Šetří na jídle a v domě svítí baterkou. Důchodci přesto nezvládají zaplatit účty

Mají nízké úspory i příjmy, jsou osamělí, je pro ně obtížné přizpůsobit se rychle se měnícímu světu a nyní si nevědí rady s rychle stoupajícími cenami nájmů, energií či potravin. Nežijí důstojný život a zdráhají se říct o pomoc. Na složitou situaci českých seniorů se snaží upozornit projekt Neviditelní.

„Plných 86 procent českých seniorů je zcela odkázaných na důchodový systém a ti lidé jednoduše nemají z čeho zaplatit základní věci,“ upozornil Aleš Rod, ekonom a ředitel Centra ekonomických a tržních analýz (CETA). Rostoucí inflace podle něj přiměje vládu k dalším mimořádným valorizacím důchodů.

Kateřina Bohatá pracuje jako psycholožka a vedoucí Linky seniorů ve vzdělávacím a kulturním Centru Elpida, které podporuje aktivní život seniorů. Má proto dobrý přehled o tom, co tuto věkovou kategorii nejvíce trápí. Potvrdila, že aktuální nepříznivá ekonomická situace se výrazně dotýká seniorů, obzvláště těch, kteří žijí sami.

„Během listopadu jsme měli linku hodně přetíženou. Nejvýraznějším tématem hovorů od konce října doteď byla jednoznačně energetická krize a její dopady na životní úroveň seniorů. Především pak skokové zdražení záloh na energie a s tím obava, jak zálohy uhradí,“ popsala náročné období zdražování. Někteří přímo sdělovali, že z jednoho důchodu už nejsou při současném zdražování schopni zaplatit veškeré náklady na bydlení i živobytí. „Při valorizaci důchodů jim přibylo několik stokorun, náklady na bydlení ale narostly v řádech tisícikorun,“ podotkla Bohatá.

Kdo chce peníze, musí čekat. Úřady práce: Nejsme tu proto, abychom vám pomáhali

Linka seniorů registruje během posledních dvou měsíců čtyřikrát více hovorů seniorů v existenční finanční tísni než je dlouhodobý průměr. Zatímco dříve jich bylo do padesáti za měsíc, dnes jich napočítají dvě stovky. Vedoucí této služby vidí problém v tom, že senioři o pomoc žádají až ve chvíli, kdy vyčerpali veškeré své finanční rezervy. Jenže než žádost vyřídí, uběhnou další týdny či měsíce, a ty už nemají čím pokrýt.

„Bohužel se setkáváme i s případy, že i při využití všech dostupných zdrojů podpory je pro seniory situace dál složitá a neobejdou se bez životní změny. Zejména jde o osamělé seniory ve starých energeticky nehospodárných rodinných domech,“ upozornila Kateřina Bohatá. Opakovaně v call centru Elpidy řeší situaci starších lidí, kterým přišly zálohy na plyn o několik tisíc korun vyšší, než jaký pobírají důchod. V takových případech spolu s volajícím hledají i jiná řešení, například možnost spolubydlení s někým a podělení se o náklady, prodej velkého domu a přestěhování se do menších prostorů či využití nějakého domu s pečovatelskou službou.

Taková řešení jsou však také na dlouhé lokte, komplikovaná a pro důchodce mimořádně náročná. Často nicméně jediná možná, protože už zkrátka není kde brát. „Naprostá většina volajících se ozve až ve chvíli, kdy už nemají kde uspořit. Jedí opravdu jen základní potraviny, nic navíc si nekupují, perou prádlo v ruce, aby ušetřili za elektřinu, svítí jen v jedné místnosti a po domě chodí s baterkou,“ popsala vedoucí linky.

Psycho na pracáku

Státem organizovaný systém příspěvků a podpůrných opatření existuje, ale není příliš funkční. Kromě starobního důchodu mají senioři nárok i na další peníze od státu. Může to být například příspěvek na bydlení, pokud je náklady na bydlení stojí více než 30 procent (v Praze 35 procent) jejich příjmů, příspěvek na péči, pakliže dlouhodobě potřebují pomoc druhého člověka, příspěvek na mobilitu, jde-li o zdravotně postiženého, jenž se za úhradu přepravuje. Zdravotně postižení si mohou zažádat i o příspěvek na zvláštní pomůcku jako jsou berle, chodítka či naslouchátka.

