Rozhodnutím o zproštění obžaloby uzavřel Krajský soud v Praze projednávání kauzy vraždy známého berounského sportovního funkcionáře a tenisového trenéra, k níž došlo loni 21. března. Oběť pachatel ubodal ráno cestou do zaměstnání nedaleko okresního výboru ČSTV. Zasadil jí nožem 16 ran do krku, hrudníku, břicha a rukou. Soud ale nenabyl přesvědčení, že tento mord má se stoprocentní jistotou na svědomí právě J. S., kterého jako vraha odhalili kriminalisté. „Nevíme, zda byl u smrti poškozeného, není k dispozici nic, co by potvrzovalo, že je pachatelem; závěr o vině tak učinit nemůžeme,“ zdůraznila předsedkyně trestního senátu Oldřiška Rysová.
Šestačtyřicetiletému muži, jenž byl z brutálního mordu obžalován, soud na základě výpovědí svědků neprokázal nic víc, než že v osudné chvíli, když mířil domů z noční směny, se pohyboval poblíž místa činu (byť on sám tvrdí, že byl na opačné straně města). K násilí by měl sice motiv – patřil totiž k dlužníkům zavražděného muže, jenž půjčoval peníze na vysoký úrok, a věřitel po něm splátky velmi tvrdě vymáhal, v podobné situaci se ale nacházely zhruba dvě desítky dalších lidí. Navíc šlo u většiny z nich o vyšší částky – a také nátlak byl citelnější. „Nejenom řinčelo sklo, ale také vyšlehly plameny; na jednom statku dokonce uhořela zvířata,“ připomněl obhájce obžalovaného Jaroslav Ortman.
J. S. nikdo neviděl vraždit, nesvědčí proti němu ani další důkazy zajištěné na místě činu. S jedinou výjimkou – má boty číslo 43, což je velikost podrážky, s níž vrah při odchodu udělal krvavé šlápoty. Obuv nejrozšířenější velikosti ovšem nosí miliony mužů. Soudkyně Rysová tudíž J.S. nejen zprostila obžaloby, ale také rozhodla o jeho propuštění z vazby. „Při realizaci svých požadavků se poškozený nechoval ohleduplně; používal i nezákonné metody.
A takto se pravděpodobně snažil vymáhat dluhy u více lidí,“ připustila soudkyně, že stejný motiv jako obžalovaný mohli mít i další dlužníci, kteří se dostali do problémů se splácením. To, že se vymáhání pohledávek neodehrávalo v rukavičkách, přitom přesvědčivě dokládají výpisy SMS zpráv z paměti mobilu zavražděného.
Navzdory zprošťujícímu verdiktu ještě J.S. zůstává ve vazební věznici. Státní zástupce Tomáš Milec totiž na místě podal odvolání doplněné protestem proti propuštění z vazby.
Obžalovaný by nyní měl zůstat za mřížemi až do rozhodnutí odvolacího senátu Vrchního soudu v Praze. Což by bylo ještě nakolik měsíců. „Tak dlouho to trvat nebude,“ předpokládá advokát Ortman s tím, že se vynasnaží dostat svého klienta na svobodu co nejdřív. Vzhledem k rozhodnutí soudu jsou vyšetřovatelé po půldruhém roce od vraždy zase na začátku. Obhájce Ortman soudí, že jinak to ani dopadnout nemohlo. „Kriminalisté se nesoustředili na pátrání po skutečném vrahovi, ale pouze se věnovali hledání důkazů proti mému klientovi. Nejprve ho zadrželi krátce po činu, později zhruba po roce. To si již mysleli, že svědectví, která mají, budou stačit. Nestačila,“ řekl Deníku s očividným zadostiučiněním právník, jenž opatrně naznačuje i další možné souvislosti: „Pokud vím, u zavražděného si půjčovali i policisté…“
- Obžalovaný dlužil oběti vysokou částku – podle dokumentů 120 000 Kč a podle tvrzení svědka kolem 100 000 Kč – a poté, co dluhu ve sjednaném termínu nezaplatil, čelil ze strany věřitele drsnému nátlaku za hranicí zákona.
- Obžalovaný lže, když tvrdí, že si vypůjčil jen 30 000 Kč. Pak by bylo nesmyslné, aby na smlouvě, jež se našla mezi věcmi zavražděného, stvrdil svým podpisem částku čtyřikrát vyšší. Když nemluví pravdu v tomto případě, těžko mu věřit v dalších věcech.
- Zavražděný muž na splacení dluhu velmi důrazně trval. Dokonce měl detailní evidenci o autech, která obžalovaný používal v době půjčky i v době vraždy. Poničení vozidla tak zřejmě bylo součástí vymahačských praktik – a nikoli pouhým následkem řádění vandalů, což si obžalovaný musel dobře uvědomovat.
- Při poslední osobní schůzce se obžalovaný se svým věřitelem na zaplacení dluhu nedohodl. Lze pochybovat, že by se následně domluvili na odkladu splátky při telefonickém rozhovoru, jenž trval pouze 43 sekund. Tři čtvrtě minuty představuje časový prostor dostačující nanejvýš k domluvení nové schůzky, a to ještě bez řešení problémů. Tedy – zřejmě schůzky s příslibem zaplacení. Platit však nebylo z čeho.
- Svědek (a mimochodem také jeden z dlužníků), který s budoucí obětí komunikoval v předvečer vraždy prostřednictvím internetového komunikátoru skype, potvrdil, že se zavražděný zmínil o tom, že na následující ráno má smluvenou schůzku s obžalovaným.
