Do peřin se předloni 19. června hodinu před půlnocí už mohl těšit hostinský z restaurace v Králově Dvoře na Berounsku. Šichta mu končila – a do chvíle, kdy zachrastí klíči v zámku, už mnoho nechybělo. Několik zbývajících hostů, kteří dopíjeli poslední piva, už mělo zaplaceno. A personál už měl před předáním provozovny druhé směně hotové takzvané zrcadlo – tedy provedenou inventuru zásob a spočítanou tržbu.

Ještě hodinu před půlnocí nic nenasvědčovalo tomu, že by se mělo odehrát něco neobvyklého. A tím méně hostinský nemohl tušit, že již za pár minut bude ohrožen jeho život! Vše se změnilo ve chvíli, kdy do restaurace přišla skupina mladých lidí. Obsluha jim vyměnila drobné peníze, aby si mohli pouštět písničky z jukeboxu, ale nalít už jim nechtěla. Byť si servírka od některých členů této party, v níž nechyběli ani lidé viditelně mladší osmnácti let, nechala ukázat občanky. A kolem toho, že skupina nedostala příležitost ukojit svou žízeň, se strhla mela.

Vše odstartovala shozená sklenice

Co přesně se v restauraci, a zejména venku před ní odehrálo, se nyní snaží objasnit trestní senát Krajského soudu v Praze. O svědky není nouze – každý ovšem viděl incident poněkud jinak. Platí to především pro přímé aktéry. Ostatní návštěvníci se totiž do incidentu nezapojili – a podle svých slov se o dění kolem sebe ani příliš nezajímali. Alespoň až do chvíle, kdy hostinský utrpěl bodné poranění hrudníku. „Byla tam strkanice, ale já se do toho nemontoval,“ vypověděl kamarád zraněného Milan P. „Jak došlo ke zranění, to jsem neviděl. Odehrálo se to venku,“ konstatoval s tím, že ani pobodaný zprvu netušil, že má v hrudi krvácející ránu. „Když se vrátil z venku, říkal, že asi dostal pěstí. Až pak přišel na to, že je probodnutý, a říkal nám, že máme volat ARO,“ konstatoval svědek před soudem.

Z dalších výpovědí, které shromáždili policejní vyšetřovatelé, vyplývá, že incident v restauraci rozpoutal mladistvý Robert H. Když uslyšel, že jejich společnost, právě dorazivší do restaurace, již nebude obsloužena, srazil z baru pivní sklenici. Na řinčení skla reagovala servírka ráznou výtkou, možná viníkovi vrazila i políček. Ten jí ale vyťal takovou ránu, až se svalila na zem a spustila se jí krev z roztrženého obočí. A hostinský, jenž se kolegyně zastal a za výtržníky vyběhl ven, aby jim vysvětlil, že něco takového se nedělá, si vykoledoval ránu nožem.

Útočníka prozradily světlé vlasy

Podle státního zástupce Tomáše Milce se na něj nejprve vrhl tmavovlasý mladíček výrazně vysoké postavy Robert H., jenž se ho snažil kopnout. Následně zaútočil Milan Lacko, jenž v ruce držel nůž vypůjčený právě od Roberta H. „Svědci uvedli, že ten kdo bodl, měl odbarvené vlasy s melírem. Takový byl na místě pouze Lacko,“ řekl Deníku žalobce Milec.

Že ho zranil právě Lacko, si myslí i sám napadený. Odpřísáhnout to ale nemůže. Během konfliktu, kdy se na něj sesypalo více rozvášněných lidí, si totiž nože vůbec nevšiml. „Ale on stál proti mně – nikdo jiný to být nemohl,“ řekl na Lackovu adresu.

Deníku se posléze svěřil, že je mu vlastně jedno, koho soud odhalí jako viníka. „Rozhodující je, aby byl pachatel potrestán,“ řekl muž, jenž smrti unikl jen šťastnou náhodou. Stačilo, aby útočník bodl jen kousek vedle – a nůž by zasáhl srdce… Naštěstí se vyléčil bez následků. „A to, co se stalo, mě neodradilo,“ konstatoval s tím, že v restauraci, před jejímž vchodem málem přišel o život, nadále pracuje.

Lacko nyní před senátem soudkyně Oldřišky Rysové čelí obžalobě pro pokus vraždy. Pokud ho soud uzná vinným, mohl by ho poslat až na 15 let za mříže.

Vyšetřovatelé řešili i lži a krádež
Nejasnosti kolem osoby útočníka podpořilo přiznání mladistvého Roberta H., který stál původně na počátku konfliktu. Ten se policistům přiznal, že právě on vytáhl nůž, jímž chtěl zastrašit personál restaurace. A tvrdil, že jak držel kudlu před sebou, hostinský, jenž se k němu blížil s půllitrem v napřažené ruce, se na ni sám napíchl, když se rozmáchl k úderu a při tom se nachýlil dopředu. Později ale vzal své přiznání zpět. Prý poté, co si uvědomil, jaký trest by mohl očekávat. Pravdou prý je pouze to, že nůž byl jeho vlastnictvím. Vyžádal si jej ale od něj skutečný útočník – Milan Lacko. Toho prý chtěl Robert H. krýt proto, že Lacko byl v podmínce (a Robertovi H. navíc řekl, že on jako mladistvý vyvázne i v případě odsouzení s mírným trestem). Ve skutečnosti ale Lacko Roberta H. vydíral: nutil ho, ať útok s nožem vezme na sebe, přičemž on za to neprozradí jeho matce, že „něco měl“ s jistou slečnou z příbuzenstva.
Podle nové verze výpovědi Lacko Robertovi H. nůž po útoku vrátil. Ten čepel opláchl limonádou a předal sestřenici Claudii. Ta podle vlastních slov kudlu ukryla ve své podprsence – pro případ policejní kontroly – a později ji odhodila do vysoké trávy. Na počátku totiž byli členové slupiny odhodláni svou účast u krvavého incidentu popřít. Za tím účelem se také rozdělili a schovávali se na jedné zahradě.
Tato svědkyně také potvrdila, že skutečným útočníkem byl Lacko. A podle jejích slov byl vlastně i původcem konfliktu. Uvedla totiž, že jejich skupinek odmítli nalít nikoli proto, že se již zavíralo, ani z toho důvodu, že jsou Romové, ale kvůli tomu, že potížista Lacko měl v této restauraci škraloup – zbil totiž personál z druhé směny.
Účastníci konfliktu z doprovodu útočníka přiznali i to, jak to bylo s ukradeným řetízkem strženým z krku oběti, jehož ztrátu pobodaný muž zjistil až v nemocnici. Přetržený šperk prý přečkal noc v odpadkovém koši, odkud byl vyzvednut až ráno.