Bodnutím do krku zavíracím nožem loni 24. března hodinu před polednem vyvrcholily dlouhodobé spory s partají bydlící o patro výš kvůli hluku; v osudné době ještě umocněné rekonstrukcí horního bytu. Karol B. se s poškozeným shodne, že při náhodném setkání se sousedkou a jejím synem u výtahu si ulevil sprostou nadávkou na jejich adresu – a mladší z mužů se ohradil proti tomu, aby s jeho matkou takto hovořil. Pak se strhla potyčka, při níž tekla krev.

Podle obžaloby, s níž se ztotožnily i soudy, Karol B. zaútočil nožem, přičemž osmicentimetrová čepel jen shodou náhod nezasáhla velké cévy; bránící se zraněný ho pak zasáhl do hlavy pětilitrovým kanystrem s penetrací. Šel totiž zrovna z obchodu, kdy v jedné ruce nesl penetraci, v druhé řezný kotouč – a pod paží měl ještě malířský váleček.

Obhájce Martin Horčic naopak trval na tom, že se klient vylekal až poté, co ho protivník jako první dvakrát praštil kanystrem do hlavy. Údery plným pětilitrovým – tedy nejméně pětikilogramovým – kanystrem přirovnal advokát k mlácení dvojnásobkem váhy kuželníkové koule. S tím, že to by otřáslo kýmkoli – přičemž jeho klient má drobnou postavu a měří 164 cm. „Já jsem řekl, co jsem řekl, za to jsem dostal ránu, byl jsem v dřepu – a pak se to stalo,“ shrnul tuto verzi v jednací síni obžalovaný.

Vrchní soud mu však neuvěřil. Předseda odvolacího senátu Martin Zelenka připomněl, že jeho verzi vyvrací nejen matka poškozeného v roli svědkyně, ale především úhel bodného kanálu. Varianta předložená obhajobou navíc nenabízí vysvětlení pro řezné poranění na malíčku poškozeného. A mimo to nelze přehlédnout, že pobodaný muž vypovídal stále stejně, zatímco Karol B. svou verzi postupně „vylepšoval“, aby pro něj vyznívala příznivěji.

Advokát Horčic nepochodil ani s výhradami proti vedení výslechu prostřednictvím videokonference. Protože v Kolíně není takzvané cépézetka – cela předběžného zadržení – byl zadržený Karol B. převezen do Prahy. Nacházel se na policejním ředitelství v tamější Kongresové ulici, zatímco výslech vedl kriminalista z Kolína – a tam také byl tehdejší přidělený obhájce. Pokus o vraždu by sice náležel středočeským detektivům sídlícím na Zbraslavi v Praze, avšak zprvu byl případ kvalifikován jako těžké ublížení na zdraví. To je v kompetenci policie z příslušného územního oboru; na pokus vraždy byl čin překvalifikován až po vypracování znaleckého posudku. Obhájce kritizoval jak způsob vedení výslechu, tak jeho přepis do protokolu – podle soudu však bylo vše standardní. Odvolací senát nevidí problém ani v pozdější změně kvalifikace skutku – rozhodně prý nešlo o fintu, jak prvotním uplatněním mírnějšího paragrafu přimět podezřelého k přiznání.

Nepomohlo ani to, že Horčic v jednací síni předložil celý soubor judikátů: dřívějších rozsudků v kauzách, které označil za podobné – a skončily uložením trestů odnětí svobody v trvání tří nebo čtyř let. Srovnávat je však podle soudu nelze, protože zmiňované případy se vesměs vyznačovaly spoluzaviněním poškozených.

Kauza nicméně zřejmě ještě nekončí ani pravomocným rozhodnutím, po němž může Karol B. očekávat výzvu k nástupu do věznice. Advokát Horčic Deníku řekl, že klientovi poradí podat mimořádný opravný prostředek v podobě dovolání k Nevyššímu soudu ČR. On sám navrhoval uložení podmíněného trestu – případně vrácení případu krajskému soudu k doplnění dokazování.

K tomu ani onomu však Zelenkův senát neviděl důvod, jestliže již krajský soud vzal v úvahu všechny polehčující okolnosti a rozhodl o uložení trestu hluboko pod spodní hranicí sazby stanovené trestním zákoníkem. „Uložený trest není nepřiměřeně přísný nebo nezákonný,“ připomněl soudce Zelenka jediné důvody, které by u vrchního soudu mohly vést ke změně verdiktu.