- Obžalovaný se choval podivně, když po noční směně nevyužil nabídky kolegů, kteří ho večer přivezli autem do práce, ke společné zpáteční cestě z Berouna do Lochovic. Jeho vysvětlení (že odmítnutím reagoval na jejich poznámky, že si kvůli němu museli zajet a zdrželi se) nezní věrohodně.
- Jestliže už chtěl obžalovaný jet domů autobusem nebo vlakem, je s podivem, že nezvolil nejkratší cestu na vlakové nádraží, odkud měl slušné spojení, ale kráčel frekventovanou ulicí s několika autobusovými zastávkami až na tu nejvzdálenější. Beroun přitom dobře zná – několik let tam pracoval jako městský strážník.
- Je podivné, že si obžalovaný z této cesty déle než rok pamatuje podrobnosti, jaké lidem většinou vůbec neutkví v mysli a není důvod si je pamatovat: hovořil prý se ženou s ruským přízvukem, dokáže přesně popsat řidiče autobusu i ženu v železniční pokladně, u níž si pak kupoval jízdenku a pamatuje si i na spolucestující z vlaku. Stejně hovoří i jeho družka, jíž prý tehdy všechno vyprávěl. Není snadné uvěřit, že by si obžalovaný s družkou povídali o malichernostech z cestování, když čelili problémům s poměrně brutálním vymáháním dluhu, který nebyli schopni splácet. Zde lze uvažovat o účelovém vytváření alibi.
- Tři náhodné svědkyně s větší či menší jistotou označily obžalovaného jako muže, který se v kritické době pohyboval v okolí místa činu.
- Výpis hovorů a SMS komunikace z paměti mobilního telefonu zavražděného naznačuje, že mezi ním a poškozeným dlouhodobě panovalo výrazné napětí plynoucí z poškozování majetku.
- Zavražděnému nebylo nic odcizeno, což napovídá tomu, že vrah jednal v afektu a značném rozčilení a nebyl motivován snahou něco ukrást.
- Během vyšetřování a následného dokazování nebylo prokázáno nic, co by ukazovalo na obhajobou zmiňovaná možná vysvětlení vraždy. Konkrétně jde o kontakty na osoby z arabské oblasti, kam oběť údajně měla jezdit kupovat zlato, nebo na vztahy s rusky hovořícími osobami, které vůči ní měly mít pohledávky.
Argumenty proti vině
- Obžalovaný si podle vlastního tvrzení ve skutečnosti půjčil 30 000 Kč a zbývalo mu zaplatit čtyři tisíce. Když se dostal do problémů se splácením, dohodl se s věřitelem na odložení termínu splátky – ovšem s tím, že se dluh zvýší na šest tisíc. To je částka, kvůli které se nevraždí.
- Údajnou komunikaci se svědkem prostřednictvím skype vylučuje přítelkyně oběti. Prý hráli tenis, pak byli na večeři a poté šli spát. Rozhodně nedošlo k žádné výměně zpráv či práci na počítači.
- Klíčový muž obžaloby (právě ten, jenž měl s budoucí obětí debatovat přes skype) projevuje nezvyklý strach z orgánů činných v trestním řízení. K soudu přijít odmítl, k výslechu na policii se – ač jako svědek – dostavil překvapivě v doprovodu advokáta.
- Přítelkyně obžalovaného hovoří o tom, že osudného dne přijel domů zela klidný a v pohodě si vyrazili na kávu a na výlet. Takové jednání chování po vraždě v rozrušení neodpovídá.
- Policie své vyšetřování zaměřila zejména na hledání důkazů v neprospěch obžalovaného. Alibi lidí, kteří mohli míst stejnou motivaci jako on (tedy ostatních dlužníků) kriminalisté ani nezkoumali. Policisté také odmítli provést možné důkazy ve prospěch obžalovaného (například obhajobou požadované ztotožnění řidiče autobusu, který jej osudného rána vezl, či pokladní, u níž si kupoval jízdenku do vlaku).
- Svědkyně přítomnost obžalovaného poblíž místa činu přesvědčivě nepotvrzují. Při rekognici ho nepoznaly s jistotou (jedna dokonce vůbec), v jejich popisech figuruje výrazně mladší muž, kreslený portrét sestavený svědkyní krátce po činu vůbec neodpovídá. Svědkyně, jež obžalovaného nepoznala, změnila s velkým časovým odstupem stanovisko poté, co ji navštívil policista a znovu s ní pohovořil o důkazech. Její dcera to vysvětluje tvrzením, že „maminka je zmatkařka“.
- Trasologická stopa zakrvácených podešví pánské obuvi velikosti 43 není důkazem, který by ukazoval na konkrétní osobu.
- Na oblečení, obuvi ani na těle obžalovaného se nenašly žádné krevní stopy – pachatel přitom musel být potřísněn. Zcela chybí také stopy biologické, pachové či DNA. Při domovní prohlídce byl sice u obžalovaného zajištěn zakrvácený nůž, krev na něm však byla králičí.
- Předpokládanou vraždu v afektu nepodporuje znalecký posudek, podle něhož je obžalovaný typický flegmatik, který se těžko rozčílí.
- Není zjištěno, kdo vraždil – pachatele nikdo při činu neviděl. Svědectví se pouze týkají muže, který se pohyboval v okolí.
- Motivaci k útoku mohly mít dvě desítky dalších dlužníků, z nichž někteří zavražděného prokazatelně prostřednictvím SMS zpráv prosili: nerozbíjejte, neničte, nepalte, nebořte.
- Způsob provedení vraždy nožem s nejméně dvanácticentimetrovou čepelí nenasvědčuje činu v afektu či hádce, ale napovídá spíše předem pečlivě připravenému útoku s rysy popravy.
