„A tak přichází chvíle, kdy se snažím přiblížit naši organizaci a vysvětlit, jak to funguje. Zákon neumožňuje ženám u nás v České republice sloužit u profesionálních hasičů na výjezdu. Ale ženy v uniformách slouží na operačním středisku, slouží např. na stavební prevenci nebo vykonávají kontrolní činnost. Zastávají i vedoucí funkce na různých odděleních nebo slouží jako psycholog HZS ČR,“ popisuje Dagmar Zemanová, kterou k hasičům navedl požární sport a vedoucí, který byl profesionální hasič.

„V tu dobu mě nezajímalo nic jiného než se dostat k hasičům. Zároveň jsem v té době začala propadat horolezectví a lezeckým ukázkám záchrany osob z výšky a hloubky, což je jedna z mnoha činností hasičů,“ vypráví.

První čtyři roky sloužila na Sektorovém operačním a informačním středisku v Mladé Boleslavi.

„Byly to úžasné první roky, kdy absolvujete zároveň základní a odborné kurzy. Práce na operačním středisku byla výbornou zkušeností i do života. V Kolíně jsem byla několik let na odd. krizového řízení a ochrany obyvatelstva. Poslední rok jsem na odd. IZS a služeb a za tuto změnu jsem velice vděčná. Je to pozice, která je blíže k výjezdové činnosti jednotky. V květnu jsem se stala členem týmu tiskového oddělení. A sloužím týden v měsíci pohotovostní službu tiskové mluvčí HZS Středočeského kraje, což je velké zpestření k práci v kanceláři. Nikdy nevíte, co vás ten týden čeká. Je to pro mě výzva, kterou jsem s respektem a pokorou přijala,“ popisuje.

„Popravdě. Jsem srdcař a jsem pyšná na to, že můžu sloužit u HZS ČR a dělat práci, která mě baví a naplňuje. Protože i po 14 letech cítím, že to dává smysl. Hasiči pro mě byli vždy chlapi a tým lidí, kteří si dokáží poradit s jakoukoliv situací. A když se naše práce spojí i s dalšími složkami IZS, jako jsou záchranáři a policisté, je to něco, co má v České republice vysokou úroveň,“ dodává.

Hasičem není v rodině Dagmar Zemanové jen ona, ale také její manžel, ředitel Územního odboru Kolín. Jaké to je být ve stejném zaměstnání jako manžel?

„Má to svoje výhody a nevýhody. V práci neplatí tatáž pravidla jako u nás doma. Zatímco doma se hlasitě ohradím, když nesouhlasím s jeho názorem, v práci občas musím strčit jazyk za zuby, a dokonce i skřípu zuby. Zkrátka přirozeně respektuju, že na stanici je mým nadřízeným. Budu se teď trochu červenat, ale je pravda, že si manžela profesně neskutečně vážím, kariéru u hasičského sboru si vybudovat odspodu, ale po celou cestu nahoru se choval slušně a nezapomněl na to, co je pokora. Je ale taky pravdou, že naše práce je především o mužském kolektivu, tak se jako žena snažím svého muže navést i poradit mu i tam. Mužům přeci jen někdy chybí emoce a empatie, tak věřím, že jsou mu mé připomínky i dobrými radami a že se jimi řídí,“ směje se.

Rodištěm Dagmar Zemanové je Mladá Boleslav a jak sama přiznává, nikdy by ji nenapadlo, že bude bydlet jinde. „Ale jak to tak bývá, je to vztah, který vás odvane tam, kde to neznáte. Na Kolín jsem si, přiznávám, zvykala delší dobu, nějak jsem mu nemohla přijít na chuť. Rok poté, co jsem se odstěhovala do Kolína k manželovi, jsem začala pracovat i na zdejší hasičské stanici a rázem bylo město mým domovem, kde se cítím dobře. Za ta léta se z neatraktivního Kolína stalo moderní město, kterému nic nechybí. Když se projedete s kávou v ruce po Bartolomějském návrší, dáte mi za pravdu,“ říká.

Co do koníčků trošku klame pohledem. Jako křehká žena inklinuje spíše k mužským činnostem. „Mým velkým koníčkem je jízda na motorce a nejlépe, když trvá tak 10 dní a procestujete Toskánko nebo Alpy. Další mou oblíbenou činností je čas strávený na střelnici nebo na horách. Hodně jsem si oblíbila kromě našich krásných hor Slovinsko, Rakousko a slovenské Tatry. Ze sportů mám nejraději kolo a hodiny v Gymu pod vedením osobního trenéra. A mé nejšťastnější chvíle jsou ty, které můžu strávit s rodinou a svými blízkými. Všem čtenářům Deníku přeji krásné vánoční svátky,“ dodává.