Smrt je tématem, o kterém se příliš nemluví. Nicméně tabuizace smrti je naléhavým problémem dnešní společnosti, jelikož se k ní přistupuje jako k něčemu temnému a špatnému. Přitom se jedná o přirozenou součást života, které se nikdo nevyhne.

Ve chvílích, kdy člověk cítí, že se jeho poslední okamžiky blíží, lze zaznamenat určité tělesné i psychické změny. Člověk začne být více unavený, přestává mít zájem o potravu či tekutiny, jeho rysy se zostřují, dech zpomaluje a dochází i k určitým změnám v jeho vědomí.

Ovšem smrt je stejně individuální, jako je jedinečný každý člověk. Jak bychom měli k umírajícímu přistupovat? Jak se člověk v posledních chvílích cítí? Co se děje s jeho tělem před smrtí? A proč člověku narovinu sdělit, že umírá a nesnažit se ho před strachem ze smrti uchránit?

Okamžiky těsně před smrtí

Když se člověk ocitne v posledních okamžicích svého života, projde si řadou specifických prožitků. Někteří lidé upadají do kómatu, jiní zažívají momenty klidu a naleznou brzy pokoj. Fakt, že je smrt již bezprostředně blízko, se většinu pozná podle následujících projevů:

  • Oči jsou otevřené či pootevřené, dívají se upřeně na jeden bod do vzdáleného místa. Ve skutečnosti se však již nedívají.
  • Zornice reagují na světlo stále méně.
  • Ústa jsou otevřená.
  • Ruce i nohy chladnou, nebo se naopak dostaví horečka.
  • Tělo se postupně od dolních končetin tmavě zbarvuje.
  • Puls slábne.
  • Mění se frekvence a hloubka dechu.
  • Umírající osoba přestává reagovat na své okolí.

V následujících okamžicích ustávají údery srdce i dýchání. „Ať už své umírání člověk přijal či nepřijal, těsně před smrtí často přichází okamžik, ve kterém nachází pokoj. U někoho je tato tichá spokojenost znatelná už dlouho předtím, jindy nastupuje teprve v posledních okamžicích. Je to změna, kterou si neumíme vysvětlit, jen ji tušíme z klidného výrazu, ba někdy i úsměvu zemřelého,“ popisuje poslední okamžiky edukativní web věnující se tématu smrti Umírání.


Nahrává se anketa ...

Odpoutání od světa a zhodnocení života

Na sklonku života se člověk odvrátí od okolního světa a začne přemítat nad svým životem. Naplno prožívá své myšlenky a pocity. Často bilancuje, vzpomíná a ohlíží se za tím, co prožil. Lidé zhodnocují svá předchozí rozhodnutí a přemítají nad smyslem své existence.

O bilancování a touze dát věci do pořádku hovoří i studie s názvem Co lidé chtějí na konci života, uskutečněná pod vedením doktora Davida Kuhla z Oddělení rodinné praxe na St. Paul´s Hospital.

„Před smrtí většinou lidé chtějí, aby k nim bylo jejich okolí včetně lékařského personálu upřímné. Jedině tak získají naději, že před svou smrtí dají vše do pořádku a vychutnají si poslední chvilky s lidmi, které milují,“ je přesvědčen lékař.

Volba okamžiku smrti

Někdy se může zdát, že si člověk okamžik své smrti sám volí. Někteří lidé chtějí naposledy vydechnout v přítomnosti svých blízkých, jiní naopak čekají, až všichni odejdou.

To může být do jisté míry znepokojující, pokud se rodina u lůžka umírajícího střídá a on zemře ve chvíli, kdy si všichni zajdou společně oddechnout na kávu či oběd. Následně se mohou objevovat výčitky svědomí a litování, že byl milovaný člověk donucen zemřít v osamění. Nejsou však na místě. Je totiž dost možné, že si umírající tento okamžik sám záměrně vybral.

