Po přečtení krátkého, ale jasného statusu na profilu Vlaďky Exenberger je jasné, že pro mladou ženu již neexistuje naděje. „Tak se s vámi všemi loučím. Bylo to velmi hezké a kdykoliv bych si to zopakovala. Milující manžel Rony,“ stojí v posledním příspěvku, který již Vlaďka nemohla napsat vlastní rukou.

Pod čtvrtečním příspěvkem se rázem strhla vlna kondolencí. Renata Kanová napsala: „Zlato moje!!! Sedím tady u svíčky a Tvého hrnku, který jsi vyrobila…Vím, že Tobě už je dobře a že nás budeš hlídat z nebe… ale cítím takové prázdno. Známe se téměř 30 let, tolik jsme toho zažily!!!!! A moc dobře jsme věděly, jak to máme… že i když se třeba rok nevidíme, umíme navázat, jako bychom se viděly včera. Toto už s nikým nezažiju! Mám Tě navždy v srdci. Jsi mé slunce, tak mi, prosím, pořád sviť! Rony, Majko, Míšo, držte se.“

Vlaďce se na Sibiři krátí čas.
Odjela na Sibiř za léčitelem, teď jí odumírá tělo. Potřebuje rychle domů

Katerina Kacka vyjádřila své pocity obrázkem, na kterém stojí: „Být andělem na jeden jediný den, abych tě mohla ještě jednou obejmout a říct ti, jak moc nám tu dole chybíš. Nikdy na tebe nezapomenu.“

Na Sibiř a zpět

Ještě před třemi lety byla Vlaďka jako každá jiná mladá žena. Vdala se, s manželem cestovala a plánovala rodinu. Kvůli rakovině však přišla o možnost mít vlastní děti a když rakovina udeřila podruhé, sdělili jí lékaři, že pro ni už nemohou nic udělat. Rozhodla se proto odcestovat na doporučení na Sibiř za léčitelem, kde však ochrnula a musela se neprodleně dostat zpět do Prahy.

Díky vybraným penězům, které poslalo do sbírky na Donio.cz rekordní množství čtenářů Deníku, se Vlaďka dostala do profesionální nemocnice v Moskvě, ovšem ani tak se situace nevyvíjela dobře a její odlet se kvůli aktuální mezinárodní situaci oddaloval. Za pár dní se na ní ovšem obrátilo štěstí, a i s manželem odletěli speciálním letadlem s lékařskou péčí zpět do Prahy. I přes veškerou snahu příběh bohužel nekončí dobře.

Vlaďka je ze Sibiře zpět v Čechách
Vlaďka s rakovinou je doma ze Sibiře. Na cestu jí přispělo přes deset tisíc lidí

Za velice rychlou finanční pomoc Vlaďka začátkem října ještě prostřednictvím Donia sama poděkovala: „Je neuvěřitelné, kolik dobrých lidí je mezi námi a jakou rychlostí se vybrala tak velká částka. Přála bych si obejmout a poděkovat každému jednomu dárci osobně, vím však, že to nejde. Proto alespoň takto přijměte mé srdečné díky! Vážím si každého z vás! Díky vám jsem teď doma se svou rodinou a ať už bude tento příběh jakkoliv dlouhý, na konci toho příběhu leží ve speciální posteli v krásném bytě doma jedna šťastná žena obklopena milující rodinou. A to díky vám! Ze srdce děkuji.“

A ti z vás, kteří by snad měli pocit, že byla celá sbírka k ničemu, jelikož Vlaďce život stejně nezachránila, zkuste se na chvíli vžít do její situace. Kdybyste věděli, že vám zbývá jen pár dní života, kde byste raději zemřeli? V nemocnici na druhé straně světa, nebo ve své posteli v okruhu nejbližší rodiny? A kdyby se jednalo o vaše dítě? Byť dospělé… Odpověď necháme na vás.

Bára se svou nemocí bojuje ze všech sil.
Bára s nádorem na mozku tu dnes už neměla být. O tom, jak to nevzdat, píše knihu

Za celou redakci si dovolujeme vyslovit upřímnou soustrast všem pozůstalým, a především manželovi Ronaldu Exenbergerovi, který stál své ženě vždy věrně po boku a snažil se udělat nemožné, aby Vlaďku zachránil a dostal zpět domů.