Požádat jde také o mimořádnou okamžitou pomoc, určenou na úhradu nezbytných nákladů na živobytí. Jde jednorázovou a nenárokovou dávku pro ty, které Úřad práce uzná za osobu v hmotné nouzi. Jenže o těchto možnostech mnozí občané nevědí, zvláště pak ne senioři, kterým může dělat problém vyhledat si správné informace.

Osamělí důchodci nejsou na žádost o pomoc sami. Obracet se mohou na organizace

Další bariérou je negativní nálepka „pobíračů dávek“. „Jen deset procent seniorů z těch, kteří mají nárok na nějakou pomoc od státu, si o ni říká. Má to několik důvodů. A jedním z nich je právě špatná pověst státní podpory. Politici tu třicet let jeli kampaň, že ti, kdo berou dávky, jsou v podstatě zločinci,“ uvedl Jan Černý, ředitel sociálních a vzdělávacích programů Člověka v tísni. Další zásadní problém pro důchodce znamená, že se o vyjmenované dávky žádá na Úřadě práce. „Staří lidé často nechápou, proč když celý život poctivě pracovali, by nyní měli jít na pracák a žádat o podporu,“ upozornila vedoucího poradenského centra Život 90 Aneta Mundok Nitschová.

Když už se přece jen senior vydá na úřad o nějakou z dávek požádat a jde tam sám, nemá příliš šanci na úspěch. Většinou se ztratí v dlouhém výčtu dokumentů, které musí přinést. Když ho neodradí tento seznam, takřka spolehlivě ho odradí, když ho úřednice často nevybíravým způsobem od přepážky vypoklonkuje s tím, že má v tiskopisech chyby, nebo mu nějaký doklad chybí.

Energetická chudoba roste. Dospělí zbytečně odmítají dávky, trpí tím i děti

„Když důchodce přijde kolikrát poprvé v životě na Úřad práce a první, co tam zažije, je, že mu úřednice vynadá a vyrazí ho, tak se tam často už víckrát neobjeví,“ potvrdil Aleš Rod z Centra ekonomických a tržních analýz, jenž pro projekt Neviditelní vypracoval spolu s analytikem Filipem Bláhou studii o největších problémech jednotlivých skupin Neviditelných a o možnostech, jak je řešit.

Pod obrovským tlakem 

Zdroj: DeníkAneta Mundok Nitschová zná všechny příběhy, které jí sdělují terénní pracovnice jejího Poradenského centra, které buď seniory na Úřad práce doprovázejí, nebo tam chodí za ně. „Staří lidé tu čekají v malé nevětrané místnosti, ti odpočatější pouštějí sednout ty, co už stojí dlouho. Když někdo zkolabuje, místní sekuriťák si povzdechne, protože to je pro něj komplikace navíc. Když se na vás dostane konečně řada, mumlající úřednici za plexisklem není skoro slyšet, zato bezvadně slyšíte, co se děje okolo vás,“ vylíčila.

Když se senior dostane na řadu, úřednice ve fasciklu dokumentů velmi rychle odhalí chyby. Mít vše správně napoprvé se totiž často nepodaří ani zkušeným terénním pracovníkům. Jelikož se Úřad práce potýká s velkou fluktuací a nedostatkem zaměstnanců, úřednice bývají unavené. Navíc ani platy je příliš nemotivují k nějaké práci navíc.

České domácnosti mají čím dál hlouběji do kapsy. Stát chystá další pomoc

Proto když naleznou chyby, člověka od okénka zkrátka vykáží, místo aby mu poradily, nebo s ním tiskopisy prošly, popřípadě ho alespoň odkázaly na existující poradenská centra či na odbor sociálních věcí na radnici. „Chápu i ty úřednice. Vím, co na pracovišti zažívají a co si od klientů vyslechnou za nadávky. Pracují opravdu pod velkým tlakem, za nějž nejsou náležitě ohodnoceny,“ uvedla Nitschová.

Podle Aleše Roda by bylo řešením finančně pracovníky motivovat za skutečné vyřešení případu, aby nestačilo, že ho jen řešili.