„Existují případy, kdy umírající lidé s posledním výdechem vydrželi, dokud nedorazil konkrétní příbuzný nebo celoživotní přítel. Někteří čekali i na zvláštní příležitost. Například se chtěli dožít vnoučete, které se mělo každým dnem narodit. Jiní ale naopak čekali, až všichni opustí místnost, aby mohli být na své poslední cestě sami,“ vysvětluje informativní web Cancer Council, který poskytuje informace především k tématu rakoviny a všeho, co se jí týká.

5 úkolů před smrtí blízkého

Jakmile se konec milovaného člověka přiblíží, je přirozené se ho snažit chránit před bolestí a smutkem zamlčováním jeho zdravotního stavu. Toto snažení v touze druhého neznepokojit se může zpočátku jevit jako dobrý nápad. Ve skutečnosti však může vést k rozhořčení, zklamání a pocitům nepřijetí na straně umírajícího.

„Utajit pravdu o umírání před tím, kdo se blíží smrti, by jej mohlo připravit o možnost zamyslet se nad svým životem a splnit si svá poslední přání. Člověk, který ví, že umírá, má příležitost udělat pět důležitých věcí: omluvit se za minulé chyby, odpustit druhým jejich chyby, poděkovat lidem, na kterých mu záleží, říci ,miluji tě‘ blízkým osobám, ale také říci sbohem,“ hovoří o důležitém úkolu na konci života pro medicínský web Verywell Health certifikovaná zdravotní sestra Angela Morrow, která má s paliativní péčí rozsáhlé zkušenosti.

Hovoří navíc o tom, že člověk pravděpodobně instinktivně cítí, že je smrt blízko. Popírání tohoto faktu v touze ochránit blízkého před strachem ze smrti může podle Angely Morrow  způsobit více škody než užitku.

Dovolte umírajícímu odejít

V některých případech upadne člověk těsně před smrtí do kómatu, nebo se zdá, že hluboce spí. I přesto, že je již patrné, že se blízká osoba dostala do konečné fáze života, nikdy není pozdě vyslovit to, co jste jí vždy chtěli říct. Že sluch je posledním smyslem, kterým umírající člověk vnímá svět kolem sebe, jsme psali v článku o tom, jak poznat blížící se smrt.

„I když není z našeho pohledu umírající při vědomí, všechno slyší. Sluch je poslední smysl, který mizí. I když je zdánlivě v hlubokém bezvědomí, slyší nejspíše všechno, co říkáte. Jestli mu chcete ještě něco důležitého sdělit, udělejte to. V žádném případě není nikdy pozdě vyslovit ,odpusť mi‘ nebo ,miluji tě‘ nebo cokoliv, co jste mu vždycky chtěli říct,“ radí web Umírání.

Chvíle před smrtí:

Ve chvílích, kdy člověk cítí, že se jeho poslední okamžiky blíží, lze zaznamenat určité tělesné i psychické změny. | Video: Jiří Štraub

Zachování sluchu na konci života potvrzuje i studie z roku 2020 pod vedením doktorky Elizabeth G. Blundon z University of British Columbia. Dodává však, že nelze s jistotou potvrdit, zda si umírající lidé plně uvědomují, co slyší nebo poznávají známé hlasy. Myšlenku hovoření s umírajícími lidmi však plně podporuje, jelikož v jejich mozcích v tu chvíli dochází k jasným odezvám. A i kdyby tato slova umírající už neslyšel, rozloučení je jedna z věcí, která pomáhá pozůstalému vyrovnat se se ztrátou blízké osoby.

Naopak ptát se, vyčítat či prosit, aby člověk neumíral, není rozhodně na místě. Blízká osoba chce odejít v klidu a pokoji. Potřebuje k tomu cítit vnitřní klid osoby, která s ní tráví poslední okamžiky u lůžka. Pomoci může už jen prosté držení za ruku až do úplného konce.