Sám souzený muž čin nepopíral – nicméně ani nevypovídal o jeho okolnostech. Tvrdí, že osudného červnového večera byl v takovém stavu, že si skoro nic nepamatuje. Vybavuje si prý jen začátek konfliktu, kdy na něj měla partnerka zaútočit. Co se dělo pak, říci nedokáže.

Muž, kterého nedlouho po činu zadržela policie v nedalekých Nových Dvorech, nicméně připouští, že v policejním spisu jsou soustředěny takové důkazy, které ho ze spáchání skutku usvědčují. S tím, že závěry kriminalistů, jež se následně dostaly do textu obžaloby, plně odpovídají tomu, co se na místě činu odehrálo, souhlasí i předsedkyně trestního senátu Iva Říhová.

Verdikt, jehož součástí je rovněž rozhodnutí o uložení léčby ze závislosti na alkoholu a drogách, zatím není pravomocný. Lhůty na podání odolání poté, co obdrží rozsudek v písemném provedení včetně detailního odůvodnění, si ponechaly jak obhajoba, tak obžaloba.

To, že obžalovaný vystoupil s takzvaným prohlášením o vině (což není obyčejné přiznání, ale významný právní úkon, takže soud mohl upustit od obsáhlejšího dokazování spojeného s výslechem předvolaných svědků), mělo podle slov soudkyně Říhové vliv i na rozhodování o výši trestu.

Právní kvalifikace skutku, vycházející z toho, že se jednalo o vražedný útok zacílený vůči nejméně dvěma lidem, naznačovala, že ve hře by mohl být až výjimečný trest – tedy odnětí svobody převyšující 20 let, což je standardně horní hranicí sazby. Soud rozhodl v rámci této kvalifikace – nicméně trest vyměřil při spodní hranici sazby, jejíž rozpětí začíná na 15 letech.

Pětileté soužití Jakuba T. s partnerkou, jež se podle jeho slov léčila s psychickými potížemi, provázely i navenek takové projevy, že jejich syn skončil v péči babičky. Časté byly konflikty, stejně jako problémy s penězi. Minimálně ty Jakub T., znalci označovaný za muže násilnické povahy, mohl zmírnit, pokud by si našel práci – což ho však nelákalo. Na rozdíl od konzumace návykových látek. Pod vlivem drog měl být i v době činu.