Osm let v kriminále s nejpřísnějším režimem, tedy ve věznici se zvýšenou ostrahou, si má odsedět 44letý P. U. z jisté obce na Berounsku. A poté má nastoupit ochranné protialkoholní léčení v ústavní formě. Soud mu tento trest udělil za loupež, které se dopustil na tehdy 64leté vlastní matce, v jejímž bytě našel azyl po návratu z předchozího výkonu trestu.

Peníze vydala až s pistolí u hlavy

Předloni 30. prosince byl sice opilý až hanba, ale žízeň ho pár hodin před startem silvestrovských radovánek neopouštěla. Hlavně si ale chtěl koupit cigarety a kredit do mobilu. Jenže – kapsa byla prázdná… A tak se nezdárný syn dopoledne obrátil na mámu, aby mu dala tisícovku. Nepochodil. Odpoledne to zkusil znovu. Opět marně. S odmítnutím se ale nehodlal smířit. A tak ženě přiložil k hlavě plynovou pistoli. Požadovaný obnos pak už skutečně získal – ale současně si také vykoledoval trestní stíhání.

„Věděla, že jde o poplašňák,“ snažil se později vyvracet výpověď matky, jež do protokolu uvedla, že se skutečně bála o život. Hájil se také argumentem, že si peníze chtěl jen vypůjčit a následně je – tak jako prý vždy v minulosti – zase vrátit; kdyby se vůči matce chtěl dopustit trestné činnosti, mohl ji ve společném bydlišti jednoduše okrást. Soudce v Berouně ani později u odvolacího senátu v Praze ale neobměkčil, stejně jako je obhajoba nepřesvědčila tvrzením, že pachatelovo počínání nelze posuzovat jako trestný čin loupeže, ale lze v něm spatřovat nanejvýš vydírání. Paragrafy totiž hovoří jasně: trestného činu loupeže se dopustí ten, kdo proti jinému užije násilí (nebo pohrůžky bezprostředního násilí) v úmyslu zmocnit se cizí věci. „A není rozhodné, zda si chtěl pachatel věc trvale přivlastnit, nebo jen užívat přechodně (či vypůjčit),“ zdůraznil předseda senátu Vladimír Veselý.

Už dříve znásilňoval, vraždil a loupil

Ani poté, co krajský soud zamítl jeho odvolání, se ale P. U. nevzdal. Podal dovolání k Nejvyššímu soudu ČR. Domáhal se uznání toho, že při rozhodování o výši trestu ho nelze posuzovat jako zvlášť nebezpečného recidivistu; tento cejch má totiž za následek zpřísnění trestu.

Ano, je pravda, že v roce 1983 byl v Ostravě odsouzen na 15 let za znásilnění a brutální vraždu malého dítěte. A poté, co ho plzeňský soud po odpykání části trestu podmínečně propustil, se dopustil s dalšími kumpány dopustil loupeže na bezbranné stařence v jejím vlastním bytě – a za to vyfasoval osm let za mřížemi (ty si odseděl celé, věznici opustil 9. 7. 2005). A je také pravda, že krátce po propuštění z ústavu, kde následně prodělával ochranné protialkoholní léčení, se dopustil ohrožení pod vlivem návykové látky, za což mu příbramský soud udělil peněžitý trest a zákaz řízení. Přes tohle všechno se P. U. bránil tomu, aby na něho soudy pohlížely jako na zvlášť nebezpečného recidivistu. Takto prý mají být postihováni pachatelé, kteří se po předchozím potrestání dopustí trestného činu, jenž je spíše závažnější než dřívější trestný čin nebo je alespoň srovnatelný. Což jeho počínání ze 30. prosince 2007 nesplňuje.

Na to sice Nejvyšší soud ČR přikývl – přesto ale P. U. nepochodil a jeho dovolání bylo odmítnuto jako neopodstatněné. „Porovnání společenské nebezpečnosti jednotlivých činů pachatele, u něhož je zvažována aplikace institutu zvlášť nebezpečné recidivy, je třeba považovat za jeden z více dílčích aspektů, jež je ovšem v konečném důsledku nutné hodnotit v rámci všech okolností konkrétního případu,“ zdůvodnil své stanovisko soudce Veselý.

Nepolepšitelný lump
Vykonané tresty zůstávají prozatím vůči obviněnému bez efektu, neboť další trestné činnosti se vždy dopustil nedlouho po propuštění (či dokonce podmíněném propuštění) z výkonu trestu. Obviněný, veden záměrem neoprávněně si přisvojit cizí věc (peníze) za užití zbraně, resp. jejím přikládáním k hlavě, nutil poškozenou – svoji vlastní matku – poté, co ho opakovaně odmítla, k vydání věci, to vše za situace, kdy poškozená obviněnému po návratu z dlouhodobého výkonu trestu poskytla zázemí. I společenská nebezpečnost tohoto jednání je proto poměrně vysoká.
(Z vyjádření státního zástupce)