozicích budou působit. Jednou z překážek je totiž vyhláška, na základě které se odborným pracovníkem ve zdravotnictví nemůže stát člověk s neléčeným, opakujícím se nebo chronickým duševním onemocněním. „To je ale právě zkušenost, která je pro peera klíčová,“ upozorňuje Pukanová. Vyhlášku proto experti navrhují upravit.

Ministerstvo zdravotnictví na dotaz Deníku potvrdilo, že o problému ví. Úředníci se podle mluvčího resortu Ondřeje Jakoba snaží najít řešení. S větším zapojením peerů do terapií totiž ministerstvo do budoucna počítá. „Podpora člověka se stejnou zkušeností je přínosná,“ zdůraznil Jakob. Do diskuzí jsou podle něj zapojeni nejen pracovníci resortu zdravotnictví, ale také práce a sociálních věcí.